28 Co 106/2025-49 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 691,11 Kč (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 54 996,54 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 802,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 262,38 Kč, 15% zákonného úroku z prodlení ročně z částky 82 580,87 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, 26,16% úroku ročně z částky 81 680,87 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.), dále že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 93 687,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla 26. 5. 2022 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč, který se zavázala hradit v měsíčních splátkách. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila, dostala se do prodlení, uhradila toliko 51 308,89 Kč. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované řádně oznámeno. Soud prvního stupně uzavřel, že při sjednání předmětné smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když dostatečně neposoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, z toho důvodu smlouvu s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. vyhodnotil jako absolutně neplatnou. Uznal právo žalobkyně vymáhat pohledávku z bezdůvodného obohacení s odkazem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 o. z. Výši bezdůvodného obohacení, které uložil k zaplacení žalované, stanovil na částku 38 691,11 Kč, když od poskytnutého úvěru ve výši 90 000 Kč odečetl zaplacené splátky ve výši 51 308,89 Kč, ve zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšná byla v řízení žalovaná, a to co do 58,70 %, měla by tak právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,40 %, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.3. Proti uvedenému rozsudku podala odvolání žalobkyně, a to proti části výroku II., kterou byla zamítnuta žaloba co do částky 10 959,45 Kč. Žalobkyně nepolemizuje se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, nesouhlasí však s výší bezdůvodného obohacení, která jí byla přisouzena. Poukazuje na skutečnost, že v daném případě se jednalo o smlouvu o revolvingovém úvěru, žalovaná měla ve smlouvě stanoven celkový limit 90 000 Kč, avšak pokud v průběhu čerpání také hradila, pak mohla čerpat do celkového limitu 90 000 Kč opakovaně, to se stalo i v tomto případě. Z denní historie, která byla provedena k důkazu, vyplývá, že žalovaná celkem vyčerpala částku 100 959,45 Kč a celkem zaplatila 51 309,89 Kč. Po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, bezdůvodné obohacení tak činí 49 650,56 Kč. Soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaná vyčerpala pouze částku 90 000 Kč. Žalobkyně odvolacímu soudu navrhla, aby uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 959,45 Kč a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání, které jí bylo doručeno dnem 12. 5. 2025, nevyjádřila.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.6. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým, sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).10. Podle § 2993 věta prvá o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena výše popsaná úvěrová smlouva. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).12. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně (který v odvolacím řízení nebyl zpochybňován), pokud posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavření smlouvy, a to ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud prvního stupně správně posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vrácení nesplacené poskytnuté jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, částku nevrácené jistiny však nesprávně vyčíslil.13. Odvolací soud se neztotožňuje se skutkovým zjištěním ohledně částky, která byla žalovanou na základě předmětné úvěrové smlouvy vyčerpána, dle soudu prvního stupně to byla částka 90 000 Kč. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listiny – denní historií, která obsahuje přehled čerpání úvěru i přehled celkových splátek, které žalovaná na úvěr zaplatila. Z uvedené listiny se potvrzuje skutečnost namítaná žalobkyní v odvolání, že celkem žalovaná vyčerpala částku 100 959,45 Kč (součet položek v devátém sloupci označeném „čerpání úvěru“) a že na splátkách zaplatila celkem částku 51 308,89 Kč (součet položek v desátém sloupci označeném „splátka klienta“). Nevrácená jistina tak představuje částku 49 650,56 Kč (100 959,45 Kč - 51 308,89 Kč), nikoli částku zjištěnou soudem prvního stupně ve výši 38 691,11 Kč. Soud prvního stupně tak žalobkyni nesprávně nepřiznal částku bezdůvodného obohacení ve výši 10 959,45 Kč. V uvedeném smyslu tedy odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části II. výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 959,45 Kč.14. Vzhledem k tomu, že došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud prvního stupně nepostupoval správně, pokud při vyjádření úspěchu a neúspěchu ve věci pro účely rozhodnutí o náhradě nákladů řízení počítal pouze s jistinou, ale nepřihlédl již k v žalobě požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozhodnutí, a to v rozporu s ustálenou judikaturou vyšších soudů (srovnej například nález ÚS ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení NS ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení NS ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně žalobou požadovala celkem částku 147 836,69 Kč (včetně příslušenství kapitali