49 Co 250/2024-287 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dopisem žalovaného ze dne , datum, , doručeným žalobci téhož dne (výrok I.) a žalobce byl zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů 30.542 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky žalovaného (výrok II.).2. Soud I. stupně tak rozhodl o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru skutkově odůvodněné tím, že dne , datum, převzal od žalovaného výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g/ zákoníku práce, kterou považuje za neplatnou, neboť se nedopustil jednání, které je ve výpovědi uvedeno jako důvod výpovědi a své pracovní povinnosti uvedeným způsobem neporušil. Žalovaný se uplatněnému nároku bránil tvrzením, že žalobce svým jednáním důvody výpovědi z pracovního poměru naplnil, když porušil své povinnosti vztahující se k jím vykonávané práci přesto, že byl seznámen s interními předpisy žalovaného, které pro něj byly závazné, a to zejména s pracovním řádem, podle kterého byl žalobce povinen například pracovat svědomitě a iniciativně, řádně a v rozsahu svých práv a povinností plnit pokyny nadřízených, dodržovat zásady spolupráce a dobrého soužití s ostatními zaměstnanci či dodržovat a plně využívat pracovní dobu. K porušení povinností žalobcem navíc dle žalovaného došlo v intenzitě odůvodňující postup žalovaného dle § 52 písm. g/ zákoníku práce.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku. Skutková zjištění soudu I. stupně mají oporu v provedeném dokazování a jejichž správnost nebyla žalobcem v odvolacím řízení zpochybněna. Odvolací soud proto na tomto místě pro stručnost na skutková zjištění soudu I. stupně odkazuje. Na základě svých skutkových zjištění soud I. stupně dospěl k závěru, že při posuzování otázky platnosti výpovědi nelze posuzovat jednání vymezené v dopise žalovaného ze dne , datum, , spočívající v konfliktu žalobce s , jméno FO, dne , datum, , neboť nebylo prokázáno, že uvedeného dne mezi dotčenými osobami k nějakému konfliktu došlo (ten se stal až dne , datum, ) a nelze posuzovat ani jednání žalovaného spočívající v přepisu docházky v docházkové knize, neboť nebylo prokázáno, že by se uvedeného jednání žalobce dopustil. Předmětem posouzení soudu I. stupně tak zůstalo porušení pracovních povinností žalobce, kterého se měl dopustit tím, že dne , datum, agresivním způsobem slovně napadl a zpochybňoval při výkonu práce personalistku , jméno FO, , kterou opakovaně agresivně slovně i s náznaky fyzické agrese též dne , datum, . Dospěl tak k závěru, že existence a průběh obou konfliktů mezi žalobcem a , jméno FO, byly v řízení prokázány. Bylo prokázáno, že oba konflikty s , jméno FO, vznikly z důvodu nespokojenosti žalobce s postupem žalovaného při posouzení jeho žádosti o povolení výkonu práce z domova z důvodu jeho zdravotního stavu v návaznosti na probíhající stavební práce na pracovišti, kdy byl žalobce opakovaně vyslán na mimořádnou lékařskou prohlídku. Situaci s žalobcem řešila personalistka , jméno FO, , na kterou žalobce při té příležitosti dne , datum, reagoval nekolegiální a nevhodnou formou ve stylu „strčte si to do někam a „víte, co mě s tím můžete“ a navíc při jednání zasáhl do jejího osobního prostoru (byl blízko ní), což jí bylo velmi nepříjemné, byla z celého jednání rozhozená. Jednání žalobce vůči , jméno FO, dne , datum, soud I. stupně označil za zcela neprofesionální, impulzivní, arogantní reakci na postup svého zaměstnavatele prostřednictvím personalistky , jméno FO, a vyhodnotil ho jako úmyslné porušení pracovního řádu v podobě spolupráce a dobrého soužití s ostatními zaměstnanci. Současně konstatoval, že pokud by takové jednání žalobce bylo ojedinělé, výjimečné, případně by žalobce zpytoval svědomí a za svůj výstup by se , jméno FO, omluvil, mohlo být zvažováno při hodnocení konkrétních okolností projednávané věci, zda by se spíše nejednalo o méně závažné porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Žádná taková reakce však ze strany žalobce nepřišla, žalobce naopak ve svém jednání vůči paní , jméno FO, pokračoval i , datum, , kdy znovu dle soudu I. stupně zcela neadekvátně, neprofesionálně, impulzivně reagoval na její sdělení o výsledku mimořádné lékařské prohlídky, konkrétně při vysvětlení postupu zaměstnavatele žalobce přešel vůči paní , jméno FO, do slovního útoku, křičel na ni a prásknul dveřmi; k události navíc došlo „u chodby“, kde jsou i klienti žalovaného, což mohlo mít negativní vliv na osoby klientů, které se v prostorách žalované vyskytují. I toto jednání žalobce proto soud I. stupně vyhodnotil jako úmyslné porušení pracovního řádu v podobě spolupráce a dobrého soužití s ostatními zaměstnanci. Soud I. stupně s ohledem na výše uvedené uzavřel, že dne 1. a , datum, žalobce výše uvedeným jednáním porušil své pracovní povinnosti tím, že neovládl svůj impulzivní charakter v rámci spolupráce na pracovišti, což nelze v současném světě tolerovat, brát na lehkou váhu, a tvářit se, že se zase tak moc nestalo, pokud nedošlo k vulgaritám či fyzickému útoku. Jednání žalobce bylo dle soudu I. stupně zcela v rozporu se zásadami slušného chování vůči kolegyni, bylo vůči ní zcela bez respektu, a navíc bylo to jednání vůči osobě ženského pohlaví, která může takovou situaci vnímat zásadně odlišným způsobem než osoba jiná. Výše popsané jednání žalobce tak, jak bylo v řízení prokázáno soud I. stupně zhodnotil jako porušení povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, které dosáhlo intenzity zvláště závazným způsobem, v důsledku kterého žalovaný přistoupil zcela po právu k rozvázání pracovního poměru s žalobcem dle § 52 písm. g/ zákoníku práce. Při posuzování intenzity porušení pracovních povinností žalobce kromě výše uvedených skutečností soud I. stupně přihlédl i k prokázanému jednání žalobce vůči , jméno FO, , na kterou žalobce „ostře vystartoval“ za to, že nahlásila ředitelce žalovaného pochybení žalobce při prezentaci, konkrétně došlo k nestandardní a vyhrocené slovní výměně, při které žalobce používal nevhodné slovní výrazy, jako například „bonzák“. I v tomto případě tedy žalobce situaci emočně nezvládl, reagoval impulzivně, povýšeně a zcela nekolegiálně, což zapadá do celkového kontextu jeho chování na pracovišti, které se projevilo, jak bylo prokázáno i při ukončování pracovního poměru, kde byla přítomna i manželka žalobce, i v tomto případě mělo dojít ke konfliktu, tentokrát s , tituly před jménem, , jméno FO, , provázeného křikem ve stylu slavných obrázků z , právnická osoba, a konfliktu osob , adresa, – Collina. V tomto kontextu soud I. stupně intenzitu porušení pracovních povinností stanovených žalobci pracovním řádem hodnotil jako vysokou, jelikož se u žalobce nejednalo o ojedinělé vystupování, ale projev jeho chování, jakým vystupoval vůči kolegyním v situacích, které mu nevyhovovaly z hlediska jeho profesních zájmů. Z hlediska jeho postavení žalobce nebyl vůči kolegyním ani jejich nadřízeným a neměl vůbec zcela nevhodnou formou rozporovat jejich jednání v rámci plnění svých pracovních povinností vůči žalované jako jejich zaměstnavateli. Žalobce zcela jednoznačně jednal v přímém úmyslu a neporušil své povinnosti z nedbalosti. Žalobce rovněž neprojevil jakoukoli míru sebereflexe, jelikož se dotčeným kolegyním za své emotivní výstupy ani neomluvil. V neposlední řadě pak soud I. stupně zohlednil i to, že žalobce obdržel dne , datum, výtku od žalovaného za porušení pracovních povinností, kterého se dle žalovaného měl dopustit při práci na projektu ve spolupráci s firmou , právnická osoba, . s upozorněním na možnost výpovědi.4. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalobce, který se zamítnutím žaloby nesouhlasil. Setrval na svém názoru, že důvody, pro které žalovaný přistoupil k výpovědi z pracovního poměru byly v dopise ze dne , datum, popsány zcela obecně bez bližší konkretizace. Soudu I. stupně vytkl, že své rozhodnutí mimo jiné založil na analýze osobnosti žalobce a jeho vztahu k ženám, a to bez toho, aby ho vyslechl, že hodnotil žalobcovy pracovní výsledky bez jakéhokoli relevantního podkladu, že podpůrně použil soudní řízení o neplatnost výpovědi dané žalobci jiným zaměstnavatelem z roku 2012, ač žaloba byla zamítnuta z důvodu jejího opožděného podání nikoli proto, že výpověď žalobci byla tehdy dána po právu, že neprovedl žalobcem navržené důkazy (výslech žalobce a svědkyně , jméno FO, , která se mohla jako nezaujatý svědek, nemající vztah k žádnému z účastníků, vyjádřit k plnění pracovních povinností žalobcem a jeho vztahu či vystupování vůči ostatním zaměstnancům, neboť byla jeho dlouholetou nadřízenou), že vyslechl pouze svědky žalovaného, které dle žalobce nemohou být věrohodní, protože jsou zaměstnanci žalovaného nebo měli na předmětné výpovědi participovat (navíc u výslechu svědků byla přítomna jejich nadřízená, ředitelka žalovaného), že jediná věrohodná svědkyn