11 C 5/2016-376 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou podanou dne 12. 1. 2016 se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 13. 11. 2015, č. j. 4 /2013 R3247/RR1191 (dále jen správní orgán), doručeného žalobci dne 12. 11. 2015, tak, aby mu byla vydána nemovitá věc, pozemek, parcela KN č. 2089 v k. ú. [obec]. Žalobu odůvodnil tím, že správní orgán sice shledal naplnění podmínek podle ustanovení § 6 a 9 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen ZMVC), avšak pozemek žalobci nevydal s odůvodněním, že tomu brání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, spočívající v jeho určení Změnou č. 1 Územního plánu [územní celek], s ohledem na Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen ZÚR), pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby označené jako„ D 2/1 – navrhovaný koridor dálnice D 3“. Je tedy potřebný pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS) dopravní nebo technické infrastruktury vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Rozhodnutí však správné není, jelikož pro řádné uplatnění výjimky podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC je nutné, aby VPS byla vymezena v platné územně plánovací dokumentaci podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, aby byly splněny podmínky pro vyvlastnění konkrétní nemovitosti podle zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo stavbě či dle jiného speciálního zákona a aby pro realizaci VPS nepostačovalo zřízení věcného břemene. Správní orgán se vůbec nezabýval otázkou zřízení VPS na základě věcného břemene, ačkoli zákon o pozemních komunikacích takové řešení připouští i v případě dálnice ve vlastnictví státu. Není splněna podmínka převahy veřejného zájmu na vyvlastnění nad oprávněným zájmem žalobce na vrácení nemovitosti. Veřejný zájem na stavbě, která není ani ve fázi územního rozhodnutí a je zcela nejisté, zda a v jaké podobě bude realizována, je velmi mlhavý. Nebyla zkoumána ani existence záborového elaborátu, jehož grafická část jasně určuje, kterou část předmětného pozemku stavebník veřejně prospěšné stavby (dále jen VPS) potřebuje pro její realizaci trvale, kterou dočasně a kterou nepotřebuje vůbec. Také nebyla dokazována nemožnost získání nemovité věci dohodou, věcným břemenem či jiným způsobem od žalobce tak, jak to předpokládá zákon o vyvlastnění, přestože žalobce je ochoten dohodnout se s vyvlastnitelem nebo vyvlastňovacím úřadem na podmínkách, za kterých vyvlastnitel získá práva k dotčeným pozemkům potřebná k realizaci stavby. Podle územního plánu by celá plocha pozemku neměla být určena pro realizaci VPS a jestliže by byla zasažena pouze část pozemku, bylo by nutno ji oddělit geometrickým plánem a zbývající část žalobci vydat. Při aplikaci ZMVC musí být šetřen jeho účel, jímž je zmírnění majetkových křivd, způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období, přičemž tuto závažnost veřejného zájmu na vydání opakovaně v judikatuře zdůrazňuje Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. I ÚS 515/06. Žalobu následně rozšířil o eventuální petit, jímž se domáhal vydání pouze její části zachycené ve výřezu z projektové dokumentace stavby dálnice D3, jenž učinil nedílnou součástí svého podání, konkrétně prostřední části pozemku, jejíž západní hranice je na této listině vyznačena zelenou čerchovanou čarou, východní hranice červenou čerchovanou čarou a východní části tohoto pozemku, jejíž západní hranice je vyznačena červenou čerchovanou čarou. 2. Účastník řízení v plném rozsahu odkázal na rozhodnutí správního orgánu s tím, že ten se v něm vypořádal se všemi podstatnými skutečnostmi a opatřil veškeré dostupné podklady od orgánu územního plánování. Dálnice je veřejně prospěšnou stavbou a v hierarchii pozemních komunikací podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, stojí na prvním místě, z čehož jednoznačně plyne, že nepostačuje zřízení věcného břemene, ale je třeba vlastnické právo k pozemku vyvlastnit. Právní názor žalobce, že v tomto případě zřízení věcného břemene postačuje, správný není, neboť pokud by byl akceptován, bylo by takové tvrzení možno uplatnit vždy. Z podkladů shromážděných správním orgánem plyne, že VPS je dotčen celý pozemek. 3. Prvoinstanční soud ve věci již opakovaně rozhodoval. Rozsudkem ze dne 11. 5. 2016, č. j. 11 C 5/2016-35, žalobu zamítl pro překážku vydání pozemku, spočívající v jeho dotčení koridorem VPS, který zasahuje podle platné územně plánovací dokumentace naprosto převážnou část pozemku. Zpracování geometrického plánu, který by oddělil zasaženou a nezasaženou část pozemku s ohledem na předpokládané náklady takového důkazu v poměru k ceně nepatrné části pozemku nezasaženého jsou nepřiměřeně vysoké, takže jeho pořízení by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Toto rozhodnutí bylo zrušeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2017, č. j. 4 Co 184/2016-58 a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závěrem, že existenci výjimky z vydání je třeba posuzovat k okamžiku schválení příslušné územně plánovací dokumentace, ale je podstatné i to, k jaké fázi postupné konkretizace územních nároků na výstavbu VPS je rozsah zákonné výjimky vztažen. Územně plánovací dokumentace v žádné ze svých forem nepočítá, že bude nutně obsahovat zcela přesnou polohu budoucího umístění VPS, přičemž u staveb liniových se uvažuje pouze se stanovením koridoru odpovídajícího jejich vedení. Pozemek z důvodu plánované výstavby VPS jako celek vydat nelze, v úvahu však připadá vydání jeho části. 4. Žalobce následně konkretizoval žalobní petit, jak je uvedeno výše (odst. 1. odůvodnění tohoto rozsudku). Jako další argument pro vydání celého pozemku doplnil, že podle vyjádření Ředitelství silnic a dálnic ČR, s.p.o., z projektové dokumentace stavby„ D3 0310/. Hodějovice – Třebonín“ plyne, že pozemek nebude zastavěn samotnou stavbou, pouze na jeho zanedbatelné části (cca 1,5 % jeho výměry) bude nutno realizovat„ přeložku“ melioračního zařízení, resp. zbudovat svod podél dálnice s vyústěním do hlavního odvodňovacího zařízení. Pro tuto realizaci bude stavebníkovi stavby postačovat dočasný zábor části pozemku maximálně na dobu jednoho roku a poté zmíněnou část předá zpět vlastníkovi. Soud tuto změnu žaloby připustil. 5. Další účastník řízení se s touto žalobcovou argumentací neztotožnil s odkazem na ust. § 12 odst. 1 ZMVC, podle něhož v případě, že nedojde-li k dohodě mezi oprávněnou a povinnou osobou, vydává se věc oprávněné osobě ve stavu, v němž se nalézala ke dni doručení výzvy k jejímu vydání povinné osobě. K tomuto dni, tj. k 14.11.2013, byl platný Územní plán [územní celek], ve znění jeho změny 1, kde byla celá tato parcela zahrnuta podstatnou částí do koridoru dálnice a nedotčena zůstala pouze nepatrná část při jeho východním okraji. Podle judikatury Vrchního soudu (např. sp. zn. 4 Co 135/2015) vztáhl zákonodárce rozsah výjimky podle § 8 odst. 1 ZMVC z časového hlediska k okamžiku schválení příslušné územně-plánovací dokumentace, kterou je schválený Územní plán [územní celek], ve znění jeho změny č. 1. Zpochybnil též aktivní věcnou legitimaci žalobce k podání žaloby s tím, že dodatečně nalezl listinné doklady, podle nichž žalobce pozbyl vlastnické právo k majetku před 25.2.1948, tedy mimo rozhodné období podle ZMVC a není tak oprávněnou osobou ve smyslu jeho ustanovení, přičemž odkázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci sp. zn. 4 Co 82/2016, ze dne 18.5.2017. 6. Rozsudkem ze dne 18.12.2017, č. j. 11 C 5/2016-113, soud prvního stupně žalobě vyhověl a předmětný pozemek žalobci vydal s odůvodněním, že je sice zasažen VPS dopravní a veřejné infrastruktury, pro kterou jej lze vyvlastnit, vymezenou v platně územně plánovací dokumentaci, spočívající v melioračním zařízení. To však není překážkou vydání pozemku, jelikož se podle předpokladů zřizovatele stavby dálnice stane vlastnictvím vlastníka pozemku a i v případě, že by meliorace byla samostatnou věcí v právním smyslu, nejde o věc, která by nemohla být na pozemku umístěna na základě věcného břemene. Tvrzením o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce se nezabýval, neboť bylo uplatněno po koncentraci řízení. Vzhledem k vyhovění primárnímu petitu již nerozhodoval o petitu eventuálním. K odvolání účastníka řízení byl tento rozsudek usnesením Vrchního soudu v Praze, ze dne 30.5.2019, č. j. 4 Co 45/2018-143 zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že východiskem pro posouzení existence překážky je platná územně plánovací dokumentace k datu doručení výzvy oprávněné osoby k vydání věci a pro vyhovující závěr soudu prvního stupně nebyly k dispozici potřebné důkazy (konkrétní územně plánovací dokumentace). Dále odvolací soud uložil prvoinstančnímu soudu doplnit dokazování s ohledem na tvrzení žalobce, že v dubnu 2019 byla zahájena stavba dálnice v místě, kde se nachází sporný pozemek a ten však stavbou zasažen nebude a pr