19 CO 1114/2021-440 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu v části týkající se zaplacení částky [částka] (výrok v odstavci I.), dále ohledně povinnosti žalované hradit žalobci částku [částka] měsíčně počínaje prosincem 2015 (výrok v odstavci II.). Žalované pak uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku [částka] v téže lhůtě (výrok v odstavci III.). Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky [částka] jako škody na zdraví vzniklé mu dne [datum] v den nástupu žalobce do pracovního poměru u žalované. Domáhal se bolestného ve výši [částka] (ohodnoceno celkem 360 body), ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] (ohodnoceno 1 050 body) to vše zvýšené na patnáctinásobek. Dále ztráty na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši [částka], ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za měsíce březen až listopad 2015 ve výši [částka] a počínaje měsícem prosincem 2015 se domáhal renty [částka] měsíčně jako ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Soud prvního stupně rozhodoval ve věci opakovaně, rozsudkem ze dne 20.1.2016, č. j. 30 200/2015-89 žalobu zamítl, rozsudek soudu prvního stupně byl ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum], změněn byl pouze ve výroku o nákladech řízení a dovolání žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.6.2016, č. j. 19 Co 819/2016-119 bylo Nejvyšším soudem odmítnuto dne [datum] Ústavní soud pak nálezem ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 615/17 shora uvedená rozhodnutí zrušil. Soud prvního stupně pak rozsudkem ze dne 27.6.2018, č. j. 30 C 200/2015-225 žalobu opětovně zamítl a Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 24.1.2019, č. j. 19 Co 819/2016-275 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudek krajského soudu a okresního soudu zrušil rozsudkem ze dne 21.1.2020, č. j. 21 Cdo 2034/2019-313 a věc vrátil Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. 2. Nejvyšší soud vycházel ze zjištění, že se žalobce ucházel o práci u žalované na pozici svářeč – zámečník, dne [datum] mu byla ráno v areálu žalované jejím zaměstnancem [jméno] [příjmení] přidělena práce, která spočívala v opravě„ gitterboxů“ svařováním a užitím brusky a tuto práci konal žalobce s vědomým jednatele žalované [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] žalobci řekl, co má na„ gitterboxech“ opravovat, kolik se jich musí opravit, aby se splnila norma a že tam má být do 15:30 hodin. Poté, co žalobci kolem 13.00 hodiny došla prkna potřebná pro opravu„ gitterboxů“, mu [jméno] [příjmení] sdělil, aby„ dělal gitterboxy do zásoby“, tzn., aby„ opravoval kov“. Poté, co žalobce přišel s tím, že„ má hotovo a nemá, co dělat“ a dotazoval se, kde se dělají podlahy, mu [jméno] [příjmení] sdělil, že„ nahoře v hale“, aniž by mu ukládal, aby si prkna nařezal, a že„ na to je jiný člověk“. Jednatel žalované poté, co se žalobce dostavil do kanceláře s tím, že nemá prkna, poslal žalobce domů a předpokládal, že žalobce přijde až druhý den, kdy se rozhodne, zda s ním bude uzavřena pracovní smlouva nebo mu budou čtyři odpracované hodiny proplaceny. Žalobce tento pokyn neuposlechl a z vlastní iniciativy začal řezat dřevo pro opravu„ gitterboxů“ na kapovací pile odpojené od přívodu elektrické energie a označené cedulí„ mimo provoz“, přičemž kolem 15:00 hodin utrpěl úraz pravé ruky. Nejvyšší soud učinil závěr o tom, že činnost vykonávaná žalobcem pro žalovanou vykazuje znaky závislé práce vyplývající z ust. § 2 zákoníku práce, neboť šlo o činnost vykonávanou žalobcem osobně, ve vztahu nadřízenosti žalované a podřízenosti žalobce, jménem žalované (pro její potřeby), podle jejích pokynů (pokynů jejího zaměstnance [jméno] [příjmení]), na náklady a odpovědnost žalované, v jejích prostorách (na jejím pracovišti) a v jím určené pracovní době. Vykonával-li žalobce pro žalovanou závislou práci, mohl tak učinit jen v rámci pracovněprávního vztahu, který mezi nimi mohl vzniknout uzavřením pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Učinil závěr o tom, že pokud by nesměřovaly výslovné projevy vůle žalobce a žalované v souvislosti s výkonem této závislé práce k platnému uzavření dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, pak by musel být mezi účastníky navázán pracovní poměr, neboť nemůže být pochyb o tom, že byl mezi nimi sjednán druh práce (svářeč – zámečník), který žalobce začal pro žalovanou s jejím vědomím vykonávat, místo výkonu práce (to místo, v němž začal pracovat), i den nástupu do práce, za který lze pokládat den [datum], kdy sjednanou práci svářeče – zámečníka začal skutečně vykonávat, a tím tedy byly všechny obsahové náležitosti pracovní smlouvy požadované zákonem splněny. Nejvyšší soud uzavřel, že pro zjištění, jaký právní vztah se mezi žalobcem a žalovanou vytvořil, nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, nýbrž významné je zjištění, co bylo skutečně projeveno. Bylo-li mezi žalobcem a žalovanou ujednáno, že o uzavření pracovního poměru mezi nimi se bude jednat až následujícího dne (na základě posouzení pracovních výsledků žalobce ze dne [datum]), a že dne [datum] tedy půjde jen o„ práci na zkoušku“, mohla by mít tato okolnost vliv pouze na délku (dobu trvání) základního pracovněprávního vztahu sjednaného dne [datum], nikoliv ovšem na jeho povahu. Základnímu pracovněprávnímu vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemohl být na překážku ani nedostatek písemné formy dohody o jeho založení, neboť žalobce již započal s výkonem závislé práce pro žalovanou. Závěr odvolacího soudu o tom, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl jen faktický pracovní poměr, nepovažoval Nejvyšší soud za správný. Nejvyšší soud dále uzavřel, že činnost, při které žalobce utrpěl úraz a kterou vykonával z vlastní iniciativy (řezání dřeva na kapovací pile), byla objektivně konána pro žalovanou jako zaměstnavatele jak z hlediska věcného (nařezaná prkna byla potřebná pro opravu„ gitterboxů“, kterou dostal žalobce za úkol), tak i místního (v areálu žalované) a časového (v žalovanou určené pracovní době) a lze ji za předpokladu, že k ní žalobce nepotřeboval zvláštní oprávnění a ani ji nevykonával proti výslovnému zákazu žalované, považovat za plnění pracovních úkolů žalobce ve smyslu ust. § 273 odst. 2 zákoníku práce. V řízení nebylo zjištěno, že by k práci na kapovací pile bylo třeba zvláštního oprávnění a pokyn žalované, aby žalobce„ šel domů“ vydaný dne [datum] poté, co žalobci kolem 13:00 došla prkna potřebná pro opravu„ gitterboxů“, kterou pro žalovanou podle jejích pokynů prováděl, nepředstavuje podle dovolacího soudu zákaz výkonu činnosti žalobce na kapovací pile ve smyslu ust. § 273 odst. 2 zákoníku práce, neboť uvedený pokyn žalované takový výslovný zákaz neobsahuje a není z něj zřejmá žádná činnost, jejíž výkon z vlastní iniciativy se žalobci zakazuje. Výslovný zákaz zaměstnavatele musí být adresován zaměstnanci, kterého se týká a musí z něj být zřejmá činnost, jejíž výkon z vlastní iniciativy se zaměstnanci zakazuje. Podle dovolacího soudu při posuzování pokynu žalované, aby žalobce„ šel domů“, nelze odhlédnout ani od okolností, za kterých byl pokyn vydán, zejména od toho, že žalobci došla prkna potřebná pro opravu„ gitterboxů“ a že bez dalšího materiálu nemohl ve své pracovní činnosti pokračovat, a které tento pokyn reflektoval. Za těchto okolností se žalobce, který měl dne [datum] vykonávat práci až do 15:30 hodin, neměl podle dovolacího soudu důvod domnívat, že žalovaná by nesouhlasila s tím, aby si chybějící materiál opatřil sám pořezáním dřeva na volně přístupné kapovací pile, zejména když mu nedlouho předtím přidělil práci spojenou s použitím svařovacího zařízení a brusky, které nepochybně rovněž mohou být potencionálním zdrojem úrazu. Okolnost, že kapovací pila byla označena cedulí„ mimo provoz“ a odpojena od přívodu elektrické energie by podle dovolacího soudu mohla mít význam při posuzování, zda a popřípadě v jakém rozsahu se žalovaná zprostila odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem žalobce podle ust. § 367 zákoníku práce. [jméno] o sobě (ani ve spojení s pokynem žalované, aby žalobce šel domů) nemůže vést k závěru, že řezání dřeva na kapovací pile žalobce prováděl proti výslovnému zákazu žalované a že tato jeho činnost, kterou vykonával z vlastní iniciativy, proto nebyla plněním pracovních úkolů ve smyslu ust. § 273 odst. 2 zákoníku práce. Z těchto závěrů soud prvního stupně zcela vycházel, uzavřel, že mezi účastníky došlo k založení základního pracovněprávního vztahu a úraz žalobce je třeba považovat za pracovní, neboť k poškození jeho zdraví došlo nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů (běžící pilou), a to při plnění pracovních úkolů (řezání prken). Soud prvního stupně pak posuzoval, zda popř. v jaké rozsahu se žalovaná zprostila odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem a uč