49 Co 73/2024-495 — Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 29 C 300/2016-416, (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobce, žalovaného 1/ a žalované 2/ k pozemku p. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, (dále jen „nemovitost“) (výrok I). Nemovitost byla rozdělena na tři pozemky (p. č. , číslo, všechny v katastrálním území , adresa, ) podle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. 4036-10/2022 ze dne , datum, , jež připadli do vlastnictví postupně žalobci (p. č. , číslo, ), žalovanému 1/ (p. č. , číslo, ) a žalované 2/ (p. č. , číslo, ) (výrok II.). Žalobce byl zavázán povinností zaplatit žalovanému 1/ náhradu nákladů řízení ve výši 228 739 Kč (výrok III.) a žalované 2/ náhradu nákladů řízení ve výši 155 667 Kč (výrok IV.). Žalobce byl také zavázán povinností zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 18 149 Kč (výrok V.).2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce vlastní spoluvlastnický podíl id. ½ nemovitosti a žalovaný 1/ a žalovaná 2/ vlastní každý spoluvlastnický podíl id. ¼ nemovitosti. Nemovitost leží na okraji zastavěného území města, je přístupná bez omezení k obecnému užívání, je na ní zeleň a na části chodník v podobě zpevněné plochy. Účastníci řízení se nedohodli na zrušení a způsobu vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti. Nebylo možné nutit žalobce, aby setrval ve spoluvlastnictví nemovitosti a ničeho nebránilo tomu, aby byl použit první zákonný způsob vypořádání spoluvlastnictví ve formě rozdělení společné věci (nemovitosti). Soud I. stupně neshledal, že by muselo dojít k přikázání společné věci žalobci za náhradu žalovaným 1/ a 2/, jelikož měl za to, že nemovitost bude i po rozdělení jako celek stále sloužit stejnému účelu (veřejné prostranství) a rozdělením nemovitosti se nesníží podstatně součet hodnot jednotlivých vzniklých pozemků v porovnání s hodnotou nemovitosti v celku. Proto soud I. stupně zrušil spoluvlastnictví k nemovitosti a nemovitost rozdělil na nově vzniklé pozemky podle geometrického plánu , tituly před jménem, , jméno FO, č. 4036-10/2022 ze dne , datum, , tak že každému z účastníků připadl nový pozemek ve výměře podle velikosti spoluvlastnického podílu na nemovitosti. Každý z nově vzniklých pozemků v sobě obsahoval část zeleně a část chodníku v podobě zpevněné plochy.3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém nesouhlasí s výběrem způsobu vypořádání spoluvlastnictví nemovitosti. Žalobce trvá na svém stanovisku o nemožnosti rozdělení nemovitosti. Poukazuje na to, že nemovitost má být součástí funkčního celku sídliště a rozdělením nemovitosti by došlo k narušení funkčního celku sídliště. Dále zmiňuje, že nově vzniklé pozemky nebudou dostupné, jelikož nebude splněna podmínka dopravního napojení z veřejně přístupné komunikace. Žalobce zmiňuje i to, že nově vzniklé pozemky připadlé žalovaným nebudou moci žalovaní řádně užívat. Žalobce konečně nesouhlasí s tím, jak byla nemovitost rozdělena na nově vzniklé pozemky, jelikož by si pro zachování alespoň částečné návaznosti na sídliště představoval, aby mu v případě rozdělení nemovitosti na nově vzniklé pozemky připadl do vlastnictví pozemek, který bude co nejblíže k obytným domům a bude zahrnovat celý chodník. Žalobce dále nesouhlasí s tím, že by mu měla být stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení ostatním účastníkům a celou náhradu nákladů řízení státu.4. Žalovaná 2/ se k odvolání vyjádřila tak, že navrhla napadené rozhodnutí potvrdit, jelikož odvolání žalobce považuje zcela za nedůvodné. Žalovaná 2/ se plně ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí.5. V rámci doplnění skutkových tvrzení žalovaný 1/ a žalovaná 2/ uvedli, že i když je nemovitost nyní veřejným prostranstvím, neznamená to, že by žalovaní nemohli nově vzniklé pozemky alespoň částečně reálně využít. Způsoby využití jsou však omezeny veřejným zájmem a žalobce jako pořizovatel územního plánu může určit způsob užívání jak celé nemovitosti, tak i nově vzniklých pozemků.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a ze způsobilých odvolacích důvodů (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i jemu předcházející řízení a po doplnění skutkových tvrzení odvolání shledal pouze částečně důvodným.7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 téhož ustanovení rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.9. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.10. Z citovaných zákonných ustanovení plyne, že občanský zákoník stanoví taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Význam zákonného výčtu způsobů vypořádání spočívá jednak v tom, že soud v zásadě nemůže provést vypořádání spoluvlastnictví jiným než v zákoně uvedeným způsobem, a to ani tehdy, kdyby byl takový způsob účastníkem řízení navržen nebo se soudu jevil jako vhodné řešení vypořádání v konkrétním případě, jednak v tom, že v zákonem uvedené posloupnosti způsobů vypořádání je soud povinen postupovat a nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).11. V projednávané věci soud I. stupně dospěl k závěru, že není možné, aby byl žalobce nucen setrvat ve spoluvlastnictví, současně se účastníci nedohodli na zrušení spoluvlastnictví a dále neshledal žádnou překážku, která by zrušení spoluvlastnictví bránila, a proto podle § 1143 o. z. rozhodl o zrušení spoluvlastnictví ve výroku I. napadeného rozhodnutí. Odvolací soud tento výrok, který odpovídá shodnému stanovisku účastníků řízení a proti kterému žalobce v odvolání neuplatnil žádné námitky, shledal věcně správným, a proto jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil (výrok I.).12. Po zvážení okolností projednávané věci se odvolací soud ztotožnil i se závěrem soudu I. stupně, že zrušené spoluvlastnictví k nemovitosti je třeba vypořádat rozdělením nemovitosti na nově vzniklé pozemky, které svojí výměrou odpovídají velikosti spoluvlastnického podílu účastníků na nemovitosti, když neshledal žádnou překážku, která by takovému postupu bránila. Rozdělení společné věci je primární způsob vypořádání spoluvlastnictví a k dalším způsobům vypořádání spoluvlastnictví lze přistoupit pouze pokud lze rozdělení společné věci vyloučit.13. Žalobce nemožnost rozdělení nemovitosti opíral o tři důvody:a. Nemovitost je veřejným prostranstvím a spolu s jinými pozemky vytváří funkční celek sídliště a rozdělením nemovitosti by došlo k narušení funkce celku.b. Nově vzniklé pozemky nebudou dostupné, neboť nebude splněna podmínka dopravního napojení z veřejně přístupné komunikace.c. Žalovaní nebudou moci nově vzniklé pozemky řádně užívat, řádným užívání věci je myšleno její řádné užívání jejím vlastníkem, nikoliv třetími osobami.14. ad a) Podle § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.15. Odvolací soud dospěl shodně se soudem I. stupně k závěru, že nemovitost je veřejným prostranstvím, jelikož je neoplocená, dostupná každému bez omezení a slouží k veřejně prospěšnému účelu. Část nemovitosti, na které se nachází chodník v podobě zpevněné plochy, slouží k chůzi obyvatel mezi obytnými domy a zastávkou , jméno FO, dálnice a část nemovitosti, na které se nachází veřejná zeleň, slouží lidem k volnému pohybu a rekreaci. Veřejným prostranstvím pak mohou být po rozdělení nemovitosti i jednotlivé pozemky, které rozdělením nově vzniknou. Skutečnost, že část pozemku, který je žalobcem (dle územního plánu) předurčen k plnění účelu veřejného prostranství, změní vlastníka, se nijak nedotkne možného dalšího využití takové části k tomuto veřejně prospěšnému účelu. Veřejné prostranství na takové části pozemku (tj. na nově vzniklých pozemcích žalovaných) může být i nadále, žalovaní dokonce v průběhu řízení opakovaně deklarovali zájem v takovém využití nově vzniklých pozemků pokračovat. V takovém případě rozdělením nemovitosti nedojde k jakému