28 Co 104/2025-142 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 628 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 90 708,01 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 065,59 Kč, 25% úroku ročně z částky 37 524,43 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, 15% úroku ročně z částky 11 695,06 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 13 585,11 Kč, 15% úroku z prodlení ročně z částky 45 606,43 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a 11,75% úroku z prodlení ročně z částky 12 568,92 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.). Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 132 336,01 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných závazků žalovanou ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2020 a ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2021, které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně obchodní korporací , právnická osoba, . (dále právní předchůdkyně žalobkyně). Žalovaná si na základě obou smluv půjčila celkem 55 000 Kč a vrátila pouze částku 13 372 Kč. V případě obou smluv neplnila své povinnosti, neplatila úvěry řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěry zesplatnila a následně pohledávky postoupila na žalobkyni. Žalovaná žádala soud prvního stupně o přezkoumání, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnosti kladené na poskytovatele spotřebitelského úvěru.3. Soud prvního stupně rozhodl napadeným rozsudkem, obě předmětné smlouvy vyhodnotil jako absolutně neplatné pro nezkoumání úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyní žalobkyně při uzavření smlouvy, žalobkyni tak přiznal pouze částku bezdůvodného obohacení ve výši 41 628 Kč s odkazem na ustanovení § 2993 o. z. a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Zákonný úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení žalobkyni nepřiznal s poukazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když uzavřel, že nárok na zákonné úroky z prodlení věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru a splatnost neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele). Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti, proto byl soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím, a protože žalovaná byla v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, uložil soud prvního stupně žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. se závěrem, že žalobkyně byla v řízení převážně neúspěšná, žalované však žádné náklady řízení nevznikly.4. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání, jak žalobkyně, tak žalovaná.5. Žalobkyně podala odvolání pouze proti II. výroku v části, kde byla zamítnuta žaloba co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 628 Kč od 7. 7. 2024 do zaplacení. Žalobkyně nenapadla právní závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrových smluv. Nesouhlasila však s názorem soudu prvního stupně, že dosud nenastalo prodlení žalované a že tudíž nebylo žalobě vyhověno co do nároku na zákonný úrok z prodlení z nevrácené jistiny, která byla žalobkyni přisouzena. Žalovaná byla vyzvána k plnění dluhu novému věřiteli již oznámením o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024, které bylo odesláno 21. 6. 2024, nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva dostala do sféry žalované a uplynutím desetidenní lhůty k plnění se 7. 7. 2024 dostala do prodlení. Následně byla žalovaná rovněž vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 20. 9. 2024 se lhůtou k zaplacení do 27. 9. 2024. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní leží na její straně. Žalobkyně odkázala na judikaturu vyšších soudů, i na aktuální rozhodovací praxi odvolacího soudu, že v obdobných případech na danou věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., pokud žalovaná neuhradila ani poté, co byla žalobkyní písemně vyzvána ke splnění své povinnosti, dostává se do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Neuplatní se tak aplikace ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně navrhla odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni 15% úrok z prodlení z přisouzené částky od 7. 7. 2024 do zaplacení, dále, aby uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení.6. Žalovaná se k odvolání žalobkyně, které jí bylo doručeno dne 26. 5. 2025, nevyjádřila.7. Žalovaná napadla I. výrok rozsudku soudu prvního stupně pouze v té části, kterou jí byla stanovena lhůta k plnění v délce tří dnů od právní moci rozsudku. V odvolání uvedla, že se obrátila na odbornou pomoc dluhové poradny , Anonymizováno, a začala svou situaci aktivně řešit, bylo to však těsně před vydáním rozsudku, do té doby si nevěděla s věcí rady a netušila, že bylo vhodné doložit její skutečné majetkové poměry. Podle jejího názoru je třeba aplikovat ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a uložit jí povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem, které specifikovala údaji o svých příjmech a výdajích. Navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně co do lhůty plnění změnil tak, že jí uloží povinnost zaplatit žalobkyni přisouzenou jistinu v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila písemně, s odvoláním žalované nesouhlasila, ztotožnila se, pokud jde o lhůtu k plnění, s napadeným rozsudkem a v této části navrhla jeho potvrzení. Zdůraznila, že žalovaná byla povinna případná tvrzení o svých poměrech uvést a prokázat před soudem prvního stupně. Pokud byla po celou dobu řízení nečinná, pak tvrzení a předkládání důkazů v odvolacím řízení je nepřípustné. Nad to navržené splátky 500 Kč měsíčně považuje žalobkyně za nepřiměřeně nízké.9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné, odvolání žalované důvodné není.10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).14. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Podle § 1958 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele (odst. 1). Neujednají-li