Krajský soud v Brně 21 Co 69/2026-78 – Náklady řízení

Rozsudkem soud I. stupně ve výroku I zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemků parc. č. , Anonymizováno, a parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Ve výroku II byl žalobce zavázán nahradit žalovanému na nákladech řízení , Anonymizováno, Kč k rukám zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně, že pravomocné zastavení exekuce, v jejímž rámci došlo k dražbě a udělení příklepu ve prospěch právní předchůdkyně žalovaného, nemá vliv na nabývací titul vydražitele a nemůže se projevit v posouzení vlastnického práva, a to z důvodů v odvolání specifikovaných. Důsledky nepřípustné exekuce by dopadly výlučně na původního vlastníka. Vydražitel by byl chráněn, ač exekuční řízení bylo vadné. To by bylo v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Soud I. stupně nereflektoval, že žalobce podal návrh na zastavení exekuce ještě před dražbou a exekuce byla poté pravomocně zastavena. Za tohoto skutkového stavu nelze mechanicky aplikovat § 984 odst. 1 občanského zákoníku o dobré víře, jak to učinil soud I. stupně. Byla-li exekuce pravomocně zastavena pro nepřípustnost, byl vadný i titul, z něhož se odvozovalo nabytí vlastnictví v dražbě. Odvolatel odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Žádal, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.3. Žalovaný podal odvolání do výroku II rozsudku soudu I. stupně. Žádal přiznání náhrady nákladů řízení i za úkon nahlížení do spisu. Soud I. stupně dále nesprávně nepřiznal náhradu za cestovné, promeškaný čas a daň z přidané hodnoty. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl v napadeném výroku II změněn tak, že mu bude přiznáno na náhradě nákladů řízení , Anonymizováno, Kč, případně aby byl rozsudek soudu I. stupně v této části zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.4. Dále žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že pravomocné zastavení exekuce až po udělení příklepu nemůže mít vliv na nabývací titul a nemůže zpětně zasáhnout do vlastnického práva žalovaného. Žalovaný nebyl účastníkem exekučního řízení. V době nabytí předmětných nemovitých věcí neexistovala žádná okolnost, která by zpochybňovala vlastnické právo převodkyně paní , jméno FO, . Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dobrá víra žalovaného zde musí převážit nad ochranou vlastnického práva žalobce. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které poukazoval odvolatel, nedopadá na nyní projednávanou věc. Rozsudek soudu I. stupně není protiústavní i s ohledem na znění § 984 občanského zákoníku. Ochranu dobré víry nabyvatele nelze prolomit jen z důvodu vadného výkonu veřejné moci. Žalovaný navrhl potvrzení prvostupňového rozsudku ve věci samé a jeho změnu ve výroku II o náhradě nákladů řízení s tím, že žalobce bude zavázán nahradit mu též náklady odvolacího řízení.5. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. – občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) – po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario) – přezkoumal napadený rozsudek a řízení jeho vydání předcházející a dospěl poté k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné, odvolání žalovaného je důvodné zčásti.6. Kromě ustanovení zákona citovaných v bodech 13 až 15 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze poukázat na znění § 57 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „zákon“), podle něhož uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno.7. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2927/2020, mimo jiné vyplývá, že v rámci veřejnoprávní dražby exekutor činí úkony, které se považují za úkony exekučního soudu (§ 28 zákona). Uplatní se § 336l odst. 2 o. s. ř., podle něhož se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovité věci s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu. Uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno (§ 57 zákona) a nelze ho dosáhnout ani prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva podané vůči vydražiteli.8. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1229/2003, z jeho právní věty, je zřejmé, že vlastnické právo k věci vydražené soudem v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí přechází na vydražitele zaplacením nejvyššího podání a jejím převzetím ihned poté, co mu byl udělen příklep, a to i v případě, že věc nebyla ve vlastnictví povinného a její vlastník o výkonu rozhodnutí nevěděl.9. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1957/2010, pak vyplývá, že výše uvedené závěry se vztahují též na výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí. V případě nabytí vlastnictví k nemovité věci na základě příklepu ve veřejnoprávní dražbě, jde o originární způsob nabytí vlastnického práva, tento způsob nabytí se tradičně označuje jako privilegovaný.10. Pokud vydražitel nabyl vlastnické právo k nemovitosti ve veřejnoprávní dražbě, nelze tento právní stav zvrátit, tj. původní vlastník pozbyl své vlastnické právo k ní. Je zde chráněna právní jistota osob, které z exekučního řízení práva nabývají, a všech dalších účastníků právních vztahů na ně navazujících nebo od nich odvozených. Takto nabytá práva nemohou být ohrožena ani tehdy, dojde-li následně ke zjištění, že pro nařízení exekuce zde nebyly splněny podmínky exekuce a tato je proto zastavena. Vydražitel nabývá své vlastnictví na základě usnesení o příklepu a původní vlastník vůči němu své vlastnické právo uplatnit nemůže.11. K ochraně původního vlastníka v exekučním řízení v pozici povinného slouží především procesní institut zakotvený v § 336k odst. 4 o. s. ř., tedy podání odvolání proti usnesení o příklepu. Nabude-li však usnesení o příklepu právní moci, může se původní vlastník (povinný) domáhat vydání bezdůvodného obohacení ve výši výtěžku zpeněžení věci vůči oprávněnému, případně náhrady škody způsobené mu nesprávným či nezákonným postupem ve smyslu § 32 zákona (k tomuto blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5177/2007).12. V nyní projednávané věci nabyla vlastnické právo k předmětným nemovitostem dne , datum, , jméno FO, , právní předchůdkyně žalovaného, a to příklepem ve veřejnoprávní dražbě. Nabyla tedy vlastnické právo originárním způsobem, přičemž na toto nabytí nemá žádný vliv, že exekuce, v rámci níž dražba probíhala, byla více jak tři roky poté v , datum, pravomocně zastavena (bod 6 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně). , jméno FO, byla zapsána jako vlastník nemovitostí ve veřejném seznamu. Ve smyslu shora uvedených závěrů zde neexistoval žádný nesoulad mezi stavem zápisu v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem, neboť vlastnické právo , jméno FO, vzniklo originárním způsobem, když proti usnesení o příklepu žalobce (v exekučním řízení povinný) nepodal opravný prostředek, usnesení tak nabylo právní moci a stalo se závazné ve smyslu § 159a odst. 1 a 3 o. s. ř. pro účastníky a všechny orgány. Jestliže poté , jméno FO, převedla svoje vlastnické právo k nemovitostem na žalovaného kupní smlouvou ze dne , datum, , učinila tak jako vlastnice předmětných nemovitostí, takže nešlo o převod a nabytí vlastnického práva žalovaným od neoprávněného. Oproti soudu I. stupně proto odvolací soud neshledal žádný důvod pro možnou aplikaci § 984 odst. 1 občanského zákoníku a pro zkoumání dobré víry žalovaného při nabytí vlastnického práva, neboť, jak řečeno shora, zde nebyl nesoulad mezi stavem zapsaným v katastru nemovitostí a skutečným právním stavem.13. Pro shora uvedené byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku I o věci samé potvrzen podle § 219 o. s. ř., když žalovanému svědčí vlastnické právo k předmětným nemovitostem.14. Ke změně podle § 220 o. s. ř. přistoupil odvolací soud ve vztahu k výroku II rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.15. Je třeba předeslat, že nebyly řádně vyúčtovány a doloženy cestovní výdaje a promeškaný čas, jak tvrdí žalovaný v odvolání, neboť tyto měly být vyúčtovány do dne , datum, (protokol o jednání ze dne , datum, , kde se žalovaný prostřednictvím zástupkyně zavázal provést řádné vyúčtování do tří dnů), vyúčtování však soudu došlo teprve dne , datum, . Rovněž tak osvědčení, že zástupkyně žalovaného je plátcem DPH, se stalo součástí spisu až dne , datum, . Soud I. stupně proto postupoval správně, pokud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle obsahu spisu ke dni vyhlášení rozsudku dne , datum, . Nicméně soud je povinen rozhodovat o náhradě nákladů řízení z úřední povinnosti a ke dni vyhlášení rozhodnutí, takže odvolací soud již vyúčtování nákladů řízení ze dne , datum, zohlednil.16. Úkon právní služby nahlížení do spisu není uveden v § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“). Nejblíže tomuto úkonu je prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu). Judikatura soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2021, sp. zn. I. ÚS 4012/18) však akcentuje pouze takové prostudování spisu, které svým významem odpovídá prostudování celého trestního spisu při skončení vyšetřování (analogie s § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu). Jestliže zástupce žalovaného nahlížel dne , datum, do spisu o cca 20 listech po dobu 8 minut, jak vyplývá z údajů na č.l. 27 spisu, nelze tento úkon považovat za úkon právní služby, a to ani v analogii s § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu. Stejně tak nelze přiznat náhradu cestovních výdajů k úkonu, který není úkonem právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu.17. Žalovanému tedy na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně správně náleží náhrada za odměnu advokáta za tři úkony právní služby ve výši , Anonymizováno, Kč, jak vypočetl soud I. stupně. Dále přísluší náhrada cestovních výdajů k jednán soudu dne , datum, ve výši , Anonymizováno, Kč (vzdálenost , adresa, a zpět 60 km, spotřeba 4,1 l nafty na 100 km, vyhlášková cena 34,10 Kč/l a základní náhrada 5,90 Kč za 1 km jízdy), náhrada za promeškaný čas , Anonymizováno, Kč (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů , Anonymizováno, Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) a DPH 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem tedy , Anonymizováno, Kč.18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení ve věci samé plně úspěšnému žalovanému náleží náhrada v souvislosti se zastoupením advokátem, který učinil dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ). Odměna tak činí , Anonymizováno, Kč, náhrada hotových výdajů , Anonymizováno, Kč, spolu s DPH celkem , Anonymizováno, Kč.