18 Co 67/2024-307 — Krajský soud v Brně

I. Rozhodnutí soudu prvního stupně1. V záhlaví identifikovaným rozsudkem Okresní soud v , adresa, (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zůstavitelce , jméno FO, , narozené , datum, , zemřelé dne , datum, , k nemovité věci – bytové jednotce č. , Anonymizováno, , vymezené v budově bytového domu č. p. , Anonymizováno, , na pozemku parcelního čísla stavebního , Anonymizováno, a k ní náležejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech této budovy a na pozemku, vše v katastrálním území , adresa, (výrok I). Dále soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši , Anonymizováno, Kč (výrok II) a že je rovněž povinen nahradit náklady řízení státu (České republice – Okresnímu soudu v , adresa, ), a to ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení (výrok III).2. Prvoinstanční soud vycházel z toho, že v pozůstalostním řízení po , jméno FO, (viz shora) žalobce zpochybnil pravost a platnost závěti ze dne , datum, , která byla sepsána formou notářského zápisu pořízeného notářem , tituly před jménem, , jméno FO, , notářem v , adresa, pod č. j. , Anonymizováno, , v níž zůstavitelka povolala dědicem členských práv a povinností a členského podílu k družstevnímu bytu v , adresa, (viz odstavec 1) svého vnuka , jméno FO, , Datum narození zainteresované osoby 1/0, (1. žalovaný) a požádala, aby se její dva synové (žalobce a 2. žalovaný) vzdali svých povinných dědických práv k tomuto členskému podílu. Žalobce k tomu tvrdil, že zůstavitelka v době sepisu závěti nebyla po duševní stránce zcela zdráva, dále že byla lehko zmanipulovatelná, a proto je přesvědčen, že obsah závěti nebyl její skutečnou vůlí. Navíc namítl, že předmětem závěti není vlastnické právo k bytu, ale toliko členská práva a že vlastníkem předmětného bytu se zůstavitelka stala až dne , datum, , tedy dnem účinků vkladu jejího vlastnického práva podle Smlouvy o převodu vlastnictví bytové jednotky – kupní smlouvy – uzavřené dne , datum, mezi družstvem jako prodávajícím a zůstavitelkou jako kupující. Žalobce byl nato usnesením soudní komisařky projednávající pozůstalost po , jméno FO, vyzván, aby podal tuto žalobu, tedy žalobu na určení, že je dědicem ze zákona k předmětné bytové jednotce., právnická osoba, žalobě samotné pak žalobce tvrdil, že zůstavitelka již od roku 2000 nemohla pořádně chodit, používala nejprve dvě francouzské hole, pak hole, přičemž bolavá záda měla trvale při chůzi velmi ohnutá. Dále prodělala operaci štítné žlázy a v roce 2010, při operaci žlučníku, ošetřující lékař navrhoval, že zůstavitelka nemůže žít sama, že neví, co se od ní dá čekat, že se jí bude muset zajistit umístění v ústavu s trvalou péčí. Nadto podle žalobce trpěla zůstavitelka dlouhodobě silným odvápněním páteřních kostí a silnými bolestmi, docházela pravidelně na obstřiky a pravidelně užívala léky proti bolesti, přičemž žalobce tvrdí, že tyto léky měly nežádoucí účinky na její duševní stav. Především však dle mínění žalobce měla zůstavitelka dlouhodobě před rokem 2012 poruchy paměti (žalobce ji někdy během dne našel spící u stolu, pomočenou, někdy měla u sebe kbelík na zvracení), často neměla ponětí o tom, zda si ráno vzala předepsané léky, a tak si je pro jistotu vzala znovu, čímž mohlo dojít k předávkování. Někdy se stalo, že když šla v noci na záchod, tak upadla a volala žalobci mobilem, aby jí přijel pomoc. Od roku 2010 se také začalo stávat, že zůstavitelka zapomněla vypnout puštěný plynový sporák ve svém bytě a po té přestala na tomto sporáku vařit zcela. Zůstavitelka si podle žalobce pletla jména vnuků a zapomínala si brát klíče od bytu. Že zůstavitelka nebyla v den pořízení závěti v dobrém psychickém stavu dokladuje podle žalobce i to, že na notářský zápis napsala poznámku „četla a svaluji“ místo „četla a schvaluji“. Výklad závěti zůstavitelky, že žalovaný 1/ měl být dědicem bytové jednotky č. , Anonymizováno, vymezené v příslušné budově v , adresa, , je podle žalobce v rozporu s § 1494 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), neboť prohlášení vlastníka budovy o vymezení jednotek bylo vystaveno až dne , datum, , tedy za více nežli rok po sepsání závěti; zůstavitelka tak v době sepisu závěti nemohla důvodně předpokládat, že se stane vlastníkem tohoto bytu.4. Soud prvního stupně zvážil jak tvrzení uvedená v žalobě, tak také žalobě se protivící stanoviska žalovaných a uvedl, že z hlediska podstatných skutkových zjištění vycházel zejména ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , který považoval za zcela způsobilý k posouzení zdravotního stavu zůstavitelky v době sepsání závěti a o jehož věcné správnosti neměl pochybnosti. Uvedený znalecky posudek byl stvrzen výslechem znalkyně při jednání soudu, je ve svých závěrech jednoznačný a přesvědčivý a obsahuje veškeré náležitosti. Proto soud prvního stupně nepovažoval za potřebné zadávat revizní znalecký posudek, jestliže se navíc závěry znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, ztotožňují se závěry písemně podaného znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, (která nemohla být následně vyslechnuta před soudem z důvodu zhoršení jejího zdravotního stavu). Nadto soud prvního stupně provedl dokazování řadou svědeckých výpovědí, přičemž uvedl, že ze žádné svědecké výpovědi nevyplynuly jakékoliv skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky pořizovat závěť, obecně pak o její způsobilosti právně jednat.5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud první instance k závěru, že najevo nevyplynuly žádné skutečnosti, které by vedly soud k pochybnostem o duševní způsobilosti zůstavitelky k pořízení o svém majetku závětí v září 2012. Zůstavitelka byla k datu sepsání závěti schopna rozeznat důsledky svého jednání a byla schopna své jednání ovládat. Dále prvoinstanční soud uvedl, že předmětná závěť vyhovuje z hlediska formálních a obsahových náležitostí požadavkům právních předpisů platných v den jejího pořízení.6. Co se týče obsahu závěti, odkázal soud prvního stupně na § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“) a § 35 odst. 2 obč. zák., dále na judikaturu Nejvyššího soudu (například rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1380/2007) a poukázal na to, že zůstavitelka vlastnila jen jeden byt, přičemž výkladem závěti tak bylo vyhověno vůli zůstavitelky, a lze tudíž dospět k závěru, že záměrem zůstavitelky vyjádřeným v závěti bylo, aby se žalovaný 1/ stal po její smrti nositelem stejných práv k bytu, jaké měla za svého života ona sama. Proto po právní změně charakteru bytu (z družstevního na jednotku ve vlastnictví zůstavitelky) je třeba vyložit závěť tak, že jí zůstavitelka povolala žalovaného 1/ k dědění bytové jednotky jako nemovité věci. Závěť je tedy platná a na jejím základě byl žalovaný 1/ řádně povolán jako dědic předmětné bytové jednotky.7. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi jeho účastníky vycházel soud prvního stupně stran výpočtu odměny zástupce žalovaných za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty dané zjištěnou cenou bytové jednotky ve výši , Anonymizováno, Kč.II. Odvolání žalobce8. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce namítaje, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že odbornou lékařskou zprávou psychiatrické ambulance , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, , tedy z období 6 měsíců před sepsáním závěti, bylo prokázáno, že se zůstavitelce horšila paměť, že hodně zapomínala (hlavně poslední rok), že její pozornost byla dekoncentrovaná a že v popředí byly poruchy novopaměti, dále že měla narušenou vštípivost a výbavnost; test MMSE u zůstavitelky byl dne , datum, na úrovni 20 bodů, tedy podle žalobce neodpovídal normálnímu duševnímu stavu s možnou mírnou duševní poruchou, ale demenci Alzheimerova typu s podílem vaskulární složky. Stejný psychický stav byl u zůstavitelky prokázán odbornými lékařskými zprávami , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, a , datum, , dle kterých paměť zůstavitelky byla střídavě oblačno, někdy horší, někdy lepší. Podle zpráv této lékařky bylo rovněž prokázáno, že již před sepsáním závěti byla zůstavitelka snáze ovlivnitelná než zcela psychicky zdravý člověk. Dle mínění žalobce byla rovněž prokázána správnost jeho námitek vůči znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , která tyto námitky žalobce při soudním jednání dne , datum, nevyvrátila ani nezpochybnila. Žalobce také brojí proti tomu, že soud prvního stupně nenechal v rozporu s § 127 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) přezkoumat znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, jiným znalcem, čímž porušil právo žalobce na spravedlivý proces. Nesprávný je podle žalobce rovněž závěr soudu prvního stupně, že ze žádné svědecké výpovědi nevyplynuly jakékoliv skutečnosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o způsobilosti zůstavitelky