58 Co 232/2023-101 — Krajský soud v Brně

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odůvodnění:1. Okresní soud v Kroměříži (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 31. 8. 2023, č. j. , spisová značka, -73, rozhodl takto: I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 29.600 Kč, se zamítá.; II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle podstatné části odůvodnění soud I. stupně uzavřel, že dne 25. 10. 2021 žalovanýs žalobkyní uzavřel Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, dále jako „Smlouva“, na základě níž se žalobkyně zavázala dodávat žalovanému plyn a zajistit službu distribuční soustavy, žalovaný se pak zavázal zaplatit žalobkyni za dodaný plyn a související služby stanovenou cenu; v odstavci „Ostatní ujednání“ byla pro případ, kdy zákazník učiní bez souhlasu obchodníka jakýkoliv právně relevantní projev vůle směřující k předčasnému ukončení smlouvy sjednané na dobu určitou a/nebo dodávky od obchodníka probíhající na základě takové smlouvy a/nebo zákazník způsobí svým jednáním nemožnost dodávky, sjednána smluvní pokuta zahrnující případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství plynu ve výši 800 Kč pro kategorii Domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace); sjednána byla i další smluvní pokuta pro případ prodlení zákazníka s jakoukoliv platbou dle smlouvy přesahující 10 dní ve výši 100 Kč za každý jednotlivý případ prodlení. Dne 9. 1. 2021 zadal obchodník s plynem elektronicky žádost o změnu dodavatele; žalobkyně neeviduje podanou výpověď ze strany zákazníka; dne 24. 11. 2021 pak byla ukončena dodávka plynu žalobkyní. Žalobkyně žalovanému dne 25. 11. 2021 vyúčtovala smluvní pokutu za předčasné ukončení Smlouvy ve výši 29.600 Kč (tj. za 37 měsíců po 800 Kč/měsíc) se splatností dne 6. 12. 2021; výzvou ze dne 31. 3. 2022, odeslanou dne 4. 4. 2022, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 29.600 Kč do 8. 4. 2022.2. Soud I. stupně z aplikace § 580 odst. 1, § 588, § 2048, § 1813, § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jako „o. z.“, § 62 odst. 1 písm. b), § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), dále jako „energ. zák.“, a jím uváděných komentářových a judikatorních závěrů ve vztahu k § 1815 a § 1813 o. z. provádějícího směrnici Rady 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách uzavřel, že žaloba není důvodná, neboť smluvní pokuta sjednaná ve výši 800 Kč za každý kalendářní měsíc či jeho část až do konce doby trvání smlouvy tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o. z.), pročež jde o zakázané ujednání, k němuž proto z úřední povinnosti podle § 1815 o. z. nepřihlíží. Dále upozornil i na to, že ve Smlouvě je sjednán i postih žalovaného za porušení platebních povinností, že Smlouva je smlouvou formulářovou, a nikoliv individuálně sjednanou a že žádnou z povinností žalobkyně obdobným způsobem neutvrzuje; smluvní pokuta je využita jednostranně pouze k utvrzení závazků žalovaného; smluvní pokuta je ve své podstatě skrytým odstupným za předčasné ukončení Smlouvy, které omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele plynu; nejedná se o kompenzaci za neuskutečnění dodávky plynu, neboť smluvní pokuta je vázána na předčasné ukončení Smlouvy a nikoli na nerealizovaný odběr a žalobkyní tvrzená škoda jí vzniká i za trvání smluvního vztahu v situaci, kdy v odběrném místě žalovaného není plyn odebírán; u smluv na dobu určitou nadto žalobkyně plyn nakupuje předem pro celou sjednanou dobu trvání takové smlouvy na základě důvodně předpokládané spotřeby, tedy dříve, než je smlouva uzavřena, pročež jde o standardní náklad a riziko podnikání žalobkyně, která se jej takto snaží přenášet na spotřebitele, nadto v situaci, kdy škoda reálně vůbec vzniknout nemusí. Pro vychýlení rovnováhy v právech a povinnostech stran v neprospěch žalovaného dle § 1813 o z. svědčí dle soudu I. stupně i to, že institut smluvní pokuty je ve Smlouvě využíván jednostranně pouze k utvrzování závazků žalovaného, zatímco nedodržení povinností ze strany žalobkyně smluvní pokutou utvrzováno není (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011); skutečnost, že žalobkyně může být pro neplnění svých povinností sankcionována jinými subjekty, reparační funkci smluvní pokuty nahradit nemůže. Soud I. stupně upozornil i na v minulosti řešenou problematiku závazků na dobu určitou v poměrech zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, kdy byly do citovaného zákona přijaty limity a opatření regulující praktiky, jimiž se poskytovatelé služeb snažili udržet zákazníky po nepřiměřeně dlouhou dobu mimo hospodářskou soutěž; energetický zákon obdobná ustanovení k posílení ochrany spotřebitelů neobsahoval; soud I. stupně měl k ujednání o závazku žalovaného setrvat ve smluvním vztahu a o automatické opakované a poměrně dlouhé prolongaci bez nutnosti zákazníka kontaktovat z pohledu ochrany spotřebitele výhrady, protože dle něj sjednaná koncepce prolongace nesvědčí o tom, že by smyslem byla ochrana spotřebitele před absencí dodávky plynu, ale vede k tomu, že spotřebitel je po nepřiměřeně dlouhou dobu vázán na jediného dodavatele a omezován v právu na jeho změnu; tuto praxi pak nemůže odůvodňovat ani skutečnost, že v rámci produktů poskytovaných žalobkyní je ten, který se váže na smlouvu na dobu určitou, cenově nejvýhodnější; z důvodu rozporu s korektivem zákazu narušování hospodářské soutěže a vytváření překážek pro řádné fungování vnitřního trhu na úseku energetiky pak z uvedeného soud I. stupně dovodil rozpor ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy, tedy jeho absolutní neplatnost (§ 588 o. z.). Závěrem soud I. stupně shrnul, že předmětná smluvní pokuta představuje snahu žalobkyně přenést své podnikatelské riziko na spotřebitele, který uzavřel Smlouvu na dobu určitou, tedy snahu nepřiměřeně omezovat po určitou dobu jeho právo volby dodavatele plynu, aniž by za to spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění; prostřednictvím předpřipraveného ujednání o době určité (s automatickou prolongací) a o smluvní pokutě, která ekonomicky představuje odstupné za předčasné ukončení Smlouvy (iniciované druhou stranou), je na spotřebitele vyvíjen nepřiměřený tlak směřující k vynucení sjednané doby (zde po dobu 36 měsíců, potenciálně však i na jakoukoli delší dobu), ačkoliv žalobkyně ve Smlouvě podobně omezována (sankcionována) není; takové ujednání je zjevně nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet. S ohledem na tento závěr, se soud I. stupně již nezabýval dalšími tvrzeními žalovaného ohledně podmínek uzavření Smlouvy a neuskutečnění dodávek plynu; stejně tak již nebylo třeba posuzovat z hlediska přiměřenosti samotnou výši sjednané pokuty. Výrokem I. soud I. stupně žalobu v plném rozsahu pro zjevnou nevyváženost předmětného ustanovení o smluvní pokutě v neprospěch žalovaného a pro rozpor s dobrými mravy zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl výrokem II. dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jako „o. s. ř.“, když v řízení plně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadoval.3. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Připomněla, že mezi účastníky byla dne 25. 10. 2021 uzavřena Smlouva a žalovaný jejím podpisem stvrdil, že převzal Obchodní podmínky sdružených služeb dodávky plynu č. 12/2018, Ceník a Ceník služeb, které jsou nedílnou součástí smlouvy, seznámil se s nimi, porozuměl jim a bez výhrad je akceptuje, podepsal i prohlášení zákazníka; měla za to, že i přes zvláštní ustanovení k ochraně spotřebitelů, nelze pominout, že základním soukromoprávním principem je smluvní volnost a zásada pacta sunt servanda; upozornila na legitimní očekávání, že druhá strana bude uzavřenou smlouvu dodržovat; jednání žalovaného měla za zjevně a vědomě nepoctivé. Uvedla, že žádný právní předpis jí nezakazuje uzavírání smluv o sdružených službách dodávky na dobu určitou, ani sjednání smluvní pokuty pro porušení přijatého závazku; veřejnoprávní oprávnění zákazníka na volbu a bezplatnou změnu dodavatele podle § 62 odst. 1 písm. b) energ. zák. nelze považovat za průlom do soukromoprávních závazkových vztahů; nadto i dle § 11 odst. 4 energ. zák. uplatněním práva na změnu dodavatele plynu v rozporu se sjednanými podmínkami ukončení smlouvy se stávajícím dodavatelem plynu není dotčena odpovědnost zákazníka za způsobenou škodu. Ustanovení § 11d energ. zák, nabylo účinnosti 1. 1. 2022 a explicitně připouští sjednávání smluv na dobu určitou v rámci dodávek elektřiny a plynu až na 36 měsíců, pročež praxi uzavírání smluv na dobu určitou, kde závazek činí pouze 36 měsíců, nelze ani v kontextu vývoje energ. zák. hodnotit jako protisoutěžní a porušující práva zákazníků; dlouhodobé smlouvy mají oboustranný přínos a zákazníkovi přinášejí vedle zpravidla nižší ceny zejména ochranu