Krajský soud v Brně 38 Co 134/2026-53 – Pracovní způsobilost

Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit jí částku 900 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 900 000 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I), a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24 700 Kč k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podala zákonné lhůtě odvolání žalobkyně, a to pouze proti výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků. Namítla, že její finanční poměry jsou stále stejné a byly doloženy současně s žalobou. Navrhla, aby jí nebyla uložena povinnost zaplatit žalované náklady řízení.3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně písemně nevyjádřila4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v napadením výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků a řízení jeho vydání předcházející (§ 212 věta prvá, § 212a odstavec 1, 5, 6 o. s. ř.), a po zjištění, že odvolání je podáno oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), a je podáno včas (§ 204 o. s. ř.), a bez nařízení jednání (§ 214 odstavec 2 písmeno c/ o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Základním pravidlem rozhodování o nákladech řízení je zásada úspěchu ve věci. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud plnou náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Přiznat lze jen náhradu těch nákladů, které byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva.7. V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla napadeným rozsudkem pravomocně zamítnuta, proto dle ustanovení § 142 odstavec 1 o. s. ř. žalobkyni stíhá povinnost nahradit žalované náklady řízení. Žalobkyně byla sice z důvodu svých špatných majetkových poměrů osvobozena soudem I. stupně od placení soudních poplatků, nicméně toto rozhodnutí nemá žádný vliv na její povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení. Dle názoru odvolacího soudu zde nejsou žádné důvody zvláštního zřetele hodné pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení plně úspěšné žalované, a to i když finanční poměry žalobkyně dle jejího tvrzení jsou nadále špatné. Žalobkyně je sice invalidní důchodkyně, pobírá však invalidní důchod I. stupně, takže má zachovanou do značné míry pracovní způsobilost a nic by jí nemělo bránit najít si zaměstnání, z něhož by jí mohl plynout příjem k hrazení jejích potřeb včetně nákladů soudního řízení, které vyvolala a jež skončilo neúspěchem její žaloby. Nelze přehlédnout ani to, že celkové tvrzené příjmy žalobkyně v době rozhodování soudu I. stupně se pohybovaly kolem velmi nízké částky celkem 13 600 Kč měsíčně, aniž by vyjma poplatku na psa tvrdila jakékoliv další výdaje včetně splátek půjček, které by platila. Je přitom málo pravděpodobné, že by žalobkyně byla schopna z takto nízkého příjmu své byť základní životní potřeby uspokojovat, navíc by jí již v současné době neměla být vyplácena podpora v nezaměstnanosti, s čímž by, pokud by jiný příjem žalobkyně nezískala, bylo spojeno velmi významné snížení jejího příjmu, který by se v takovém případě pohyboval těsně nad hranicí životního minima bez zohlednění zejména nákladů na bydlení. Uvedené skutečnosti tak do značné míry znevěrohodňují tvrzení žalobkyně o jejích majetkových a finančních poměrech a za této situace soud I. stupně dospěl i k zcela správnému závěru i o tom, že není na místě žalobkyni stanovit delší dobu splatnosti částky nákladů řízení či jí umožnit je splácet. Navíc od vyhlášení napadeného rozsudku do doby nabytí právní moci usnesení odvolacího soudu uplyne doba dalších přibližně tří měsíců, takže toto faktické prodloužení doby plnění náhrady nákladů řízení žalované mohlo žalobkyni poskytnout čas k opatření si potřebné finanční částky a fakticky jí tak vyvoláním odvolacího řízení delší lhůta splatnosti k zaplacení poskytnuta byla.8. Náklady řízení žalované v celkové částce 24 700 Kč správně přiznané soudem I. stupně jsou tvořeny odměnou její zástupkyně za dva úkony právní služby po 11 900 Kč, celkem 23 800 Kč (§ 7 bod 6., § 11 odstavec 1 písmeno a/ a g/ vyhlášky č. 17/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, dále jen „advokátní tarif“) a dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 13 odstavec 4 advokátního tarifu, celkem 900 Kč.9. S ohledem na vše shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II o náhradě nákladů řízení účastníků dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.10. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odstavec 1 a § 142 odstavec 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalované však v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.