§ 39 zákoník práce – Pracovní poměr na dobu určitou
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 6. 2025 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 39 zákoníku práce stanoví pravidla pro sjednávání pracovního poměru na dobu určitou, omezuje jeho délku a počet opakování, a určuje, kdy se takový poměr považuje za poměr na dobu neurčitou. Pracovní poměr je standardně na dobu neurčitou, pokud není písemně sjednáno jinak. (§ 39 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 6. 2025)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Pracovní poměr na dobu určitou
- Týká se: zaměstnavatel, zaměstnanec, soud
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Pracovní poměr na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na 3 roky a mezi týmiž smluvními stranami může být opakován nejvýše dvakrát“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „…dobu určitou podle vět první a druhé mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou“
- Lhůta nebo doba (odst. 2): „Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se…“
- Odkazuje na: § 217, § 307a
- Judikatura: na § 39 odkazuje 41 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Pracovní poměr na dobu určitou“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Pracovní poměr trvá po dobu neurčitou, nebyla-li písemně sjednána doba jeho trvání.
(2) Pracovní poměr na dobu určitou smí být sjednán nejdéle na 3 roky a mezi týmiž smluvními stranami může být opakován nejvýše dvakrát; za opakování pracovního poměru na dobu určitou se považuje rovněž jeho prodloužení. Jde-li o náhradu za dočasně nepřítomného zaměstnance po dobu mateřské, otcovské a rodičovské dovolené a dovolené podle § 217 odst. 5, může být pracovní poměr na dobu určitou sjednáván bez omezení počtu opakování podle věty první. Celková doba trvání pracovních poměrů na dobu určitou podle vět první a druhé mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout 9 let ode dne vzniku prvního pracovního poměru na dobu určitou. Jestliže od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynula doba 3 let, k předchozímu pracovnímu poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami se nepřihlíží.
(3) Ustanovením odstavce 2 není dotčen postup podle zvláštních právních předpisů, kdy se předpokládá, že pracovní poměr může trvat jen po určitou dobu17).
(4) Jsou-li u zaměstnavatele dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou, nepostupuje se podle odstavce 2 za podmínky, že jiný postup bude těmto důvodům přiměřený a písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací upraví
a) bližší vymezení těchto důvodů,
b) pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou,
c) okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat,
d) dobu, na kterou se tato dohoda uzavírá.
Písemnou dohodu s odborovou organizací je možné nahradit vnitřním předpisem jen v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace; vnitřní předpis musí obsahovat náležitosti uvedené ve větě první.
(5) Sjedná-li zaměstnavatel se zaměstnancem trvání pracovního poměru na dobu určitou v rozporu s odstavci 2 až 4, a oznámil-li zaměstnanec před uplynutím sjednané doby písemně zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Návrh na určení, zda byly splněny podmínky uvedené v odstavcích 2 až 4, mohou zaměstnavatel i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit uplynutím sjednané doby.
(6) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na pracovní smlouvu zakládající pracovní poměr na dobu určitou sjednanou mezi agenturou práce18) a zaměstnancem za účelem výkonu práce u jiného zaměstnavatele (§ 307a, 308 a 309).
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pracovní poměr je standardně na dobu neurčitou, pokud není písemně sjednáno jinak.
- Pracovní poměr na dobu určitou může trvat nejdéle 3 roky a mezi stejnými stranami může být opakován maximálně dvakrát. Celková doba trvání těchto poměrů nesmí přesáhnout 9 let.
- Pokud je zaměstnanec náhradou za dočasně nepřítomného zaměstnance (např. na mateřské dovolené), omezení počtu opakování se neuplatní.
- Pokud zaměstnavatel sjedná pracovní poměr na dobu určitou v rozporu s pravidly a zaměstnanec písemně oznámí, že trvá na dalším zaměstnávání, platí, že jde o pracovní poměr na dobu neurčitou.
Na co si dát pozor
- Pokud od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou uplynuly 3 roky, k tomuto předchozímu poměru se nepřihlíží.
- Zaměstnavatel může sjednávat pracovní poměr na dobu určitou odlišně od obecných pravidel, pokud má vážné provozní důvody nebo důvody zvláštní povahy práce a sjedná písemnou dohodu s odborovou organizací, nebo vydá vnitřní předpis, pokud odbory nepůsobí.
- Návrh na určení, zda byly splněny podmínky pro pracovní poměr na dobu určitou, lze uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců od data, kdy měl pracovní poměr skončit.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 39
Jak soudy aplikují § 39
… vztahům je vlastní požadavek na zvýšenou míru právní jistoty, který se projevuje mimo jiné v ustanovení § 72 zák. práce, jež pro uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru stanoví prekluzivní lhůtu 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit (obdobně k požadavku právní jistoty u žaloby podle § 39 odst. 5 zák. práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1211/2017).
Ohledně námitky neoprávněného prodlužování pracovního poměru na dobu určitou pak poukázala na dohodu s odborovými organizacemi ze dne 28. 12. 2014, která v souladu s § 39 odst. 4 zákoníku práce vymezuje důvody a okruhy zaměstnanců pro výjimky ze sjednávání smluv na dobu určitou.
K opětovně akcentovanému názoru dovolatelky, že v projednávané věci došlo podle ustanovení § 39 odst. 5 věty první zák. práce počínaje dnem 1.1.2016 ke změně jejího původního pracovního poměru, sjednaného pracovní smlouvou ze dne 6.8.2009 na dobu určitou, na pracovní poměr na dobu neurčitou, i když žádný z účastníků pracovního poměru nepodal u soudu žalobu podle ustanovení § 39 odst. 5 věty druhé zák. práce, se dovolací soud v této věci již podrobně vyjádřil v předešlém rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27.10.2021 č.j. 21 Cdo 2141/2021-466.
Právní otázky
Související
§ 30 (Zákoník práce)§ 23a Pracovní poměr na dobu určitou pedagogického (Zákon o pedagogických pracovnících a o z)§ 56 Skončení pracovního poměru sjednaného na urči (Zákoník práce)§ 56 Skončení pracovního poměru sjednaného na urči (Zákoník práce)