7 CO 1128/2021-98 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobci se domáhali podanou žalobou zaplacení částky 150 000 Kč každému z nich jako náhrady nemajetkové újmy, neboť dne 3. 3. 2019 v 17:10 hodin došlo na silnici první třídy [číslo] mezi obcemi [obec] a [obec] k dopravní nehodě, při které žalovaný zavinil střet s protijedoucím osobním automobilem, řízeným [jméno] [příjmení], narozeným [datum narození], jenž v důsledku dopravní nehody následně dne [datum úmrtí] zemřel. Žalobkyně a) a žalobce b) byli vnoučaty zesnulého [jméno] [příjmení]. Žalobce c) byl zetěm zesnulého. Žalobci a) a b) žili se svou matkou, která je manželkou žalobce c), všichni pohromadě v jednom domě se zemřelým [jméno] [příjmení] a jeho ženou. [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zasaženo do soukromí celé rodiny, kde si všichni pomáhali a byli si oporou. Žalobci pozbyli jednu z nejvyšších citových hodnot podílet se se všemi členy rodiny na rodinném štěstí a možnosti rozvoje rodinného života. Soužití v jednom domě trvalo po dobu 12 let a k častým kontaktům docházelo i poté, co se žalobci odstěhovali jen pár metrů od původního společného bydliště. [příjmení] [jméno] [příjmení] podporoval žalobkyni a) na studiích. Po smrti babičky žalobců v roce 2013 společně trávili víkendy včetně společných obědů. Žalobci (vnoučata a zeť) pomáhali zemřelému s domácností a s pracemi na zahradě. Zákonný pojistitel žalovaného [právnická osoba] (dále jen vedlejší účastník) vyplatil každému ze žalobců za nemajetkovou újmu částka 100 000 Kč. Proti žalovanému bylo vedeno trestní řízení u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. [spisová značka], ke kterému se žalobci připojili s nárokem na doplatek vzniklé nemajetkové újmy. Usnesením č. j. [číslo jednací] Okresní soud v Prachaticích trestní stíhání žalovaného podmíněně zastavil a zároveň žalovanému podle § 307 odst. 4 trestního řádu uložil, aby ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání nahradil žalobcům způsobenou škodu. Za přiměřenou nemajetkovou újmu poškozených považoval trestní soud v odůvodnění citovaného rozhodnutí částku ve výši kolem 250 000 Kč. Přes výzvu žalobců k doplatku nemajetkové újmy ve výši 150 000 Kč v souladu s usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání žalovaného žalovaný ani jeho zákonný pojistitel, vedlejší účastník, tuto částku neuhradili. Žalobci se proto domáhali každý jednotlivě zaplacení částky 150 000 Kč. 2. Podle žalovaného žalobci neprokázali vznik duševních útrap spojených se smrtí zesnulého, jejich dědečka a tchána. V případě žalobce c) nejde podle žalobce o takovou osobu blízkou zemřelého, které by náležela náhrada za nemajetkovou újmu ve smyslu § 2959 o. z. Namítal, že zákonodárcem použitý pojem„ útrapy“ svědčí o tom, že smutek ze ztráty osoby blízké musí dosahovat určité vyšší intenzity a že satisfakce náleží pouze těm, kterým byl zesnulý skutečně nejbližší, nikoliv širokému okruhu vzdálených příbuzných či přátel. Vzdálenějším příbuzným ve třetím a vyšším stupni příbuzenství ve smyslu § 773 o. z., osobám sešvagřeným ve smyslu § 774 o. z., může nárok na satisfakci podle § 2959 o. z. vzniknout pouze ve výjimečných případech, kdy je na základě konkrétních prokázaných okolností vztahu mezi zemřelým a pozůstalým možné dovodit, že ztráta blízké osoby způsobila pozůstalému útrapy, které se svou povahou blíží ztrátě pociťované ze strany nejbližších příbuzných. Podle žalovaného takové okolnosti nejsou žalobcem c) tvrzeny a neměl by mít proto nárok na jakékoliv plnění. Přesto mu byla pojišťovnou vyplacena částka 100 000 Kč. V případě žalobců a) a b) pak žalovaný považoval vyplacenou částku 100 000 Kč za dostatečnou náhradu, neboť oba žalobci nebyli na zemřelém existenčně závislými a nesdíleli s ním již společnou domácnost. Žalovaný si byl od počátku vědom svého pochybení a omluvil se za něj v průběhu trestního řízení. Navrhl proto žalobu zamítnout. 3. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 8. 2021, č. j. 6 C 65/2021-60 (dále jen napadený rozsudek) žalobě vyhověl a uložil žalovanému zaplatit každému ze žalobců 150 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení každému ze žalobců částku 15 609 Kč (výrok II.). Ve výroku III. pak stanovil povinnost žalovaného, na kterého přešla poplatková povinnost, zaplatit soudní poplatek 4 500 Kč státu, České republice. 4. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný zavinil dopravní nehodu v důsledku které žalobci utrpěli ztrátu osoby blízké, o čemž„ nebylo mezi účastníky rozporu“. Prvostupňový soud převzal tato skutková zjištění z trestního řízení, kdy Okresní soud v Prachaticích usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 28. 4. 2020 podmíněně zastavil trestní stíhání žalovaného pro skutek dopravní nehody ze dne 3. 3. 2019, následkem které zemřel [jméno] [příjmení], dědeček a tchán žalobců. V jednání žalovaného byl spatřován přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 a 2 trestního zákoníku, kdy žalovaný jako řidič osobního automobilu při projíždění mírné pravotočivé začátky nejel při pravém okraji vozovky, nýbrž přejel plně do protisměru, kde se čelně střetl s protijedoucím vozidlem řízeným zemřelým [jméno] [příjmení] a porušil tak důležitou povinnost uloženou zákonem. Sporné skutečnosti, tj. zdali žalobci utrpěli v důsledku jednání žalovaného, které zapříčinilo úmrtí jejich dědečka a tchána, duševní útrapy a náleží-li jim nemajetková újma, posoudil prvostupňový soud rovněž na základě důkazů provedených v trestním řízení. Z výpovědí žalobců a) a b) učinil skutkový závěr, že oba, jako vnučka a vnuk, byli po celé dětství v úzkém kontaktu se zemřelým, s nímž 10 let žili dokonce ve společné domácnosti, vytvořili si tak se svým dědou velice úzké kontakty, které přetrvávaly až do pozdějšího věku. Žalobkyně a) byla podporována zemřelým [jméno] [příjmení] na studiích a se žalobcem b) udržoval úzké kontakty prostřednictvím činnosti u dobrovolných hasičů. Za osobou blízkou, která utrpěla duševní újmu smrtí [jméno] [příjmení], považoval prvostupňový soud i žalobce c), neboť se zemřelým od roku 1998, od svých 22 let, žil po dobu 10 let ve společné domácnosti, fungovali jako rodina, zemřelý [jméno] [příjmení] byl přirozenou autoritou a hlavou celé rodiny a úzké vztahy nebyly porušeny ani poté, co se odstěhovali do nového bydliště vzdáleného asi 50 m, nadále se scházeli, komunikovali, společně dělali zejména mužské práce a vztah se zemřelým opětovně posílili po jeho ovdovění v roce 2013. Prvostupňový soud uzavřel své skutkové závěry tak, že své postavení hlavy rodiny a přirozené autority si [jméno] [příjmení] pro všechny uchoval i po odstěhování, nadále mezi nimi existovaly úzké rodinné kontakty. Všichni žalobci proto splňovali nárok na úhradu nemajetkové újmy ve smyslu § [číslo] o. z a s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, rozsudek 25 Cdo 894/2018 ze dne 19. 9. 2018. Při zohlednění průměrné mzdy v roce 2018 (v rozsudku chybně 2019) ve výši 31 885 Kč považoval prvostupňový soud uplatněnou částku 150 000 Kč s přihlédnutím k vyplaceným 100 000 Kč vedlejším účastníkem za částku adekvátní. Pokud Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí přiznal nejbližším příbuzným v řadě přímé dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy, byla podle prvostupňového soudu u vnoučat a zetě s blízkými vztahy k zemřelému žalovaná částka 150 000 Kč (+ vyplacených 100 000 Kč) odpovídající 40% nároku nejbližších příbuzných, který byl podle potvrzení z 30. 3. 2020 uspokojen výplatou částek ve výši 600 000 Kč každé z dcer zemřelého [jméno] [příjmení] vedlejším účastníkem (což odpovídá necelému devatenáctinásobku zjištěné výše průměrné mzdy v roce 2018), zcela přiměřená jimi utrpěné újmě a žalobě vyhověl. Žalovanému uložil každému ze žalobců zaplatit částku 150 000 Kč. Splatnost ve smyslu § 160 o. s. ř. prodloužil na 30 dnů, aby měl žalovaný dostatečný časový prostor pro jednání s vedlejším účastníkem a plnění. Úspěšným žalobcům pak přiznal náhradu nákladů řízení, každému 15 609 Kč. 5. Proti rozsudku se žalovaný odvolal, a to do výroku I., kterým přiznal prvostupňový soud každému ze žalobců částku 150 000 Kč, stejně i do výroku II., kde mu bylo uloženo uhradit každému ze žalobců na náhradě nákladů řízení částku 15 609 Kč a rovněž odvolání směřovalo i proti výroku III., kterým mu byla uložena povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ze žaloby ve výši 4 500 Kč. Žalovaný nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce c), jako zeť zemřelého, je osobou, které by náležela náhrada ve smyslu ust. § 2959 o. z., protože se nejedná o nejbližšího příbuzného a intenzita jeho vztahu není srovnatelná se vztahy nejbližších příbuzných. Odkázal na § 22 odst. 1 o. z. upravující postavení osoby blízké a na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, určující kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o výši náhrady. Zdůraznil, že použitý pojem„ útrapy“ a vyjmenování osob, kterým náleží náhrada dle cit. ust. § 2959 o. z. znamená, že nárok vzniká jen osobám, které byly zemřelému v rámci rodinných vztahů nejbližší, nikoli každé osobě blíz