28 Co 88/2024-185 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně přikázal žalované, aby se zdržela rušení spočívajícího v zamezení dodávek elektrické energie do průmyslového areálu na adrese , jméno FO, , zapsaného v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. , Anonymizováno, vedeném , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , adresa, , a aby navrátila vše v předešlý stav, jaký byl ke dni 26. 2. 2024, a to do tří dnů od právní moci usnesení (I. výrok). Rozhodl dále, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 356 Kč k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci usnesení (II. výrok), a že žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Jihlavě doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 3 000 Kč do tří dnů od právní moci usnesení (III. výrok).2. Proti tomuto usnesení v celém jeho rozsahu podala žalovaná odvolání. Poukázala na to, že usneseními Okresního soudu v Jihlavě ze dne 16. 10. 2023, č. j. 3 Nc 106/2023-9, ze dne 7. 3. 2024, č. j. 3 Nc 101/2024-110, a ze dne 22. 4. 2024, č. j. 21 C 150/2024-69, byly zamítnuty návrhy žalobkyně na vydání předběžného opatření stran odběrného místa pro elektřinu. Z uvedeného pak vyvozuje, že v daném řízení je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté podle § 159a odst. 4 o. s. ř. Namítla dále, že I. výrok napadeného usnesení je materiálně nevykonatelný z důvodu, že obnovení připojení odběrného místa do distribuční soustavy je podmíněno doložením nové revizní zprávy o bezpečném provozu zařízení. Žalovaná je vlastníkem přípojného bodu, vlastníkem trafostanice a rozvodů je společnost , právnická osoba, a vlastníkem budovy, v níž se trafostanice nachází, je žalobkyně. Tato budova je v havarijním stavu a bez její opravy nebude nikdy nová revizní zpráva vydána. Není tedy ve faktických možnostech žalované splnit povinnost, ke které ji soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí zavazuje. Žalovaná rovněž vznesla námitku nedostatku pasivní věcné legitimace ve sporu s tím, že k odpojení od distribuční soustavy došlo na pokyn vlastníka trafostanice a rozvodů, společnosti , právnická osoba, , kdy v důsledku havarijního stavu budovy ve vlastnictví žalobkyně do trafostanice zatékalo a na základě revizní zprávy bylo doporučeno její vypnutí. Žalovaná není pasivně věcně legitimována, neboť nemá kontrolu nad trafostanicí a do držby nemovitostí ve vlastnictví žalobkyně nijak nezasahuje, protože jí žalobkyně do areálu v , jméno FO, zamezila přístup a žalovaná aktuálně v tomto areálu žádné nebytové prostory neužívá. Dále žalovaná vyjádřila svůj nesouhlas s extenzivním výkladem soudu prvního stupně, že podání žádosti o vypnutí elektřiny v celém areálu je rušením držby nemovitých věcí na straně žalobkyně a zdůraznila, že vlastnické právo k nemovitosti (držba nemovitosti) s sebou automaticky nenese i právo na elektrickou energii. Žalobkyně od počátku svého vzniku si byla plně vědoma skutečnosti, že nedisponuje právy k dodávkám energií a vody, resp. že musí tyto dodávky zajistit u žalované. Proto měla vždy s žalovanou uzavřenu smlouvu, která žalovanou k těmto dodávkám zavazovala, a to napřed v nájemní smlouvě ze dne 15. 2. 2021, kdy dodávky energií byly zahrnuty v péči o podnájemníky v článku III. odst. 2 této smlouvy, a následně ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 22. 4. 2022, v jejímž článku III. odst. 9 byl zakotven závazek žalované zajišťovat po dobu trvání této smlouvy pro celý areál dodávky elektřiny a vody. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2022 a k uvedenému datu skončil i tento závazek žalované. Žalobkyni nic nebránilo, aby si energie pro své nemovitosti zajistila sama, od skončení nájemní na to měla dostačený časový prostor, nicméně neučinila žádné opatření (ať již prostřednictvím žalované nebo vybudováním nových přípojných bodů), aby dodávku elektřiny a vody pro svůj areál zajistila. Absence dodávek elektřiny tak jde zcela k tíži žalobkyně, přičemž nelze směšovat držbu nemovité věci s držbou práv k energiím v nemovitých věcech. Žalobkyně nikdy právo k odběrnému místu nedržela a nikdy jej pro sebe ani nevykonávala, a proto je žaloba zcela nedůvodná. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobu zamítl, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání zdůraznila, že námitka žalované o překážce věci pravomocně rozhodnuté neobstojí, neboť návrh na vydání předběžného opatření a žaloba z rušené držby jsou zcela rozdílné instituty. Dále ze svého pohledu rozebrala jednotlivé důvody, pro něž žalovaná s rozhodnutím soudu prvního stupně nesouhlasí a uzavřela, že oplývá držbou práva k dodávkám elektrické energie a žalovaná svémocným jednáním tuto držbu žalobkyně ruší. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dne 8. 4. 2024 byla soudu prvního stupně doručena žaloba na ochranu držby podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), v níž žalobkyně uvedla, že je vlastníkem a správcem průmyslového areálu na adrese , jméno FO, , do něhož je dodávána elektrická energie prostřednictvím odběrného místa umístěného ve stejné budově jako je trafostanice. Odběrné místo je z historických důvodů formálně psáno stále na žalovanou, k níž jako ke svému smluvnímu partnerovi přistupuje i dodavatel elektřiny, společnost , právnická osoba, . Z tohoto důvodu také dne 27. 2. 2024 vyhověla žádosti žalované, která požádala o technickou odstávku trafostanice, která znamenala nevyhnutelně i přerušení dodávek elektřiny do daného areálu. Žalobkyně byla a stále je držitelem práva souvisejícího s dodávkami elektřiny do areálu, což vyplývá ze samotné podstaty, že je jediným vlastníkem areálu a je to ona, která má primární povinnost vůči veškerým nájemcům v tomto areálu. Je nepochybné, že jednáním žalované došlo k rušení držby žalobkyně. Žalovaná ve vyjádření k žalobě vznesla námitku překážky věci pravomocně rozhodnuté a námitku nedostatku své pasivní věcné legitimace, jejichž obsah v podstatných bodech zrekapitulovala i v podaném odvolání.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným usnesením, z jehož odůvodnění vyplývá, že aplikoval ustanovení § 1003 a § 1008 odst. 1 o. z. a § 177, § 178 a § 180 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k následujícím závěrům:- žalobkyně byla ke dni 27. 2. 2024 držitelem nemovité věci, průmyslového areálu na adrese , jméno FO, , jehož prostory pronajímala dalším společnostem. S ohledem na charakter řízení o žalobě z rušené držby, kdy právní stav ustupuje fakticitě, se soud nezabýval otázkami, kdo je vlastníkem trafostanice nebo odběrného místa, ale zabýval se výhradně faktickým stavem držby, jejím svémocným rušením a včasností podané žaloby. Není rozhodující, kdo vykonává držbu rozvodny nízkého napětí v tomto areálu, neboť žalobkyně namítá rušení držby tohoto areálu jako celku, jehož je vlastníkem, a nikoliv pouze samotné rozvodny nízkého napětí.- na základě žádosti žalované došlo ke dni 27. 2. 2024 k odpojení dodávky elektrické energie do celého areálu, kterou zajišťovala společnost , právnická osoba, ., a tím žalovaná začala svémocně žalobkyni rušit její držbu této nemovité věci. S poukazem na rozhodnutí Krajského soudu v Chrudimi ze dne 4. 11. 1937, sp. zn. R III 564/37, a rozhodnutí Krajského soudu v Táboře ze dne 29. 7. 1938, sp. zn. R 307/38, definující svémocné rušení držby, žalovaná tyto znaky svémocného rušení držby naplnila, když o své vůli, na základě svého rozhodnutí a bez rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu, nechala vypnout dodávku elektrické energie do areálu žalobkyně.- skutečnost, že budova trafostanice i elektrické zařízení trafostanice vyžadovaly rekonstrukci z důvodu nevyhovujícího technického stavu, není v tomto případě rozhodující, neboť z revizní zprávy ze dne 28. 7. 2023 vyplývá, že revizní technik sice doporučil vypnutí elektrické soustavy a provedení opravy, avšak žalovaná s vědomím této skutečnosti nechávala dodávat elektřinu do areálu žalobkyně prostřednictvím této trafostanice ještě dalších sedm měsíců a teprve poté, aniž by však tvrdila a prokázala jakoukoliv novou a do té doby neexistující skutečnost, nechala dodávku elektrické energie ukončit z důvodu nutnosti provedení oprav. V těchto sedmi měsících měla žalovaná dostatek času na zajištění případného náhradního způsobu dodávek elektřiny, aby se tak vyhnula nutnosti odpojení celého areálu od elektrické sítě, čímž – jak vědět mohla a měla – by poškodila nejen žalo