19 CO 37/2021-289 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem rozhodl soud I. stupně takto: I. Řízení se ohledně částky 21.809,52 Kč spolu s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 37.101 Kč od [datum] do zaplacení a 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 22.102 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 465.907,30 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 98.262,90 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 103.888,20 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 195.339,10 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 68.417,10 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni dalších 57 625,18 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8.636,10 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 9,80 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 22.271,38 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 18.675,90 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 198.782 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání obě účastnické strany řízení, odvolání žalované strany směřovalo proti výroku II. rozsudku a odvolání žalobkyně proti části výroku III., pokud bylo rozhodováno o částce 50 490,51 Kč s příslušenstvím. 3. O odvolání žalované strany bylo rozhodnuto již usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2023, č.j. 19 Co 37/2021-276, tak, že odvolání zemřelého původního žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno], na jehož místě je pokračováno s žalovaným 1) a 2), se odmítá. Dále bylo v průběhu odvolacího řízení pravomocně rozhodnuto o procesním nástupnictví obou žalovaných na místo zemřelého žalovaného [příjmení] [jméno] [jméno]. 4. V odvolacím řízení tedy předmětem přezkumu zůstala pouze část III. výroku rozsudku soudu I. stupně a dále závislý výrok o nákladech řízení pod bodem IV. 5. Žalobkyně ve svém odvolání namítala, že soud I. stupně nevyužil dostatečně závěrů znaleckého posudku, který mimo jiné ocenil i nájemné za tu část prostorů, kterou v nemovitosti obýval původní žalovaný a nebylo tudíž potřeba vypočítávat procentuální podlahovou plochu nemovitosti, kterou tento užíval a bylo možné vyjít ze závěrů znaleckého posudku o tom, jaké nájemné by na část nemovitosti, užívanou bývalým žalovaným, připadlo. Soud I. stupně tímto způsobem nepostupoval, podle jejího názoru tak však postupovat měl, a pokud by tak učinil, tak by dospěl k závěru, v jehož intencích navrhla změnu rozsudku soudu I. stupně tak, aby byly obě žalované zavázány solidární povinností zaplatit jí částku 50 490,51 Kč s příslušenstvím, specifikovaným ve III. výroku rozsudku soudu I. stupně. V odvolání žalobkyně nabídla přehled svých výpočtů, které vedly k uplatnění právě oné částky 50 490,51 Kč. Uzavřela, že pro výpočet peněžité náhrady z titulu bezdůvodného obohacení se mělo vycházet právě z obvyklého nájemného k bytu, který byl užíván původním žalovaným. Výše peněžité náhrady je třeba určit tak, že v období od [datum] do [datum] je peněžní náhrada z titulu bezdůvodného obohacení tvořena jako nejméně 1/2 z obvyklého nájemného za část užívanou žalovaným, neboť tuto užíval žalovaný nad rámec svého spoluvlastnického podílu. V období od [datum] do [datum] pak tvoří peněžní náhradu celá výše obvyklého nájemného pro byt užívaný žalovaným dle znaleckého posudku. 6. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadené části výroku III. a ve výroku závislém, řízení jeho vydání předcházející i obsah spisu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Odvolací soud je toho názoru, že soud I. stupně se zcela správně vypořádal se skutkovým stavem věci, provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedeného dokazování dovodil zcela správné skutkové závěry. Na tyto skutkové závěry, které v převážné míře závisely na výsledcích znaleckého zkoumání zcela přiléhavě aplikoval právo a s nastolenou materií se vyrovnal pečlivým a srozumitelným způsobem. Jestliže tedy odvolací soud, přezkoumávaje již pouze část III. výroku rozsudku soudu I. stupně, zkoumal metodu použitou soudem I. stupně k vyčíslení předmětného nároku, zcela se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který provedl potřebné výpočty v souladu se závěry znaleckého zkoumání, tyto řádně v odůvodnění rozsudku rozvedl a ozřejmil a, jak již bylo uvedeno výše, se zcela srozumitelně s předmětnou materií vyrovnal. Odvolací soud tak nemá opravdu nic, co by chtěl k naprosto správnému odůvodnění rozsudku soudu I. stupně dodat, změnit či naformulovat jinak. Na druhé straně je potřeba říci, že úvahy, kterými se řídila odvolatelka, mají také svou logiku, avšak postrádají jeden základní atribut, a sice, že část nemovitosti, kterou užíval původní žalovaný, nebyla v nemovitosti vymezena jako byt a tudíž, byť je znalec za byt považoval, respektive ocenil nájemné, jako kdyby o byt šlo, o byt ve faktickém slova smyslu nešlo, neboť nemovitost není na jednotlivé bytové jednotky rozdělena. Ve světle toho pak argumentace žalobkyně poněkud pokulhává a poměrně přesnější se jeví ta metoda, kterou využil soud I. stupně, kdy vycházel při výpočtu peněžní náhrady z celkového obvyklého nájemného z celé předmětné nemovitosti a z toho pak matematicky určoval rozsah obohacení původního žalovaného a nelze se ztotožnit s názorem žalobkyně, že by tato peněžní náhrada byla nepřesná, neboť by nereflektovala konkrétní hodnotu a specifičnost bytu, který užíval původní žalovaný, a to právě proto, že tato část nemovitosti bytem v právním slova smyslu nebyla. 8. Vycházeje z výše uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku III. ohledně částky 50 490,51 Kč s 7,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8.636,10 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 9,80 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 22.271,38 Kč od [datum] do zaplacení, 8,05% úrokem z prodlení ročně z částky 18.675,90 Kč od [datum] do zaplacení, jako věcně správný dle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to nejen v tomto výroku o věci samé, nýbrž i ve správném výroku nákladovém, na jehož přiléhavé odůvodnění lze v celém rozsahu stejně tak odkázat. 9. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení § 224 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy v odvolacím řízení zcela úspěšným žalovaným žádné náklady řízení nevznikly, bylo proto rozhodnuto tak, jak vyplývá z II. výroku tohoto rozsudku.