74 CO 172/2021-96 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně (dále též jen„ soud“) zamítl žalobu o zaplacení částky 68 229 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 9. 2017 do zaplacení (I. výrok) a uložil žalobci nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 21 058 Kč (II. výrok). 2. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že usnesením soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno JUDr. [jméno] [jméno] ze dne 30. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], byla dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř“.), zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2011, č. j. [číslo jednací], proti povinnému [jméno] [příjmení] pro neplatnost exekučního titulu (z důvodu nicotnosti rozhodčího nálezu vydaného na základě neplatné rozhodčí doložky), a to na základě návrhu povinného na zastavení exekuce, doručeného soudnímu exekutorovi dne 16. 8. 2017. Po zastavení exekuce se žalovaný (jako žalobce) domáhal po [jméno] [příjmení] zaplacení (v exekuci vymáhaného) dluhu (z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 5. 2004) v řízení vedeném u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 8 C 33/2019, ve kterém bylo rozsudkem vyhlášeným dne 3. 6. 2020 řízení co do částky 39 928,60 Kč zastaveno a ve zbytku byla žaloba zamítnuta. [jméno] [příjmení] postoupil dne 28. 8. 2018 pohledávku za žalovaným z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého přijetím plnění z nezákonně vedeného exekučního řízení na [jméno] [příjmení], který pohledávku dne 18. 10. 2019 postoupil na žalobce, který vyzval před podáním žaloby žalovaného k zaplacení částky 99 132,10 Kč výzvou ze dne 8. 10. 2018, odeslanou téhož dne. Při právním hodnocením věci soud konstatoval, že zastavení exekuce je nutným předpokladem pro podání žaloby o vydání bezdůvodného obohacení z titulu vrácení plnění vymoženého v exekuci ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3331/2017. K žalovaným vznesené námitce promlčení soud konstatoval, že objektivní promlčecí doba začala běžet od okamžiku vymožení plnění; u plnění vymožených do 31. 12. 2013 se řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák.“), a u plnění vymožených po 1. 1. 2014 zákonem č. 89/2012 Sb. (o. z.). Objektivní promlčecí doba činila dle § 107 odst. 2 obč. zák. tři roky, dle § 638 odst. 1 o. z. činí promlčecí lhůta deset roků. U obou právních úprav je subjektivní promlčecí doba vázána na okamžik, kdy se povinný dozvěděl o tom, že vzniklo bezdůvodné obohacení a kdo za něj odpovídá; dle § 107 obč. zák. činí dva roky a dle § 629 odst. 1 o. z. tři roky. Pro obě zákonné úpravy také platí, že pojem„ dozvědět se“ zahrnuje poznatek o skutkových okolnostech zakládajících nárok na vrácení plnění, nikoliv okamžik, kdy si povinný (či jeho právní nástupce) opatřil odbornou právní poradu o svých nárocích, či okamžik zastavení exekuce. Vzhledem k tomu, že o vzniku nároku na vydání bezdůvodného obohacení si povinný musel být vědom nejpozději dne 16. 8. 2017, kdy byl soudnímu exekutorovi doručen jeho návrh na zastavení exekuce, začala nejpozději od tohoto data běžet subjektivní promlčecí doba, která v případě (delší) tříleté promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 o. z. uběhla dne 16. 8. 2020. Vzhledem k tomu, že žaloba podaná k soudu dne 28. 8. 2020 byla podána po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty ve smyslu obou právních úprav, soud žalobu zamítl. 3. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu odměny advokáta za čtyři úkony právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, sepis podání ze dne 4. 3. 2021 a 18. 5. 2021 a účast u jednání soudu) po 3 860 Kč, čtyři režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu ztráty času na cestě k jednání soudu v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč dle §14 odst. 3 advokátního tarifu, náhradu daně z přidané hodnoty (DPH) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 620 Kč a náhradu jízdného za cestu vlakem z [obec] do [obec] na [jméno] a zpět ve výši 198 Kč. 4. Proti rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že v posuzovaném případě došlo ke stavění promlčecí doby od 2. 11. 2018 do 3. 6. 2020, kdy bylo vedeno řízení o žalobě podané žalovaným o zaplacení pohledávky z titulu smlouvy o úvěru u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu, že subjektivní promlčecí doba začala běžet dříve, než objektivní promlčecí doba (před vznikem bezdůvodného obohacení) a v zamítnutí žaloby spatřoval porušení práva na ochranu majetku zaručeného v § 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud soud názor na promlčení nároku z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 o. z. založil pouze na předpokládané, nikoli skutečné, vědomosti oprávněného o tom, že se na jeho úkor někdo obohatil a v čí prospěch k tomu došlo, nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu a porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Je-li exekuce provedena na základě titulu, který byl po jejím nařízení zrušen, může být vymožené plnění identifikováno s bezdůvodným obohacením. Skutková podstata bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který následně v důsledku další právní skutečnosti odpadl. Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě, že ochuzený plnil povinnost uloženou mu pravomocným rozhodnutím soudu, které bylo posléze zrušeno, vzniká bezdůvodné obohacení na straně příjemce plnění až okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě plnění proběhlo, pravomocně zrušeno. Právní mocí se zde nepochybně míní právní moc absolutní nikoliv relativní. Soud bez bližšího zdůvodnění aplikoval ustanovení o bezdůvodném obohacení, aniž vyložil, které skutkové podstatě odpovídá. Neposoudil-li soud řádně, zda plnění proběhlo bez právního důvodu, na základě neplatného právního úkonu, či v souladu s právním důvodem platným, který posléze odpadl, nemohl řešit otázku promlčení, neboť počátek promlčecí doby je u jednotlivých skutkových podstat určován odlišně. V důsledku těchto skutečností považoval odvolatel rozsudek za nepřezkoumatelný. 5. Ve vyjádření k odvolání považoval žalovaný rozsudek za správný. Odkázal na rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 237 C 16/2020, který v obdobné věci dospěl ke stejnému závěru, že rozsah bezdůvodného obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil, muselo být povinnému zřejmé již v den sepisu návrhu na zastavení exekuce. Názor žalobce, že promlčení doba běží až od právní moci usnesení o zastavení exekuce, nepovažoval za správný, neboť tato otázka byla vyřešena v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, podle kterého pravomocné zastavení exekuce není pro počátek běhu promlčecí doby podstatné. Stejný názor zopakoval Nejvyšší soud také v rozhodnutích sp. zn. 28 Cdo 5328/2018 a 25 Cdo 968/99. 6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s ustanovením § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobu podanou k soudu dne 28. 8. 2020 domáhal se žalobce po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení ve výši 68 229,10 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že na návrh jeho právního předchůdce ze dne 15. 8. 2017 byla usnesením soudního exekutora [exekutorský úřad] [anonymizováno] [jméno] [jméno] ze dne 30. 8. 2017, [číslo jednací] [spisová značka], zastavena exekuce pro nevykonatelnost exekučního titulu (nicotného rozhodčího nálezu). Před zahájením exekuce právní předchůdce žalobce zaplatil žalovanému z titulu smlouvy o úvěru 60 000 Kč, v průběhu exekuce byla vymožena částka 115 012,90 Kč (celkem bylo zaplaceno 175 012,90 Kč). Po zastavení nezákonné exekuce je vymožené plnění identifikováno jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. (plnění poskytnuté na základě právního důvodu, který odpadl) a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. z. 20 Cdo 2520/2016 a 20 Cdo 1503/2016. Žalobce má (jako právní nástupce povinného) právo na vrácení vymoženého plnění ve výši 115 012,90 Kč, ze kterého požadoval pouze 68 229,10 Kč. V průběhu řízení žalovaný potvrdil, že exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. [spisová značka] (pro pohledávku z titulu smlouvy o spotřebitelském