14 CO 282/2022-4291 — Krajský soud v Brně

1. Soud I. stupně rozsudkem zastavil řízení ve vztahu k pozemkům, o kterých byla žaloba vzata zpět podáním ze dne 4. 3. 2019, které učinil nedílnou součástí svého rozsudku (výrok I), zamítl žalobu ve zbylé části ve znění žalobního petitu v podání žalobců ze dne 12. 1. 2022, které učinil nedílnou součástí svého rozsudku (výrok II), a zavázal oba žalobce zaplatit všem žalovaným na náhradě nákladů řízení uvedené částky (výroky III až XVI). 2. Proti rozsudku podali odvolání oba žalobci a třetí, sedmý a dvanáctý žalovaný. Žalobci napadli rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a navrhli primárně jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení, uvedení žalovaní napadli rozsudek soudu I. stupně pouze ve výrocích V, IX a XIV o náhradě jejich nákladů řízení a navrhli jejich změnu tak, že jim bude náhrada nákladů řízení přiznána ve vyšších částkách. 3. Odvoláním žalobců je napaden rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu, neboť na napadených výrocích I a II jsou závislé výroky III až VI o nákladech řízení, které jsou proto předmětem odvolacího přezkumu bez ohledu na samostatná odvolání uvedených tří žalovaných směřujících proti rozhodnutím soudu I. stupně o jejich nákladech řízení. 4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné a včas podané osobami oprávněnými (§ 202, § 204 odst. 1 a § 201 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobců proti výroku o částečném zastavení řízení ani zamítavému výroku ve věci samé v základu důvodné není a ve vztahu k rozhodnutím o náhradě nákladů řízení jsou dány podmínky pro jejich změnu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 5. Soud I. stupně rozhodl napadeným rozsudkem o žalobě, jíž se oba žalobci domáhají vyklizení nemovitostí v žalobě označených, eventuálně zaplacení náhrady 100 000 Kč pro případ jejich nevyklizení, dále zaplacení náhrady 100 000 Kč za užívání nemovitostí bez právního důvodu a určení vlastnického práva žalobce [název žalobkyně], to vše proti každému z žalovaných ve vztahu k nemovitostem, k nimž jsou zapsáni v katastru nemovitostí České republiky jako jejich vlastníci a k nimž vykonávají toto vlastnické právo, respektive právo hospodaření se státním majetkem. Žalobci odůvodnili svou aktivní legitimaci k podání vlastnické žaloby tím, že vlastníkem předmětného majetku byl od roku 1930 do [datum] tehdy panující kníže z [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], že žalobce a) je jako zvláštní vázaný majetkový fond, jehož správa a použití jsou vyhrazeny panovníkovi [anonymizováno] knížectví, univerzálním dědicem veškerého majetku po zůstaviteli [jméno] [jméno] [příjmení], knížeti z [anonymizováno], a žalobce b) je nyní vládnoucím knížetem z [anonymizováno] a hlavou nezávislého státu [anonymizováno] knížectví, náleží mu právo požívat plody a užitky z veškerého knížecího majetku ve vlastnictví žalobce a) a je povinen zároveň chránit jakékoli ohrožení tohoto majetku. Proto žalobci žádají o soudní ochranu vlastnického práva k předmětným nemovitostem, neboť„ žalovaný“ (zřejmě míněna Česká republika, resp. její předchůdkyně Československá republika) tvrdí, že vlastnictví k nemovitostem nabyl v roce 1945 konfiskačními výměry v konfiskačních řízeních vedených podle dekretu presidenta republiky (dále jen„ dekret“) [číslo] 1945 Sb. proti [jméno] [jméno] [příjmení] z [anonymizováno]. Z důvodů v žalobě vymezených a na základě argumentace v žalobě uvedené považují žalobci konfiskační řízení proti tehdy panujícímu knížeti z [anonymizováno] za protiprávní, případně„ nulitní“, a to především vzhledem k imunitě lichtenštejnského knížete jako hlavy státu podle mezinárodního práva a vzhledem k pramenům mezinárodního práva, dle nichž není přípustné, aby stát zasáhl do majetku cizího státu, k čemuž došlo, neboť dle lichtenštejnského práva je majetek lichtenštejnského knížete a jeho nadace majetkem [anonymizováno] knížectví jako státu. Podřazení majetku lichtenštejnského knížete pod konfiskační řízení bylo v rozporu i s vnitřním Československým právem, neboť lichtenštejnský kníže nebyl německé národnosti, ale má lichtenštejnskou národnost, proto je navíc pro žalobce urážlivé označení bývalé hlavy státu a jeho rodiny za [příjmení] vzhledem ke krutostem spáchaným německými nacisty za druhé světové války. 6. Žalovaní se proti žalobě shodně bránili argumentací, že soud nemůže v tomto řízení o vlastnické žalobě přezkoumávat výsledek konfiskačního řízení na základě dekretu [číslo] 1945 Sb., což vyplývá z nyní již rozsáhlé a konstantní výkladové judikatury vyšších soudů, která je vydávána v obdobných věcech, v jednom případě dokonce i v právní věci zde uplatněných nároků zdejších žalobců odůvodněných týmiž argumenty. 7. Soud I. stupně napadeným rozsudkem nerozhodl o žalobě v původním znění, jak byla podána, neboť žalobci částečnými zpětvzetími žaloby ze 4. 3. 2019 a 4. 2. 2020 vzali žalobu zpět ohledně tam vymezených nemovitostí, poté na výzvu soudu podáním z 12. 1. 2022 nazvaném„ úprava žalobního petitu“ opravili a doplnili žalobu ohledně vyčíslení finanční náhrady v eventuálním petitu k prvnímu žalobnímu požadavku na vyklizení nemovitostí a ohledně správného vymezení nároku ve druhém žalobním požadavku nikoli na náhradu„ škody“, ale náhradu za užívání. Soud I. stupně usnesením z 12. 1. 2022 rozhodl o podání žalobců ze 4. 3. 2019 tak, že je připustil jako„ změnu žaloby“ (ač šlo o částečné zpětvzetí žaloby) a usnesením z 19. 1. 2022 o podání žalobců z 12. 1. 2021 tak, že je také připustil jako„ změnu žaloby“, ač jím nedošlo ke změně původního žalobního požadavku, ale pouze k opravě žaloby v neurčité části„ doplněním“ údajů, které její neurčitost odstranily. O žádném z těchto podání žalobce tedy nebylo nutné takto rozhodovat, aniž však má jakýkoli procesní význam, že tak soud I. stupně učinil (zřejmě z důvodu procesní jistoty), což nic nezměnilo na povinnosti soudu rozhodnout konečným rozhodnutím o žalobě tak, že zohlední její částečné zpětvzetí a její opravu do určitého projednatelného stavu. 8. Procesně významnější je postup soudu I. stupně ve vztahu k těmto podáním žalobců při vydání rozsudku, v jehož výrocích I a II odkázal s vymezením těch částí žaloby, v nichž bylo rozhodnuto jednak částečným zastavením řízení a jednak věcně zamítavě s odkazem na podání žalobců, která tyto žalobní požadavky obsahují. Odvolací soud se nejprve zabýval právě tou odvolací námitkou žalobců, že rozhodnutí soudu I. stupně ve výrocích I a II rozsudku jsou nepřezkoumatelné pro neurčitost, a tedy nevykonatelná, neboť z nich není zřejmé, o jakých částech žaloby a jak soud rozhodl, pokud s obsahem těchto rozhodnutí jen odkázal na písemná podání žalobců. Odvolací soud se neztotožňuje se závěrem žalobců, že jde o rozhodnutí pro neurčitost nepřezkoumatelná, případně nevykonatelná, neboť z rozsudku vyplývá, o jakých částech žaloby a jakým způsobem soud I. stupně rozhodl. Soudní praxe obecně připustila, že ve výjimečných případech je možné odkázat s vymezením některých údajů z výroku rozsudku na jinou listinu, pokud bude učiněna nedílnou součástí takového rozsudku, což je dle odvolacího soudu aplikovatelné i pro vymezení nemovitostí, jichž se zdejší žaloba týká. Vymezení těchto nemovitostí je obsaženo v uvedených písemných podáních žalobců, jak pro část žaloby, o níž bylo řízení částečně zastaveno, tak pro část žaloby, o níž bylo rozhodnuto věcně. Odvolací soud připouští problematičnost přípustnosti odkazu na jiné listiny ve výroku soudního rozhodnutí ohledně vymezení obsahu samotného žalobního požadavku, nikoli jen výčtu nemovitostí, jichž se žalobní požadavky týkají. Z důvodu„ procesní jistoty“ proto svým rozhodnutím změnil tato rozhodnutí soudu I. stupně (to věcné ve výroku II z důvodů, které jsou uvedeny níže) tak, že vymezil jednotlivé žalobní požadavky, o nichž bylo takto rozhodnuto, a odkázal na uvedená písemná podání žalobců pouze ohledně výčtu nemovitostí, jichž se žalobní požadavky týkají (s níže uvedenou výjimkou jediného pozemku, ohledně něhož byla žaloba vzata zpět až v odvolacím řízení). Tím není zpochybněn závěr shora uvedený, že rozhodnutí soudu I. stupně bylo i v té podobě, jak vydáno, projednatelné, přestože vymezení žalobních požadavků na vyklizení, eventuálně zaplacení náhrady při nevyklizení, za zaplacení náhrady za užívání a na určení vlastnictví) bylo obsaženo nikoli přímo ve výrocích rozsudku. 9. Nad rámec závěru o obecné přípustnosti takového postupu odvolací soud jen poznamenává, že pokud by označení všech nemovitostí, jichž se žaloba týká, mělo být součástí výroku rozsudku přímo, trvalo by vyhlášení takového rozsudku několik desítek hodin. 10. Rozhodnutí o částečném zastavení řízení odůvodnil soud I. stupně ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř. zpětvzetím žaloby v této části. Soud I. stupně sice odkázal s vymezením části řízení zastaveného pouze na zpětvzetí žaloby z 4. 3. 2019, jímž byla žaloba vzata zpět v poměrně velkém rozsahu, nikoli i na zpětvzetí žaloby z 4. 2.