44 CO 170/2021-483 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2021, č. j. 45 C 304/2014-421 bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 139 320 Kč, částku 81 000 Kč, částku 81 669 Kč, částku 799 521 Kč a částku 6 645,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 256 581 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 395 901 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 567 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 648 000 Kč od [datum] do zaplacení, částky ve výši 37 951 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 119 620 Kč od [datum] do zaplacení, částky 151 566 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 216 020 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 258 912 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 128 712 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 64 085 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 106 309 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 907 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 62 045 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 34 091 Kč od [datum] do zaplacení, částky 10 000 Kč měsíčně počínaje dnem [datum], částky 5 339,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 985 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá (výrok II.), žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 256 367 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III.), žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku 23 713,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání žalobce, navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadených výrocích I., II., III. tak, že žalobci budou přiznány náhrady, jak požadoval ve své žalobě, přiznána bude také náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobce se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně ohledně pasivní legitimace žalované, která svojí nedbalostí vznik škody zavinila, zcela rezignovala na své povinnosti plynoucí jí z provozu pumpy na čerpání betonu, tuto řádně neudržovala, absentoval na ní bezpečnostní prvek (jistící řetěz), pád hadice pak byl bezprostřední příčinnou úrazu žalobce. Žalobce však má za to, že soud prvního stupně nesprávně a nedostatečně stanovil výši náhrady za odškodnění jeho bolesti a jeho ztížení společenského uplatnění, přisouzená výše pouze v základní bodové sazbě nevyvažuje plně jeho vytrpěné bolesti i celoživotní ztížení společenského uplatnění. Žalobce nepovažuje za správné, že soud odmítl aplikovat na daný případ ust. § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. Při rozhodování o výši náhrady za bolest a za ZSU použil soud prvního stupně vyhlášku č. 440/2001 Sb., která je zrušená, zastaralá a neodpovídá současné situaci, proto také byla nahrazena NS ČR Metodikou k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Žalobce nesouhlasí se závěry znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který zhodnotil žalobcovu bolest [číslo] body, při vynásobení částkou 120 Kč za 1 bod pak byla žalobcova bolest ohodnocena částkou 139 320 Kč. Žalobce v řízení navrhoval provedení revizního znaleckého posudku, na svém návrhu trval i po doplňujícím výslechu znalce, neboť znalec do částky bolestného nezapočetl intubaci při dvou operacích, žalobce nesouhlasí, že by intubace při operaci měla být zohledněna v celkovém poranění. Znalec dále do celkového hodnocení nezapočetl to, že žalobce při operacích byl v celkové anestezii, dále znalec nezohlednil poúrazovou epilepsii žalobce, v důsledku níž přišel o řidičské oprávnění, tímto byl žalobce poškozen, částka 139 320 Kč není adekvátní odškodnění. Ztížení společenského uplatnění žalobce pak znalec ohodnotil 675 body, vynásobeno částkou 120 Kč za 1 bod pak činí odškodnění 81 000 Kč, které soud žalobci přiznal. Toto přiznané základní bodové ohodnocení ZSU však nevystihuje v plné míře závažnost následků a omezení žalobce. Soud odůvodnil nenavýšení základní náhrady tím, že navýšení o 50 % již provedl znalec dle ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. S tímto právním závěrem žalobce nesouhlasí, neboť uvedené navýšení je ve zcela jiném režimu než navýšení dle ust. § 7 odst. 3 citované vyhlášky. Znalec [příjmení] a navýšení o 50 % hodnotil jen z hlediska lékařského, kdy konstatoval trvalé následky v omezení hybnosti páteře v hrudním a bederním úseku, bolesti šířící se směrem k pánvi až do dolních končetin, lehké ochrnutí nohy, přítomnost jizev a naznal, že škoda na zdraví vedla ke zvláště těžkým následkům, neboť tyto podstatně omezují a významně mění uplatnění v životě, přihlédl k mladému věku žalobce a k nemožnosti s jeho postižením vykonávat původní manuální profesi a fyzicky náročnější činnosti v běžném životě. Další okolnosti žalobcova původního života a jeho následná omezení vzniklá úrazem však znalec neznal a nevěděl, toto bylo předmětem pozdějšího dokazování před soudem. Znalec také nijak nezohlednil psychické potíže žalobce a jeho negativní pocity plynoucí z nejistoty po úrazu, žalobce si uvědomuje trvale sníženou kvalitu svého života, stal se invalidním důchodcem, svým zdravotním poškozením je ochuzen o mnoho činností, aktivit a zálib, které mu před úrazem přinášely potěšení. Bylo na soudu prvního stupně, aby prokázaná omezení v životě žalobce vyjádřil zvýšením základního bodového ohodnocení dle ust. § 7 odst. 3 vyhlášky tak, aby výsledná výše náhrady skutečně vykompenzovala uváděná omezení, změnu vývoje života žalobce i jeho rodiny a každodenní přítomnost bolesti v jeho životě. Žalobce poukazuje na svůj návrh na aplikaci ust. § 3079 odst. 2 o. z. uvedený v žalobě, kterým žádal, aby mu soud přiznal nemajetkovou újmu podle občanského zákoníku, nikoli podle zrušené vyhlášky. K uvedenému tak žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu, nález IV. ÚS 3122/15, III. ÚS 350/03, judikaturu Nejvyššího soudu např. 25 Cdo 2651/2015. Pokud jde o nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, soud žalobci přiznal částku 81 669 Kč, kterou údajně žalobce požadoval, v částce 37 951 Kč soud nárok zamítl z důvodu promlčení; přiznanou částku vypočetl z částky 27 058 Kč, jakožto údajného žalobcova průměrného měsíčního příjmu. K tomuto žalobce předně uvádí, že na tomto nároku požadoval částku 119 620 Kč, nikoliv 81 669 Kč, když v pracovní neschopnosti byl od [datum] do [datum], kdy byl uznán invalidním. Za tuto dobu by žalobce svojí výdělečnou činností získal 139 420 Kč, přičemž mu bylo vyplaceno na dávkách podpory v nezaměstnanosti pouze 19 800 Kč. Rozdíl pak činí 119 620 Kč, které řádně uplatnil. Pokud soud odůvodňuje zamítnutí nároku v rozsahu částky 37 951 Kč jeho promlčením, pak s tímto názorem žalobce nesouhlasí, když je přesvědčen, že uplatnil podáním žaloby u soudu tento nárok včas, dodržel subjektivní i objektivní promlčecí lhůtu. V žalobě uvedený nárok přesně identifikoval a skutkově i časově vymezil, pojmenoval, popsal jeho podstatu i příčinu vzniku. Skutkové vymezení nároku se za celou dobu řízení nezměnilo, jedná se stále o tentýž původní nárok, nikoliv o nově vzniklý nebo nově uplatňovaný. Podáními ze dne [datum] a ze dne [datum] pak žalobce pouze upřesnil a upravil výpočet tohoto nároku, nikoliv rozšířil žalobu o nárok nový, který by měl podléhat promlčení, jak se domnívá soud I. stupně. Dále soud prvního stupně podle názoru žalobce nesprávně určil průměrný měsíční výdělek žalobce tím, že použil průměr jen za rok 2012, kdy mohl žalobce pracovat 9 měsíců, než se mu stal úraz. Použitím průměru pouze za 9 měsíců roku 2012 snížil soud žalobcům průměrný příjem, neboť pokud by mohl pracovat celých 12 měsíců, byl by jeho roční výdělek vyšší a tím také průměrný měsíční výdělek. Tak jako v roce 2011, kdy měl průměrný měsíční výdělek 30 609 Kč čistého, to po odečtení záloh na odvody soc. a zdrav. pojištění. Od soudního výpočtu žalobcova průměrného měsíčního výdělku se pak odvíjí výpočty i v dalším nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, který je rovněž zkreslený nesprávně použitým průměrným výdělkem před úrazem v částce 27 058 Kč, přičemž dle žalobce by správný příjem měl být 28 884 Kč. Dále žalobce rozporuje to, že soud při výpočtu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti pracuje s hrubou mzdou žalobce z výplatních pásek, přičemž ale část z této hrubé mzdy tvoří odvody zaměstnance i zaměstnavatele na zdravotní a sociální pojištění a jeho čistá mzda tak byla ve skutečnosti nižší. Použitím hrubé mzdy je ztráta na výdělku podstatně zkrácena. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobce žádal vypracování znaleck