17 Co 175/2025-164 – Krajský soud v Brně

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci a) 30 000 EUR, b) úroky z prodlení z 15 000 EUR ve výši 8,5 % ročně za dobu od 1.4.2018 do zaplacení, c) úroky z prodlení z 15 000 EUR ve výši 8,5 ročně za dobu od 1.5.2018 do zaplacení, d)14 182 Kč a e) úroky z prodlení z 14 182 ve výši 8,5 ročně za dobu od 1.4.2018 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 48 970 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2018 uzavřena dohoda o narovnání, podle níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci 15 000 EUR do 31. 3. 2018, dalších 15 000 EUR do 30. 4. 2018 a částku 14 182 Kč do 31. 3. 2018. Žalobce podal žalobu až dne 28. 5. 2024 a žalovaný v rámci obrany proti podané žalobě uplatnil námitku promlčení. Soud prvního stupně uzavřel, že tříletá promlčecí lhůta počala běžet ode dne, kdy práva mohla být uplatněna poprvé, tedy u částek splatných 31. 3. 2018 od 1. 4. 2018 a u částky splatné 30. 4. 2018 od 1. 5. 2018. K žalobní argumentaci žalobce soud uvedl, že podání trestního oznámení ze dne 9. 1. 2019 nepředstavovalo řádné uplatnění nároku na náhradu škody v adhezním řízení, neboť z něho nebylo patrno, že žalobce navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost škodu nahradit. Samotné uvedení, že byla způsobena škoda ve výši 30 000 EUR, soud nepovažoval za dostačující. Ani poučení poškozeného ze dne 30. 1. 2020 soud nepovažoval za řádné připojení se žalobce k adheznímu řízení, neboť neoznačil, zda navrhuje či nenavrhuje uložení povinnosti k náhradě škody; toliko vepsal částku 30 000 EUR. Za řádné uplatnění nároku v trestním řízení soud považoval až připojení se žalobce při hlavním líčení dne 9. 11. 2021, tedy v době, kdy již podle jeho závěru byly nároky promlčeny. Pokud jde o § 647 občanského zákoníku, soud prvního stupně neuznal existenci dohody o mimosoudním jednání. Uvedl, že případná prohlášení žalovaného, že dluh splní, nelze pokládat za takovou dohodu, neboť neprokazují shodnou vůli stran vést mimosoudní jednání o právu ve smyslu zákona. Soud nepřisvědčil ani názoru žalobce, že doba od právní moci rozhodnutí v trestní věci do podání civilní žaloby byla přiměřená. Prodlevu přesahující 21 měsíců považoval za nepřiměřenou. Na tomto základě soud uzavřel, že žalobou uplatněné nároky jsou promlčeny, a žalobu zamítl v celém rozsahu.2. Žalobce napadl rozsudek soud prvního stupně v celém rozsahu odvoláním, v němž namítá nesprávné právní posouzení věci a vadu řízení. Podle žalobce soud prvního stupně nesprávně a přepjatě formalisticky vyložil § 647 občanského zákoníku. Tvrdí, že po uzavření dohody o narovnání mezi stranami probíhalo mimosoudní jednání, neboť žalovaný opakovaně sliboval vrácení dluhu, uváděl, že potřebuje čas, že bude dluh splácet postupně, případně že zajistí prostředky prodejem nemovitosti. Podle žalobce šlo nejméně o konkludentní dohodu o mimosoudním jednání, která trvala až do okamžiku, kdy žalovaný při hlavním líčení dne 9. 11. 2021 nárok popřel. Žalobce odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1130/2024 a zdůrazňuje, že pojem dohody o mimosoudním jednání je třeba vykládat velmi široce, dohoda může být i konkludentní a není nutná její písemná forma. Ve vztahu k § 648 občanského zákoníku žalobce namítá, že ke stavení běhu promlčecí lhůty došlo již podáním trestního oznámení, případně nejpozději úkonem ze dne 30. 1. 2020. Má za to, že materiálně dostatečně vyjádřil, že požaduje náhradu škody ve výši 30 000 EUR, a orgány činné v trestním řízení s ním také jednaly jako s poškozeným, který nárok uplatnil. Dále tvrdí, že i doba po skončení trestního řízení do podání civilní žaloby byla za zvláštních okolností věci přiměřená, zejména s ohledem na vyčkávání na případné dovolání a obtížnější komunikaci se žalobcem žijícím ve , adresa, Žalobce též v postupu soudu spatřuje porušení poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř., neboť soud měl jeho tvrzení o mimosoudním jednání považovat za nedostatečná či neprokázaná, aniž by jej na to předem upozornil. Konečně žalobce uvádí, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, jelikož žalovaný jej svými sliby utvrzoval, aby s podáním žaloby vyčkal, a nyní z tohoto svého postupu těží. Navrhuje proto, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.3. Žalovaný ve vyjádření k odvolání navrhuje potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Zejména uvádí, že promlčení nároku žalobce je zřejmé, neboť splatnost jednotlivých plnění nastala v roce 2018 a žaloba byla podána až v roce 2024.Trestní oznámení nepředstavovalo řádné připojení se žalobce k adheznímu řízení, protože neobsahovalo návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit škodu. V tomto směru žalovaný odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 23/2011. Ani formulář poškozeného ze dne 30. 1. 2020 nemohl mít účinky řádného uplatnění nároku, když žalobce neoznačil, zda nárok navrhuje či nenavrhuje. Existence dohody podle § 647 občanského zákoníku prokázána nebyla. Žalovaný popírá, že by byla mezi stranami uzavřena dohoda o vedení mimosoudních jednání. I pokud by zaznívala prohlášení o možné úhradě, nešlo by ještě o dohodu o mimosoudním jednání ve smyslu zákona. Doba přesahující 21 měsíců po skončení trestního řízení nemůže být považována za přiměřenou a jde k tíži žalobce. Námitka promlčení není podle žalovaného v rozporu s dobrými mravy; žalobce měl možnost své právo včas uplatnit, a pokud tak neučinil, nelze to přičítat žalovanému.4. Odvolací soud poté, co zjistil, že odvolání žalobce bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v mezích uplatněných odvolacích důvodů, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Skutečnosti zakládající odvolací důvod ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., které odvolací soud zkoumá z úřední povinnosti, odvolací soud ze spisu nezjistil.5. Odvolací soud předně konstatuje, že soud prvního stupně po provedeném řízení náležitě objasnil skutkový stav a tento i věcně správně posoudil. Skutková zjištění soudu prvního stupně mají oporu v provedeném dokazování a odvolací soud z nich vychází.6. V posuzované věci bylo rozhodující právní otázkou, zda žalobou uplatněné nároky byly ke dni podání žaloby promlčeny, či zda došlo ke stavení běhu promlčecí lhůty podle § 647 nebo § 648 občanského zákoníku, popřípadě zda uplatnění námitky promlčení odporuje dobrým mravům.7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 1. 2. 2018 uzavřeli dohodu o narovnání, kterou byly nahrazeny jejich dosavadní závazkové vztahy z kupní smlouvy týkající se dodání zábavní atrakce žalovaným žalobci, na základě čehož žalobce zaplatil žalovanému zálohu ve výši 30 000 EUR. Žalovaný se v dohodě o narovnání zavázal vrátit žalobci poskytnutou zálohu ve dvou splátkách: v částce 15 000 EUR do 31. 3. 2018 a v částce 15 000 EUR do 30. 4. 2018 a dále uhradit částku 14 182 Kč jako náhradu nákladů vzniklých žalobci v souvislosti s porušením smlouvy do 31. 3. 2018. Nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno, že by žalovaný některé z těchto plnění splnil.8. Dále bylo zjištěno, že žalobce podal dne 9. 1. 2019 trestní oznámení, doručené orgánům činným v trestním řízení v lednu 2019. V tomto podání popsal skutkové okolnosti věci a uvedl, že mu byla způsobena škoda ve výši 30 000 EUR. Z podání však nevyplývá, že by žalobce navrhoval, aby byla žalovanému v odsuzujícím rozsudku uložena povinnost tuto škodu nahradit. Dne 30. 1. 2020 byl žalobce v trestním řízení poučen jako poškozený. Ve formuláři vyplnil částku 30 000 EUR, avšak neoznačil, zda navrhuje či nenavrhuje, aby mu byla škoda v trestním řízení přiznána. Při hlavním líčení dne 9. 11. 2021 se žalobce připojil s nárokem na náhradu škody ve výši 30 000 EUR s úroky z prodlení. Trestní řízení skončilo zproštěním žalovaného obžaloby, přičemž rozhodnutí nabylo právní moci dne 30. 8. 2022 a zástupci žalobce bylo doručeno dne 4. 10. 2022. Žaloba v nynější věci byla podána dne 28. 5. 2024.9. V řízení dále vyšly najevo skutečnosti, podle nichž žalovaný v různých fázích komunikace uváděl, že dluh uhradí, případně že jej začne splácet, jakmile opatří potřebné prostředky. Současně však nebylo prokázáno žádné konkrétní ujednání mezi účastníky o tom, že mezi nimi bude po určitou dobu probíhat mimosoudní jednání o právu nebo o okolnostech, které toto právo zakládají.10. Podle § 648 občanského zákoníku promlčecí lhůta neběží, uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení. V případě adhezního řízení je třeba vycházet z § 43 odst. 3 trestního řádu, podle něhož musí být z návrhu patrno, z jakých důvodů, v jaké výši a vůči komu se nárok uplatňuje; poškozený musí navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nárok