11 C 144/2016-405 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se svými žalobami domáhal nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále správní orgán) shora citovaných, jimž byly v řízení o nároku podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále ZMVC), dalšímu účastníku řízení vydány pozemky konkretizované v odst. I. a II. výroku tohoto rozsudku. V obou věcech žalobce shodně uvedl, že již v rámci vyhodnocování výzvy k jejich vydání vyzval dalšího účastníka řízení k doložení zrušení konfiskace na jeho majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a rozdělení zemědělského majetku Němců a kolaborantů (dále dekret), a protože se tak nestalo, považoval za výzvu za nedůvodnou a neuzavřel s ním dohodu o vydání majetku. V následném správním řízení však byly nemovitosti dalšímu účastníku řízení vydány a správní orgán konstatoval, že přechod majetku do vlastnictví státu konfiskací podle dekretu prokázán nebyl a majetek přešel do vlastnictví státu na základě zákonů č. 142/1947 Sb. a č. 46/ 1948 Sb. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasí, má za to, že je naplněna překážka vydání majetku podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC. Původním vlastníkem sporných pozemků byl [anonymizována tři slova], zapsaný takto v knihovní vložce [číslo] desek zemských, s nímž je účastník řízení totožným subjektem, jak vyplývá z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob z 26. 5. 2003. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 89/94, Pl. ÚS-St. 21/05) k přechodu majetku na stát při konfiskacích docházelo zpravidla bez správního řízení, bez ohledu na intabulační princip a nebylo nutné ani odevzdání nemovitosti. Pokud došlo ke konfiskaci části majetku podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. či 108/ 1945 Sb., byl kategorizován původní vlastník natolik, že přešel ex lege na stát i ten majetek, ohledně něhož rozhodnutí nebylo vydáno, anebo nebylo zapsáno v pozemkové knize. Tehdejší právní úprava ani nevyžadovala, aby okresní národní výbory vydávaly a vyvěšovaly vyhlášky s uvedením konkrétních nemovitostí. Úkony státních orgánů prováděné následně podle zákona č. 142/1947 Sb. neměly žádné relevantní právní účinky, neboť majetek v té době již byl ve vlastnictví státu. Konfiskované věci nemohou být vydány z důvodu překážky podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC. Účinky konfiskace dle dekretu nastaly ex tunc, k datu jeho účinnosti, tj. k 23. 6. 1945, dekret samotný byl právním titulem přechodu vlastnického práva na stát. Další účastník řízení tak není oprávněnou osobou ve smyslu ZMVC a není naplněna ani podmínka (jím utrpěné) majetkové křivdy podle § 5 ZMVC. Navrhoval proto, aby napadená rozhodnutí byla nahrazena rozsudky soudu ve znění, že sporné pozemky se dalšímu účastníku řízení nevydávají. 2. Další účastník řízení se žalobami nesouhlasil a navrhoval jejich zamítnutí. V obou věcech shodně argumentoval tím, že konfiskaci nelze dovodit ze zápisů v zemských deskách, k přeškrtnutému nápisu„ Zábor“ v jejich záhlaví odkázal na zápis z 8. 11. 1921, o poznámce záboru podle návrhu [orgán veřejné moci] [anonymizováno] v [obec] z 7. 11. 1921, z něhož je patrno, že se vztahuje k záboru ve smyslu zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového a její přeškrtnutí k zápisu č. 4 v části B, o zrušení záboru rozhodnutím [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] v [obec] z 30. 12. 1924. Vyhláška z 18. 10. 1945 (o konfiskaci majetku podle dekretu), vydaná [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] se výslovně vztahuje pouze na majetek v obci [obec], který není předmětem žaloby. Na jejím základě ke konfiskaci vůbec dojít nemohlo, nejde o rozhodnutí orgánu uvedeného v § 3 odst. 2 dekretu (měl rozhodovat [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] či [stát. instituce] v dohodě s [stát. instituce] v pochybných případech). Pochybnost je o tom, zda listina vůbec směřuje vůči dalšímu účastníku řízení, jelikož název„ [anonymizováno]“ v této podobě neužíval. Označení je neurčité a v takovém případě se jedná o správní akt nulitní. Vyhláška mu nebyla nikdy ani doručena. Doručování veřejnou vyhláškou podle vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, bylo možné pouze„ osobám, jejichž pobyt přes konané řízení jest neznám“, jinak platilo, že„ úřad doručuje úřední spisy poštou, neuzná-li u vhodnější doručit je sám, svými orgány nebo obcí“. Sídlo účastníka řízení však bylo všem známo a neexistují navíc ani žádné doklady vyžadované výslovně nařízením vlády č. 8/1928 Sb. Ve vztahu k dalšímu účastníku řízení je listina paaktem a nevyvolávala vůči němu žádné právní účinky. Další listiny, o něž se žalobce opírá, o konfiskaci nesvědčí, zčásti se týkají majetku v jiném katastrálním území (dodatkový protokol [číslo] z 21. 7. 1949, soupis majetku [část obce]), anebo obsahují pouze letmé zmínky o konfiskaci bez bližších souvislostí, naopak chybí označení autora, listiny v řadě případů pocházejí z pozdějšího období (identifikace parcel [číslo] Protokol z 1. 9. 1945, listina [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] z 19. 5. 1948, hospodářské smlouvy z let 1968 - 1979) atd., anebo dokonce samy toto tvrzení vyvracejí (žádost [územní celek] z 13. 6. 1946, z níž naopak plyne, že pozemky prelatury město nepovažuje za konfiskované). Žalobce tyto listiny účelově dezinterpretuje, dopouští se ignorace dějinných souvislosti po 2. světové válce a historického vývoje před i po únoru 1948. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 2051/2005) správní akty z doby před rozhodným obdobím přezkoumává obecný soud pouze z hlediska, zda nejde o paakt (nulitní či nicotný akt) a jako zásadní hlediska tohoto přezkumu vymezuje: formu konfiskačního rozhodnutí, rozhodování ohledně subjektu, jehož se rozhodnutí týkalo a způsob doručení. Judikatura Ústavního soudu vyslovila požadavek na identifikaci konkrétních nemovitostí v konfiskačním výměru (nález sp. zn. IV. ÚS 56/94, II. ÚS 22/94 a další), což listiny předložené žalobcem ovšem nesplňují. Předmětná konfiskační vyhláška nikdy nenabyla právní moci ani vykonatelnosti pro nesrozumitelnost a neurčitost označení adresáta, [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] nebyla oprávněna provést konfiskaci veškerého majetku právního předchůdce žalobce, který se nacházel mimo území jejího okresu, tedy neměla žádnou pravomoc vůči subjektu [anonymizováno] se sídlem v [obec] a dekret ani konfiskaci církevního majetku neumožňoval. Případné pokusy o konfiskaci církevního majetku po 25. 2. 1948 by musely být posouzeny jako majetková křivda podle § 5 písm. j), příp. písm. k ) ZMVC. Existuje naopak řada dokumentů svědčících o postupu státních orgánů podle zákona č. 142/1948 Sb., které byly jako důkazy provedeny ve správním řízení a na jejichž základě správní orgán dospěl k závěru o majetkové křivdě tím způsobené, přičemž řada z nich obsahuje výslovně čísla pozemků, jež jsou předmětem žaloby. Ještě v r. 1948 zacházel stát s právním předchůdcem dalšího účastníka řízení jako s vlastníkem majetku, což předchozí konfiskaci též vylučuje. Žaloba trpí vnitřním rozporem, když na jednu stranu argumentuje výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC, na druhou stranu tvrdí, že dalšímu účastníku řízení žádná majetková křivda nevznikla, pokud do rozhodného období vstupoval již bez majetku. 3. Napadenými rozhodnutími správní orgán vydal dalšímu účastníku řízení pozemky – parcely KN specifikované v odst. I. a odst. II. výroku tohoto rozsudku, ve správních řízeních podle § 9 odst. 6 ZMVC zahájených na návrh dalšího účastníka řízení, jemuž předcházely bezvýsledné výzvy k vydání tohoto majetku podle § 9 odst. 1 ZMVC, adresované jako povinné osobě [právnická osoba] [země], [anonymizováno] Vzal za prokázané, že původním vlastníkem všech požadovaných pozemků bylo [anonymizována tři slova], jak bylo jeho vlastnické právo zapsáno ve vložce [číslo] zemských desek pro [katastrální uzemí]. Podle Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 26. 5. 2003 je [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] totožný subjekt s tímto původním vlastníkem. Ke konfiskaci tohoto majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., na základě vyhlášky [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec], ze dne 18. 10. 1945, nedošlo. Z hlediska historických souvislostí a okolností jejího vydání je zřejmé, že sporný majetek se nacházel v pohraničních oblastech, kde žilo německé obyvatelstvo, které bylo odtud po ukončení 2. světové války v letech 1945 – 1946 deportováno a dekrety prezidenta republiky byly podkladem pro jeho vysídlení a pro propadnutí jeho majetku. Po provedeném šetření v archivech nebyla nalezena žádná listina, která by svědčila o tom, že předmětný majetek byl skutečně předmětem konfiskace nebo na něj byl vystaven konfiskační výměr, naopak shromážděné listiny podrobně mapují postup tehdejších správních orgánů v rámci řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb. a následném přídělovém ř