Stručně: Paragraf 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích stanovuje konkrétní případy, kdy stát nebo jiné povinné osoby mají povinnost vrátit majetek, který na ně přešel v rozhodném období, a to jak na základě výslovně vyjmenovaných právních důvodů, tak i v dalších případech, kdy stát získal věc bez právního důvodu.
§ 6
(1) Povinnost vydat věc se vztahuje na ty případy, kdy v rozhodném období věc přešla na stát
a) podle § 453a občanského zákoníku nebo podle § 287a zákona č. 87/1950 Sb., ve znění zákona č. 67/1952 Sb.,
b) na základě prohlášení a smlouvy o postoupení pohledávek pro případ vystěhování (tzv. renunciační prohlášení),
c) v případech, kdy občan zdržující se v cizině věc zanechal na území republiky,
d) smlouvou o darování nemovitosti uzavřenou dárcem v tísni,
e) v dražebním řízení provedeném zkrácenou formou na úhradu pohledávky státu,
f) na základě soudního rozhodnutí, kterým byla prohlášena za neplatnou smlouva o převodu majetku, kterou občan před odchodem do ciziny převedl věc na jiného, bylo-li důvodem neplatnosti opuštění republiky. V takovém případě je však oprávněnou osobou nabyvatel podle uvedené smlouvy, a to i pokud tato smlouva nenabyla účinnosti,
g) na základě kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek,
h) na základě odmítnutí dědictví v dědickém řízení, učiněného v tísni,
i) vyvlastněním za náhradu, pokud věc existuje a nikdy nesloužila účelu, pro který byla vyvlastněna,
j) vyvlastněním bez vyplacení náhrady,
k) znárodněním vykonaným v rozporu s tehdy platnými zákonnými předpisy.
(2) Povinnost vydat věc se vztahuje i na další případy neuvedené v odstavci 1, jež spadají pod § 2 odst. 1 písm. c) zákona, jakož i na případy, kdy stát převzal věc bez právního důvodu.
Paragraf 6 zákona o mimosoudních rehabilitacích stanovuje konkrétní případy, kdy stát nebo jiné povinné osoby mají povinnost vrátit majetek, který na ně přešel v rozhodném období, a to jak na základě výslovně vyjmenovaných právních důvodů, tak i v dalších případech, kdy stát získal věc bez právního důvodu.
Co to znamená v praxi
Vrací se majetek získaný státem za specifických okolností: Zákon přesně definuje situace, kdy stát získal majetek (např. na základě renunciačního prohlášení, darování v tísni, vyvlastnění bez náhrady, nebo neplatné smlouvy kvůli opuštění republiky), a v těchto případech vzniká povinnost tento majetek vrátit.
Ochrana před nuceným převodem majetku: Paragraf chrání občany, kteří byli nuceni převést svůj majetek na stát pod tlakem nebo za nevýhodných podmínek, například v tísni nebo v důsledku politických perzekucí.
Rozšíření na další případy: Kromě výslovně uvedených situací se povinnost vydat věc vztahuje i na další případy, které spadají pod obecnou definici majetku převedeného na stát v souvislosti s politickými perzekucemi, nebo pokud stát získal věc bez jakéhokoli právního důvodu.
Oprávněnou osobou může být i nabyvatel: V případě, že občan před odchodem do ciziny převedl majetek na jiného a tato smlouva byla prohlášena za neplatnou z důvodu opuštění republiky, je oprávněnou osobou k vydání majetku původní nabyvatel podle této smlouvy.
Na co si dát pozor
Přesné splnění podmínek: Pro uplatnění nároku na vydání věci je klíčové, aby případ spadal pod některou z přesně vymezených situací uvedených v odstavci 1 nebo pod obecnou klauzuli odstavce 2.
Důkazní břemeno: Oprávněná osoba musí prokázat svůj nárok na vydání věci a uvést způsob, jakým stát věc převzal.
Rozhodné období: Je nutné, aby k převodu věci na stát došlo v rozhodném období, které je definováno v § 2 odst. 1 písm. c) zákona.
Omezení u vyvlastnění: U vyvlastnění za náhradu je povinnost vydat věc pouze tehdy, pokud věc existuje a nikdy nesloužila účelu, pro který byla vyvlastněna.