28 Co 116/2025-167 — Krajský soud v Brně

1. V záhlaví citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v té části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 167,63 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení, částky 1 072 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023 do zaplacení, částky 1 446 Kč s 15% úrokem z prodlení od 11. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 682,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 018,25 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně 21. 4. 2023 do zaplacení, 8,9% úroku ročně z částky 368 962,69 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení, 8,9% úroku ročně z částky 1 072 Kč od 21. 4. 2023 do zaplacení (výrok II. ve spojení s výrokem I. doplňujícího rozsudku). Uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 21 005 Kč (výrok III.), přiznal opatrovníkovi žalovaného odměnu za zastupování ve výši 74 596,50 Kč (výrok IV.), České republice nepřiznal právo na náhradu odměny opatrovníka žalovaného (výrok V.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 390 498,94 Kč s příslušenstvím jako nároku jednak ze smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 7. 5. 2009, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně, přičemž na běžném účtu vznikl nepovolený debet v celkové výši 1 446 Kč, který žalovaný dobrovolně neuhradil. Další nárok vyplývá ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně dne 31. 5. 2019 a na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 500 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku spolu s poplatky a úrokem hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 6 306,76 Kč. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, na dluh uhradil pouze částku 259 204,94 Kč, proto právní předchůdce žalobkyně prohlásil úvěr za splatný k 20. 4. 2023 a vyzval žalovaného k okamžité úhradě. Dlužná jistina úvěru představuje částku 368 962,29 Kč, poplatky 1 072 Kč, smluvní úrok 19 018 Kč, úrok z prodlení 682,31, Kč, od 21. 4. 2023 se domáhá 15% úroku z prodlení z uvedených částek a 8,9% úroku smluvního. Pohledávky z obou smluv převedl právní předchůdce žalobkyně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.3. Žalovanému byl s ohledem na skutečnost, že se mu nedařilo doručit na adresu v cizině, ustanoven soudem prvního stupně opatrovník z řad advokátů usnesením ze dne 6. 8. 2024, č. j. 34 C 247/2023-45.4. Soud prvního stupně rozhodl ve věci napadeným rozsudkem. Pokud jde o požadovanou částku z nepovoleného debetu na běžném účtu žalovaného, vyšel ze zjištění, že tvrzená smlouva o běžném účtu byla dne 7. 5. 2009 řádně uzavřena, dne 19. 5. 2009 právní předchůdce žalobkyně akceptoval žádost žalovaného a poskytl mu povolený debet do maximální výše 10 000 Kč. Z transakční historie byl na účtu žalovaného zjištěn záporný zůstatek ve výši 1 446 Kč, nicméně soud prvního stupně neshledal nárok žalobkyně na tuto částku oprávněným s odůvodněním, že žalobkyně v řízení neprokázala, že žalovaný překročil povolený sjednaný limit úvěru (limit činil 10 000 Kč) o žalovanou částku 1 446 Kč a že by tato částka skutečně představovala nepovolený záporný debet. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 446 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně od 11. 5. 2023 do zaplacení tak soud prvního stupně zamítl (tyto závěry nebyly odvoláním napadeny).5. Stran předmětné smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, právní předchůdce žalobkyně před uzavření úvěrové smlouvy nesplnil svou povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně nárok žalobkyně na zaplacení nevrácené jistiny ve výši 240 795,06 Kč s 15% úrokem z prodlení od 21. 4. 2023. Počátek prodlení určil ode dne následujícího po odeslané výzvě k plnění dne 20. 4. 2023. Speciální úpravu k vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle které je povinností spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, soud prvního stupně neaplikoval s vysvětlením, že žalovaný řádně netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě, neuvedl, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit a toto neprokázal. Zbylé nároky požadované z titulu nesplněných závazků ze smlouvy o úvěru proto soud prvního stupně s odkazem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., v předmětu řízení zohlednil i požadované příslušenství, stanovil úspěch žalobkyně v rozsahu 57,31 %, úspěch žalovaného 42,69 %, nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení tak určil rozsahem 14,62 % z účelně vynaložených nákladů žalobkyně. Náklady řízení specifikoval tak, že jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 19 525 Kč a náklady na právní zastoupení vypočtené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 124 146 Kč. Z celkových nákladů řízení žalobkyně přiznal žalobkyni výše uvedených 14,62 %, tedy částku 21 005 Kč.6. Proti uvedenému rozsudku podal prostřednictvím opatrovníka odvolání žalovaný, a to do výroku I. a III. Žalovaný nerozporoval závěr soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě předmětné úvěrové smlouvy finanční prostředky ve výši 500 000 Kč, ze kterých žalovaný vrátil ve splátkách částku 259 204,94 Kč. Rovněž nepolemizoval se závěrem soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně prodlení žalovaného a přiznání práva žalobkyni na zákonné úroky z prodlení. Žalovaný poukázal na ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých žalovaný nevrácenou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost jistiny nelze dovozovat z výzvy věřitele k plnění, v daném případě by splatnost jistiny měl určit soud s přihlédnutím k poměrům spotřebitele. Je tak nesprávný názor soudu prvního stupně, že nevrácená jistina se stala splatnou odesláním Prohlášení splatnosti ze dne 20. 4. 2023 žalovanému, ani názor, že následujícího dne 21. 4. 2023 se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný v odvolání dále tvrdil, že navrhoval, aby splatnost nevrácené jistiny soud určil s ohledem na nikterak valnou možnost žalovaného jistinu splácet, to mělo vyplývat již ze skutečnosti, že žalovanému byl ustanoven opatrovník, dále z toho, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, je nekontaktní a od roku 2021 úvěr nesplácí, přičemž jiná tvrzení ohledně poměrů žalovaného nebylo možné uvést s odkazem na nekontaktnost žalovaného. Tyto skutečnosti měl soud promítnout do svého rozhodnutí a přiměřeně k poměrům žalovaného prodloužit lhůtu ke splácení, eventuálně rozložit splatnost jistiny na splátky. Žalovaný v odvolání dále namítal, že Prohlášení o splatnosti, od kterého odvíjí soud prvního stupně splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení, nepředstavovalo výzvu k vrácení jistiny, neboť tímto právním úkonem se právní předchůdce žalobkyně domáhal okamžitého splacení úvěru s příslušenstvím v celkové výši 389 735,25 Kč, Prohlášení o splatnosti tak nemohlo být výzvou k zaplacení jistiny, jejíž výše byla zjištěna až v rámci tohoto řízení. Dále se soud prvního stupně nezabýval tím, kdy a zdali vůbec, bylo Prohlášení o splatnosti žalovanému doručeno, jedině doručení mohlo vyvolat splatnost dluhu. Není ani zřejmé, jak dospěl soud k závěru, že se žalovaný ocitl v prodlení dne 21. 4. 2023, jestliže bylo Prohlášení o splatnosti odesláno dne 20. 4. 2023, přičemž ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. se dluh stává splatným až poté, co uplyne lhůta bez zbytečného odkladu ode dne, kdy je výzva dlužníku doručena. Konečně žalovaný v odvolání namítal, že stran rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení nelze přezkoumatelně zjistit, že by byla žalobkyně ve věci úspěšná co do 57,31 %. Žalovaný odvolacímu soudu navrhl, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila písemně, s odvoláním nesouhlasila, ztotožnila se s napadeným rozsudkem a odvolacímu soudu navrhla jeho potvrzení a požádala o náhradu nákladů odvolacího řízení. Zdůraznila, že Prohlášení o okamžité splatnosti obsahující výzvu k uhrazení dluhu bylo žalovanému odesláno doporučeným dopisem dne 20. 4. 2023, což žalobkyně doložila poštovním podacím archem, přičemž v souladu s § 573 o. z. tato zásilka došla do dispozice žalovaného nejpozději třetí pracovní den po odeslání, tj. 25. 4. 2023. Žalovaný byl obesílán na adresu dohodnutou ve smlouvě, přičemž žádnou následující změnu adresy právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni nesdělil.8. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř