49 Co 143/2025-179 – Krajský soud v Brně

1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, aby soud určil, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, pozemku parc. č. , číslo, , ostatní plocha o výměře 778 m2, pozemku parc. č. , číslo, plocha a nádvoří o výměře 87 m2 a pozemku parc. č. , číslo, , ostatní plocha o výměře 130 m2, zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , číslo, , pro obec a k. ú. , adresa, (výrok I.). Dále soud zavázal žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 477,58 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice – Okresnímu soudu v , adresa, náklady řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).2. Soud tak rozhodl o žalobě skutkově odůvodněné tím, že žalobce drží předmětné pozemky nepřetržité od prosince 1996, po celou tuto dobu je na vlastní náklady udržuje a užívá je v plném rozsahu k výkonu své podnikatelské činnosti, neboť tvoří součást zemědělského areálu v Moravském Písku. Žalobce tvrdil, že na jednom z předmětných pozemků se nachází komunikace, na dalším z nich je umístěna zemědělská stavba sloužící k výkrmu zvířat a další z pozemků slouží jako odkládací plocha za touto stavbou. Dále namítal, že dne , datum, uplynula zákonem požadovaná dvacetiletá doba potřebná k mimořádnému vydržení, přičemž od následujícího dne nabyl k předmětným pozemkům vlastnické právo přímo ze zákona. Podanou žalobou se žalobce domáhal odstranění nesouladu mezi skutečným a stavem zapsaným ve veřejném seznamu podle § 985 o. z.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce převzal předmětné pozemky v roce 1996 a následně předmětné pozemky užíval. Žalobce vlastnil budovy, které stály, mimo jiné, i na předmětných pozemcích a užíval komunikaci, která byla na jednom z pozemků. Všechny pozemky se nachází uvnitř areálu a tvoří funkční celek oploceného zemědělského areálu v Moravském Písku, a to po velmi dlouhou dobu. Žalobce vznikl na základě zákona o transformaci družstev a od samého počátku, kdy převzal hmotný majetek družstva spočívající zejména v budovách a inventáři věděl, že nepřevzal předmětné pozemky do vlastnictví, ale pouze do užívání. Z výpovědí svědků bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobce od počátku užívání pozemků věděl, že není jejich vlastníkem a nemá k užívání žádný titul; situaci se snažil od počátku řešit odkupem pozemků od známých vlastníků. U předmětných pozemků, u nichž byl od počátku vlastník nedostatečně identifikovaný, se mu odkup nezdařil a žalobci bylo zřejmé, že je užívá bez právního důvodu. Jedná se o situaci, kdy žalobce o tom, že se ujímá držby cizích pozemků k okamžiku chopení se držby věděl a věděl tak, že tímto jednáním může jinému způsobit újmu, a proto jde o nepoctivý úmysl. Recentní judikatura se přiklonila k názoru, že pokud držitel od samého počátku věděl (nemohl nevědět), že předmětný pozemek neužívá po právu, že tak činí na úkor jeho vlastníka, že se tak sám obohacuje; je dán nepoctivý úmysl. Dále soud I. stupně odkázal na relevantní rozhodnutí Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že žalobce užíval vždy předmětné pozemky s vědomím, že jsou ve vlastnictví žalovaného. Proto chybí na jeho straně dražební vůle (animus possidendi), a to i za předpokladu, že byl přesvědčen o tom, že má nárok na to, aby mu žalovaný pozemky převedl. V takovém případě nemohl žalobce nabýt pozemky na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. Dále soud I. stupně uvedl, že byť se předchůdce žalovaného o předmětné pozemky nijak nezajímal, nesnažil se je užívat, nijak se o své vlastnictví nestaral, nelze říct, že by svou, byť po několik desítek let trvající pasivitou, utvrzoval žalobce v tom, že je tento legitimním vlastníkem předmětných pozemků. Žalobce od počátku věděl, že není legitimním vlastníkem. Ani dlouhodobá pasivita skutečného vlastníka nemůže způsobit bez dalšího změnu ve vlastnickém právu, resp. odůvodnit si přivlastnění předmětných pozemků.4. Proti rozsudku soudu I. stupně podal odvolání žalobce. Žalobce v odvolání namítá především nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně, zejména pokud jde o závěr, že se držby ujal v nepoctivém úmyslu a s vědomím možné újmy jinému a absenci podmínek pro mimořádné vydržení. Tvrdí, že soud nedostatečně zohlednil historické a transformační souvislosti vzniku a užívání zemědělského areálu v , adresa, , který on i jeho právní předchůdci po desetiletí fakticky užívali jako celek. Zdůrazňuje, že se držby předmětných pozemků neujal svévolně, lstivě ani s úmyslem způsobit újmu jinému, nýbrž v rámci zákonem předvídaného transformačního procesu, přičemž soud podle jeho názoru chybně vyložil relevantní judikaturu Nejvyššího soudu a nepřihlédl k individuálním okolnostem případu. Současně žalobce brojí proti některým skutkovým závěrům soudu I. stupně. Popírá, že mu muselo být zřejmé, že pozemky užívá bez právního důvodu, a namítá, že soud posuzoval tehdejší stav evidence vlastnických práv dnešní optikou, ačkoli evidence nemovitostí byla v rozhodné době nepřehledná a řada vlastníků byla fakticky nedohledatelná. Za nesprávný považuje rovněž závěr o existenci nájemních vztahů ke sporným pozemkům i úvahu, že jednání o odkupu pozemků znamenalo uznání vlastnického práva žalovaného. Dále tvrdí, že žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného nepoctivého úmyslu, a uzavírá, že s ohledem na dlouhodobou držbu a smysl institutu mimořádného vydržení měl soud jeho žalobě vyhovět. Proto navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil, případně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.5. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaný uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně i procesně správný a se závěry soudu I. stupně, uvedenými v odůvodnění tohoto rozsudku, se plně ztotožňuje. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Odvolací soud po zjištění, že objektivně i subjektivně přípustné odvolání žalobce (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu I. stupně i řízení předcházející jeho vydání (§ 212, § 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.7. Předmětem řízení je nárok žalobce na určení vlastnického práva k pozemku parc. č. , číslo, pozemku parc. č. , číslo, a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , které měl žalobce nabýt mimořádným vydržením. Jako vlastník předmětných pozemků je v katastru nemovitostí zapsán žalovaný. Žalobce je podle § 985 o. z. je oprávněn k podání žaloby proti žalovanému, kterou se domáhá odstranění nesouladu mezi skutečným stavem a stavem zapsaným ve veřejném seznamu.8. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.9. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.10. Základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1990/2018, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi-prvek subjektivní) a faktické ovládání věci-panství nad věcí (corpus possessionis-prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 728/2000, nebo ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 473/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1331/2022). Pokud je faktické užívání opíráno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2676/2008). V usnesení ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3903/2023, Nejvyšší soud vyložil, že "pokud žalobci pozemek užívali s vědomím, že je vlastnictvím jiného vlastníka, absentovala na jejich straně jejich držební vůle (animus possidendi), a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají nárok na to, aby jim pozemek byl do jejich vlastnictví převeden, a fakticky o něj pečovali, ‚jako by byl jejich vlastní'. K vydržení tak nemohlo dojít" (srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 1990/2018).11. Podle závěrů Nejvyššího soudu podmínkou mimořádného vydržení (§ 1095 o. z.) není poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná (§ 130 odst. 1 obč. zák.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a vý