Krajský soud v Brně 74 Co 55/2025-107 – Náklady řízení

V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud“ či „soud prvního stupně“) uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 25 978,71 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok), zamítl žalobu o zaplacení částky 6 247,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 419,90 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 226,55 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 28 122,95 Kč od 26. 10. 2022 do zaplacení (II. výrok) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 031,48 Kč (III. výrok).2. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že:a) Žalovaný uzavřel dne 4. 3. 2022 se společností , právnická osoba, . (dále jen „banka“), smlouvu o vydání kreditní karty č. , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), ve které se banka zavázala poskytnout žalovanému kreditní kartu s možností čerpání úvěrového limitu 29 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpané prostředky ve splátkách ve výši 3,2 % z celkové dlužné částky (minimálně ve výši 200 Kč) formou inkasa z účtu , č. účtu, .b) Před uzavřením Smlouvy banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů, které jí sdělil žalovaný v protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta, přičemž vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného ve výši 16 633 Kč. Banka dále lustrovala žalovaného v bankovních a nebankovních registrech bez negativních zjištění.c) Žalovaný prostřednictvím kreditní karty v období od 3. 3. 2022 do 21. 10. 2022 čerpal (formou výběrů hotovosti nebo plateb u obchodníků) peněžní prostředky v celkové výši 28 982,58 Kč a uhradil bance částku 3 003,87 Kč.d) Dopisem ze dne 27. 10. 2022 banka informovala žalovaného, že poskytnutý úvěr zesplatnila.e) Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 2. 2023 banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný byl o postoupení informován dopisem ze dne 10. 3. 2023.f) Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení pohledávky předžalobní výzvou ze dne 25. 9. 2023, odeslanou žalovanému následujícího dne.3. Na základě výše zjištěného skutkového stavu dospěl soud v rovině právního posouzení věci vycházeje z § 580, § 1879, § 1970, § 2991, § 2395 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), § 78, § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a ze dne 20. 4. 2022, sp. zn 33 Cdo 3675/2021 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, rozhodnutí Soudního dvora EU ve věcech C-377/14, C-76/10 a C-679/18 a § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – k následujícím závěrům:a) Uzavřená Smlouva je smlouvou o úvěru.b) Předchůdce žalobce nesplnil povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, když neověřil tvrzený příjem žalovaného, ani žalovaným uváděné výdaje.c) Smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, neboť předchůdce žalobce nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného vyplývající z § 86 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při níž byl povinen počínat si s odbornou péčí (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru).d) Žalovaný je povinen vydat žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 25 978,71 Kč, představující rozdíl mezi poskytnutou částkou a úhradou žalovaného.e) Žalobci v důsledku neplatnosti Smlouvy nevzniklo právo na zaplacení poplatků a úroků.f) Žalobci nevznikl nárok ani na úroky z prodlení, neboť se žalovaný nedostal doposud do prodlení. Mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti a splatnost poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru stanovená rozhodnutím soudu dosud nenastala.g) Úspěšnější žalobce má právo na náhradu nákladů řízení.4. Proti části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení, a proti III. výroku, podal žalobce odvolání. Nenapadal závěr soudu o neplatnosti Smlouvy. Nesouhlasil však se závěrem, že dosud nenastalo prodlení žalovaného. Dle žalobce nevznikla žalovanému povinnost vrátit poskytnutou jistinu v souvislosti s rozhodnutím soudu o neplatnosti úvěru. Zdůraznil, že žalovaný byl vyzván k plnění svého dluhu již oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2023, které mu bylo odesláno dne 20. 3. 2023. Po marném uplynutí desetidenní lhůty, poskytnuté k úhradě dluhu, se žalovaný dostal dne 3. 4. 2023 do prodlení. Od tohoto data vznikl žalobci ve smyslu § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z přiznaného bezdůvodného obohacení. Nadto byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 26. 9. 2023 předžalobní výzvou. Žalovaný tak měl dostatečný prostor k úhradě jistiny, přesto na výzvy nereagoval. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně ani netvrdil, že by nebylo v jeho možnostech jistinu vrátit v žalobcem poskytnutých lhůtách. Zdůraznil, že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného, jako spotřebitele, vrátit jistinu, nesl sám žalovaný, nikoli žalobce. Dle žalobce z uvedeného vyplynulo, že žalovaný se dostal do prodlení poté, co byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě v odvoláním napadeném rozsahu vyhověl.5. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.6. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v mezích, ve kterých se odvolatel přezkoumání rozhodnutí domáhal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, a po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že podané odvolání je částečně důvodné, byť z jiných, než namítaných důvodů.7. Odvolací soud vyšel z pravomocného I. výroku rozsudku, ve kterém soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 25 978,71 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku a z pravomocné (odvoláním nenapadené) části II. výroku, ve které byla žaloba zčásti zamítnuta.8. Žalobce v odvolacím řízení sporoval závěr soudu, že se žalovaný nedostal před jeho rozhodnutím do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.9. S ohledem na obsah odvolacích námitek byla předmětem odvolacího přezkumu pouze otázka, zda žalobci vzniklo právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 978,71 Kč (nevrácené části poskytnutého spotřebitelského úvěru) od 3. 4. 2023 (od marného uplynutí desetidenní lhůty, která byla žalovanému poskytnuta v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 3. 2023) do zaplacení či nikoli.10. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně hodnotí předmětnou Smlouvu jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce tento závěr o neplatnosti Smlouvy ani nenapadal.11. Plnění z neplatné Smlouvy jako neplatného právního jednání je přijetím bezdůvodného obohacení (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.12. Z neplatné Smlouvy nemohou žalobci náležet žádné smluvní nároky (úroky, poplatky či smluvní pokuty), když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.13. Bezdůvodné obohacení představuje v daném případě rozdíl mezi žalovaným nabytými hodnotami a tím, co žalovaný věřiteli vrátil. V tomto rozsahu bylo žalobci bezdůvodné obohacení již pravomocně přiznáno.14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Prodlení spotřebitele se tedy v případě předvídaném v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele.16. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit.17. Z obsahu spisu se podává, že žalovaný se minimálně od 6. 8. 2024 (dosud) nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Jiné informace o možnostech žalovaného vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru z obsahu spisu nevyplývají.18. V řízení tak objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalovaného pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení ve výši 25 978,71 Kč vrátit (dle požadavku žalobce) dříve, než stanovil soud prvního stupně.19. Právě uvedené plně respektuje závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 23. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 dle kterého: „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“20. Závěr odvolacího soudu, učiněný na podkladě obsahu spisu, je v souladu také s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ve kterém Nejvyšší soud dovodil, že spotřebitel (dlužník) je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Na tomto podkladě Nejvyšší soud v jím souzené věci pouze uzavřel, že „dospěly-li soudy nižších stupňů k závěru, že žalobkyně nemá právo na vrácení jistiny úvěru s ohledem na to, že netvrdila a neprokázala skutečnosti pro posouzení možnosti žalované vrátit jistinu úvěru, je jejich právní posouzení nesprávné“.21. Výklad žalobce ohledně úroků z prodlení (splatnosti jistiny) ve své podstatě pomíjí zákonem zamýšlenou ochranu spotřebitele, jemuž byl v minulosti poskytnut úvěr, aniž by byla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost.22. Žalobce de facto požaduje, aby v situaci, kdy žalovaný není v řízení aktivní, soud odhlédl od obsahu spisu a přiznal mu bez dalšího jím formulovaný nárok. Takové vypořádání neplatné úvěrové smlouvy však § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nestanovuje (viz výše).23. V době rozhodování soudu prvního stupně se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny. Soud prvního stupně stanovil, že žalovaný je povinen zaplatit dluh do tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž žádná ze stran netvrdila, že by ke stanovené úhradě došlo.24. Rozsudek v I. výroku nabyl právní moci 21. 12. 2024. Dnem následujícím po tomto dni započala plynout žalovanému třídenní lhůta k zaplacení, která skončila 27. 12. 2025. Od 28. 12. 2024 byl žalovaný již v prodlení a žalobci vznikl nárok na úrok z prodlení, přičemž sazba k tomuto dni činila 12,75 % ročně.25. S ohledem na vše výše uvedené odvolací soud rozsudek v odvoláním napadené části II. výroku, ve které soud zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 3. 4. 2023 do 27. 12. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil (I. výrok tohoto rozsudku).26. Podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pak zbývající odvoláním napadenou část II. výroku změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 978,71 Kč od 28. 12. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (II. výrok tohoto rozsudku).27. O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně odvolací soud nově rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil i požadavek na žalobou uplatněné příslušenství, které kapitalizoval ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně, tj. ke dni 31. 10. 2024 (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobce uplatnil žalobou nárok v celkové výši 57 029,90 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 25 978,71 Kč, představující 45,55 % předmětu řízení, jeho neúspěch proto představuje 54,45 %. V řízení před soudem prvního stupně tak byl úspěšnější žalovaný, kterému vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení (8,9 %). Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (III. výrok tohoto rozsudku).28. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, když zohlednil odvoláním uplatněné příslušenství kapitalizované ke dni rozhodnutí odvolacího soudu, tj. ke dni 17. 6. 2026. Žalobce uplatnil v odvolacím řízení nárok v kapitalizované výši 12 512,48 Kč. Úspěch žalobce je pak představován částkou 4 873,14 Kč představující pouze 39 % předmětu odvolacího řízení, jeho neúspěch představuje 61 %. V odvolacím řízení tak byl úspěšnější žalovaný, kterému vznikl nárok na náhradu poměrné části nákladů řízení (22 %). Protože však žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (IV. výrok tohoto rozsudku).