19 CO 1222/2022-190 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl žalobě a uložil žalované zaplatit žalobci 60 177 Kč s příslušenstvím (výrok I.), o náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 65 050 Kč (výrok II.). Žalobce svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná mu nesprávně vyplatila náhradu mzdy za období květen – červenec 2015 a odstupné proto, že použila nižší měsíční tarif jeho mzdy, který neobsahoval osobní příplatek, který byl žalobci přiznán od 1.5.2011. Odejmutí tohoto osobního příplatku ze dne 22.3.2012 žalovanou považuje žalobce za neplatné. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi vyplacenými nároky ze strany žalované a jejich správnou výší za použití správného měsíčního tarifu obsahujícím tento osobní příplatek. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, odnětí osobního příplatku považovala za platné, proto vyplacená náhrada mzdy i odstupné je vyčísleno správně. Ve věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem okresního soudu ze dne 2.12.2020, č. j. 16 C 271/2018-101 tak, že žaloba byla zamítnuta, když okresní soud shledal odnětí osobního příplatku žalovanou za odůvodněné a platné. Tento rozsudek byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6.5.2021, č. j. 19 Co 395/2021-130 zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení a odvolací soud vyslovil závazný právní názor na aplikaci § 131 zákoníku práce na daný případ a jak posuzovat platnost odnětí osobního příplatku, když nepostačuje zjišťovat okolnosti týkající se pouze jeho odnětí, ale je nezbytné postavit najisto, že je naplněn zákonný důvod pro odnětí osobního příplatku a to zhoršení pracovních výsledků žalobce. Žalovaná jako zaměstnavatel musí tvrdit a prokázat, že k takovému zhoršení pracovních výsledků žalobce došlo. To konkrétně znamená, že musí být zjištěny, objasněny a prokázány všechny rozhodné okolnosti nejenom v době odnětí osobního příplatku, ale také v době jeho přiznání a následným porovnáním těchto skutečností musí být závěr, zda u zaměstnance skutečně došlo k objektivnímu zhoršení pracovních výsledků v takovém rozsahu, který odůvodňuje jeho odnětí. Okresní soud vyzval žalovanou k doplnění podstatných tvrzení o podmínkách a důvodech, za jakých žalovaná přiznala žalobci osobní příplatek, okresní soud doplnil provedeného dokazování a zjistil skutkový stav, že žalobci byl poprvé přiznán osobní příplatek mzdovým výměrem ze dne 30.10.2009 a to v maximální výši, když žalobce pracoval v té době v pracovní pozici„ odborný asistent s vědeckou hodností“. Důvodem přiznání osobního příplatku v té době bylo, že žalobce zajišťoval výuku a cvičení ve větším množstvím předmětů. Dne 16.5.2011 došlo mezi účastníky k uzavření dodatku pracovní smlouvy, když byl nově sjednán druh práce žalobce jako„ docent“. Dne 19.5.2011 byl vydán nový mzdový výměr, kterým byl žalobce zařazen do 12. mzdové třídy a žalobci byl opětovně přiznán osobní příplatek ve stejném rozsahu. S účinností od 1.9.2011 žalovaná neplatně (jak bylo určeno pravomocným rozhodnutím soudu) snížila pracovní úvazek žalobce na 25 %. Dne 23.4.2012 dala žalovaná žalobci neplatnou výpověď z pracovního poměru (neplatnost výpovědi byla určena pravomocným soudním rozhodnutím), současně vydala nový mzdový výměr, kterým odňala žalobci osobní příplatek (ve mzdovém výměru to formulovala tak, že přiznala žalobci osobní příplatek ve výši 0 Kč). Pokud jde o podmínky rozhodování o osobních příplatcích u žalované, tak do 11.4.2012 nebyla písemně stanovena pravidla pro přiznání osobních příplatků a osobní příplatek byl akademickým pracovníkům přiznáván na základě individuálního rozhodnutí děkana fakulty. Podkladem byl vnitřní předpis žalované a to Mzdový předpis ze dne 6.8.2008, konkrétně jeho článek 13. Od 11.4.2012 bylo přijato opatření děkanky č. 5/ 2012, které zavedlo nový systém přiznávání osobních příplatků a to tak, že osobní příplatek byl přiznáván vždy pouze na období jednoho roku, kdy následovalo provedení nového vyhodnocení relevantních kritérií a bylo opětovně rozhodováno o přiznání osobního příplatku. Okresní soud uzavřel, že shledal odnětí osobního příplatku žalovanou žalobci 23.4.2012 neplatným, neboť jediným kritériem pro přiznání osobního příplatku v roce 2009 bylo kvantitativní hledisko, tedy větší počet předmětů, ve kterých žalobce prováděl výuku. V době odnětí osobního příplatku sice z pohledu tohoto užitého kritéria došlo ke změně, ale nikoliv z důvodu na straně zaměstnance, které by mu šlo připsat k tíži (zhoršení pracovních výsledků), ale výhradně z důvodů na straně zaměstnavatele, který neplatně snížil pracovní úvazek žalobce na jednu čtvrtinu. Tedy snížení počtu předmětů, které žalobce zajišťoval, nemohlo představovat zhoršení pracovních výsledků žalobce, ale bylo dáno v důsledku organizačních změn přijatých zaměstnavatelem (rozhodnutí vedení fakulty o přesunutí chemických předmětů na jinou fakultu a následná nadbytečná žalobce). Okresní soud tedy uzavřel, že při výpočtu výše nároků na náhradu mzdy a odstupné, které jsou předmětem tohoto řízení, žalovaná pochybila, když vycházela z nesprávné tarifní výše mzdy žalobce neobsahující osobní příplatek, který byl odejmut neoprávněně. Žalovaná tedy neoprávněně snížila tyto nároky žalobce o žalovanou částku. Okresní soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu. 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná, rozsudek napadá v plném rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne. Žalovaná cituje § 131 odst. 1 zákoníku práce a zdůrazňuje tam zmíněný dlouhodobý aspekt motivační funkce platu, když osobní příplatek nebývá zpravidla přiznáván ihned po vzniku pracovního poměru a zpravidla ani během zkušební doby, neboť při nebo krátce po vzniku pracovního poměru nemohou být ještě známy dlouhodobé kvality zaměstnance. Za situace, že u zaměstnance dochází ke změně druhu práce, si zaměstnanec se sebou na nové pracovní místo nepřináší bez dalšího nárok na osobní příplatek z původního pracovního zařazení. To je podle názoru žalované moment, který činí pro daný případ nepoužitelným rozhodnutí, na které poukazuje strana žalující i okresní soud a to rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 832/2012. V případě změny druhu práce by měl být osobní příplatek přiznáván až teprve poté, co je v rámci nového pracovního zařazení zaměstnanec znovu prokáže, že dosahuje dlouhodobě velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. Srovnání podmínek pro hodnocení žalobce v roce 2009 při pracovním zařazení odborný asistent a v roce 2012 při pracovním zařazení docent, jak jej provedl okresní soud, je irelevantní a není v souladu se zákonem. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že nepřiznání osobního příplatku žalobci dne 23.4.2012 bylo plně odůvodněno jeho pracovními výkony. 3. K odvolání žalobkyně se vyjádřil žalobce, s odvoláním nesouhlasí, napadený rozsudek soudu prvního stupně považuje za věcně správný a navrhuje jeho potvrzení. 4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalované má náležitosti podle § 205 odst. 1 o.s.ř. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpis jinak. 6. Podle § 109 odst. 3 zákoníku práce plat je peněžité plnění poskytované za práci zaměstnanci zaměstnavatelem, kterým je a) stát, b) územní samosprávní celek, c) státní fond, d) příspěvková organizace, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvků na provoz poskytovaného z rozpočtu zřizovatele nebo z úhrad podle zvláštních právních předpisů, e) školská právnická osoba zřízená Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona, s výjimkou peněžitého plnění poskytovaného občanům cizích států s místem výkonu práce mimo území České republiky. 7. Závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem ve svém předchozím rozhodnutí, kterým byl zrušen v pořadí prví rozsudek v této věci, se týkal rozsahu rozhodných skutkových zjištění pro posouzení správné aplikace § 131 zákoníku práce, konkrétně podmínek, za kterých lze podle tohoto ustanovení platně odejmout osobní příplatek. Odvolací soud v této fázi řízení musí poněkud korigovat, resp. doplnit právní názor na tento případ z následujících důvodů. Dříve vyslovený právní názor odvolacího soudu se týká aplikace § 131 zákoníku práce při odnětí osobního příplatku. Na tomto vysloveném právním názoru odvolací soud nic nemění, tento je správný a vychází z právních předpisů soudní judikatury, je však platný pouze pro případ, kdy zaměstnavatel zaměstnanci poskytuje plat. Ustanovení § 131 zákoníku práce je obsaženo v Hlavě III. upra