44 CO 106/2022-219 — Krajský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na odškodnění bolestného ve výši 600 000 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 2 800 000 Kč a ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 219 519,70 Kč v souvislosti s úrazem, který žalobce utrpěl dne [datum] okolo 13:30 hodin v areálu Školního zemědělského podniku žalovaného v [obec] při provádění prací na opravě střechy v rámci pravidelné každoroční výpomoci při demontáži světlíku na střeše kravína, kdy při pohybu na eternitové vlnovkové střeše kravína se pod žalobcem uvolnila celá tabule krytiny a vzniklým otvorem žalobce propadl na betonovou podlahu kravína z výšky 11 metrů, následkem čehož utrpěl těžká zranění, která si vyžádala hospitalizaci a dlouhodobou pracovní neschopnost s rekonvalescencí. Zranění u žalobce zanechalo trvalé zdravotní následky, pročež mu byla přiznána invalidita II. stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %. Jelikož se žalobce dostatečně nezajistil při práci ve výšce, uznává své spoluzavinění na vzniklé újmě v rozsahu 20 %, které v dalším průběhu řízení připustil až v rozsahu 40 %. 2. Soud prvního stupně poprvé rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 20.11.2019, č.j. 39 C 73/2018-97 (1. mezitímní rozsudek z [datum]) s tím, že základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne [datum] ohledně úhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán v rozsahu 30 %. Ohledně odpovědnosti žalovaného vyšel z analogické aplikace § 101 odst. 1, 5 zákoníku práce z hlediska porušení právní povinnosti tím, že práce byly prováděny osobami bez jakéhokoli zajištění a poučení ze strany žalovaného, byť se nejednalo o pracovněprávní vztah mezi žalobcem a žalovaným. Naproti u žalobce s odkazem na porušení prevence předcházení vzniku újem dle § 2900 o. z. dovodil, že tento si újmu spoluzavinil v rozsahu 50 %, když nebyl nikým nucen na střechu vstupovat, učinil tak dobrovolně jako člen hasičského sboru s předpokládaným výcvikem pro práci hasičů ve výškách a dále v rozsahu 20 %, když tak činil bez jakéhokoli jištění tak, aby mohly být minimalizovány následky úrazu při případném pádu. 3. K odvolání žalobce a žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12.5.2019, č.j. 15 Co 29/2020-136, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá (výrok I.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). Odvolací soud dovodil, že není dána pasivní legitimace žalovaného, neexistoval pracovně právní vztah žalobce a žalovaného ani pracovní smlouva, ani smlouva o pracovní činnosti nebo o provedení práce a že pasivně věcně legitimován je zřizovatel příslušného hasičského záchranného sboru – obec Žabčice. 4. K dovolání žalobce Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 28.4.2021, č. j. 21 Cdo 2736/2020-149, rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení s odůvodněním, že učinil ve vztahu k otázce pasivní legitimace žalovaného z pohledu pracovněprávní odpovědnosti za škodu nesprávný závěr a že se měl zabývat tím, zda nejsou splněny předpoklady vzniku povinnosti žalovaného nahradit žalobci újmu podle ustanovení občanského zákoníku (§ 2984 a násl. o. z.) a tedy, zda je žalovaný z tohoto pohledu pasivně věcně legitimován. 5. Po vrácení věci krajský soud v pořadí druhým rozsudkem ze dne 11. 10. 2021, č.j. 15 Co 29/2020-162, zrušil první mezitímní rozsudek soudu prvního stupně a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v dané věci nejde o nárok vyplývající z pracovněprávní odpovědnosti, nýbrž je třeba se věcí zabývat z pohledu odpovědnosti podle občanského zákoníku a v souvislosti s tím se vypořádat i se všemi spornými otázkami rozhodnými pro posouzení základu nároku žalobce. Původní mezitímní rozsudek označil za nepřezkoumatelný, neboť přes citaci § 2910 a § 2924 o. z. v odůvodnění není zřejmé, které ustanovení soud prvního stupně v dané věci aplikoval při učinění závěru o odpovědnosti žalovaného. Také závěr o porušení povinnosti žalovaného podle § 101 odst. 5 zákoníku práce, případně prevenční povinnosti podle § 2900 o. z., je předčasný. Soud prvního stupně nevyjasnil otázku, zda se žalobce na pracovišti žalovaného zdržoval s jeho vědomím a jaká byla dohoda ohledně způsobu a době konání demontáže světlíku, kteří členové spolku se jí budou účastnit a jak to bude se zajištěním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Nelze též přehlédnout, že žalobce utrpěl úraz při konání prací jako člen jednotky sboru dobrovolných hasičů, jež provádí požární zásahy a pomocné práce včetně prací ve výškách, vyžadující u členů odbornou způsobilost a přípravu. Přípravu musí členové absolvovat (včetně poučení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci), jak plyne z § 72 zákona [číslo] o požární ochraně, což je třeba vzít v potaz z hlediska posouzení vlivu na povinnost podle § 101 odst. 5 zákoníku práce. Pokud soud prvního stupně přikročil k určení odpovědnosti žalovaného v rozsahu 30 %, neodkázal přitom na žádné příslušné zákonné ustanovení, ať už v souvislosti s úvahami o případném zproštění odpovědnosti podle § 2924 o.z. nebo spoluzavinění podle § 2918 o. z. či moderace podle § 2953 o. z. Provedl-li dále soud prvního stupně snížení odpovědnosti žalovaného o dalších 50 % na základě úvahy, že žalobce nikdo nenutil na střechu vystoupat a provádět činnosti pro žalovaného, tento postup označil odvolací soud za nesprávný, když žalobce se jako člen dobrovolných hasičů účastnil na akci sboru a plnil při demontování světlíku pokyny velitele sboru, což neporušovalo případnou prevenční povinnost žalobce. Spoluzavinění žalobce v případě pádu ze střechy nelze spatřovat v tom, že byl účasten na základě dohody mezi velitelem sboru a žalovaným demontáže světlíku a pohyboval se tak na střeše. Lze je dovodit jen tehdy, je-li jednání poškozeného prokazatelně jednou z příčin škody. 6. Soud prvního stupně poté rozhodl nyní přezkoumávaným druhým mezitímním rozsudkem ze dne 16.2.2022, č.j. 39 C 73/2018-174, tak, že základ nároku žalobce uplatněného v žalobě ze dne [datum] ohledně úhrady bolestného, ztížení společenského uplatnění a ztráty na výdělku je dán ze 100 %. Dovodil odpovědnost žalovaného dle obecné úpravy odpovědnosti za škodu podle § 2910 a § 2911 o. z. pro porušení právní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 5 zákoníku práce – zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci pro fyzické osoby, které se zdržovaly v areálu žalovaného, kdy žalovaný nečinil žádné úkony a nezajistil případnou bezpečnost a ochranu zdraví při činnosti směřující k odkrytí střechy kravína, za což byl shledán vinným z podnětu soudu prvního stupně také Inspektorátem bezpečnosti práce v protokolu ze dne [datum]. Je nepochybné, že následkem pádu došlo k újmě na zdraví žalobce. Příčinná souvislost je dána tím, že, kdyby žalovaný dodržel všechny své povinnosti zajistit a činit úkony pro ochranu dodržením zásad bezpečnosti práce, nejen, že by neporušil svou právní povinnost, ale ani by žalobci nevznikla škoda z újmy na zdraví z titulu pádu. Zavinění na straně žalovaného dovodil soud prvního stupně presumovaně nedbalostní ve smyslu § 2911 o. z. pro porušení právní povinnosti vyplývající z § 101 odst. 5 zák. práce. 7. Proti tomuto rozsudku si žalovaný podal odvolání, v němž nesouhlasí s tím, že oproti prvnímu mezitímnímu rozsudku, v němž soud prvního stupně žalobci přiznal pouze 30 % z uplatněného nároku, vydal druhý mezitímní rozsudek bez toho, aniž by v řízení provedl jakékoli další dokazování. Učinil-li v prvním rozsudku závěr o porušení právní povinnosti žalovaným dle § 101 odst. 5 zák. práce, jež se na vzniku škody podílelo pouze z 30 %, je nepřesvědčivé a překvapivé, že za totožné důkazní situace učinil v nyní napadeném rozsudku zcela odlišné skutkové závěry. Žalovaný nesouhlasí s hodnocením důkazů provedeným soudem prvního stupně a stejně jako v předchozím odvolání namítá, že u něj nebyly splněny předpoklady odpovědnosti, zejména prokázání porušení právní povinnosti z jeho strany. Porušení poučovací povinnosti podle § 101 odst. 5 zákoníku práce dovodil soud prvního stupně z protokolu Inspektorátu bezpečnosti práce, v němž je žalovanému vytýkáno, že nepoučil členy Moravské hasičské jednoty, kteří vstoupili do areálu školního zemědělského podniku žalovaného o bezpečném přístupu a pohybu na střeše kravína a nezajistil tak jejich bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Kontrolní zjištění inspektorátu práce není rozhodnutím orgánu ve smyslu § 135 o. s. ř., z něhož by byl povinen a oprávněn soud vycházet. Ze skutečnosti, že kontrolní orgán sice konstatoval určité porušení povinnosti, ale nevyvodil z něj žádné důsledky, je zřejmé, že pochybení bylo nevýznamné, malé intenzity, nenaplňující skutkovou podstatu žádného přestupku či správního deliktu. Nebylo-li vydáno kontrolním orgánem rozhodnutí, nemohl se žalovaný domáhat jeho přezkumu nezávislým soudem, a proto nelze z kontrolního zjištění tohoto správního orgánu vycházet. Soud prvního stupně se též nezabýval otázkou, nakolik skutečnost, že žalovaný nepoučil členy hasičského sboru, jak se mají