19 CO 934/2022-263 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem rozhodl soud prvního stupně o vypořádání společného jmění žalobkyně a žalovaného tak, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, připadá do vlastnictví žalobkyně zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeného na jméno [právnická osoba] ve výši 6 308,66 Kč, zůstatek na vkladovém účtu [číslo] vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] ve výši 3 254,57 Kč, dětská postýlka v hodnotě 500 Kč, přebalovací pult v [anonymizováno] 500 Kč, jídelní židlička v hodnotě 1 000 Kč, osobní váha [jméno] [číslo] [příjmení] v hodnotě 800 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 12 363,23 Kč a do vlastnictví žalovaného zůstatek na účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] na jméno [jméno] [příjmení] ve výši 2 462,28 Kč, osobní automobil tov. zn. [značka] [značka] XL, [registrační značka] v hodnotě 60 000 Kč, noční stolek v hodnotě 50 Kč, šatní skříně v hodnotě 1 600 Kč, koupelnová skříň a skříň k pračce ve výši 400 Kč, myčka v hodnotě 1 500 Kč, mikrovlnná trouba v hodnotě 500 Kč, sedací souprava v hodnotě 2 000 Kč, žaluzie v hodnotě 2 000 Kč, obývací stěna v hodnotě 3 000 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 73 512,28 Kč (výrok v odstavci I.). Dále rozhodl o tom, že do majetku žalovaného dále připadá povinnost doplatit závazky účastníků, a to z titulu poskytnutého úvěru u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 78 518,22 Kč a dále povinnost doplatit úvěr u [právnická osoba], č. smlouvy [číslo] ze dne [datum] ve výši 32 873,38 Kč (výrok v odstavci II.). Soud prvního stupně rozhodl o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádání jejího podílu částku 20 611, 635 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok v odstavci III.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok v odstavci IV.). Soud prvního stupně vypořádával aktiva ve výši 85 875,51 Kč (12 363,23 Kč a 73 512,28 Kč) od kterých odečetl redukovaný vnos žalobkyně ve výši 7 050 Kč. Vyšel ze zjištění, že dne [datum] byla na osobní účet žalobkyně převedena částka 40 000 Kč a žalobkyně doložila, že následně v průběhu měsíce června roku 2018 ze svého účtu uhradila za movité věci částku 30 737 Kč. Soud učinil závěr o tom, že vnos žalobkyně do společného jmění činil 30 737 Kč, když movité věci byly pořízeny v rozmezí cca dvou týdnů, jednalo se o zařizovací předměty do bytu, sedací soupravu, žaluzie, noční stolek, obývací stěnu, tedy věci, které nejsou kupovány běžně, ale jsou to věci dlouhodobější spotřeby. Učinil závěr, že tyto věci nebyly kupovány z běžných prostředků, ale z prostředků, které měla žalobkyně naspořené. Soud prvního stupně provedl ale redukci vnosu, ve smyslu ust. § 742 odst. 2 o.z. přihlédl k tomu, jak se snížila hodnota majetku, na který byl náklad vynaložen a učinil závěr o tom, že vnos žalobkyně činí 7 050 Kč. Po odečtení této částky zbývá 78 825,51 Kč a při úvaze o rovnosti podílů se každému z účastníků má dostat polovina této hodnoty, tj. částka 39 412, 755 Kč. Pokud žalovaný navrhoval, aby soud při vypořádání společného jmění zohlednil to, že za trvání manželství se žalobkyní tvořily společnou domácnost pouze po určitou dobu, kdy v období od ledna 2019 do března 2019 a následně od srpna 2019 až do právní moci rozvodu nežili ve společné domácnosti a po tuto dobu hospodařili odděleně, žalovaný hradil výživné pro nezletilou dceru od [datum] ve výši 4 500 Kč měsíčně, od [datum] do [datum] ve výši 4 000 Kč měsíčně, od [datum] pak ve výši 3 400 Kč měsíčně, dále výživné na manželku ve výši 3 000 Kč měsíčně a hradil splátky půjček, a to jak uzavřené před manželství, tak i těch za trvání manželství, hradil i nájem, pak soud učinil závěr o tom, že zákon jednoznačně hovoří o době trvání manželství, kdy manželství trvá od okamžiku uzavření manželství, v tomto případě od [datum] až do okamžiku jeho zániku, kdy manželství skončilo rozvodem pravomocně k [datum]. Rozhodná je tedy doba od [datum] do [datum] a podle soudu není rozhodné, zda účastníci za trvání manželství tvořili či netvořili rodinnou domácnost. Soud učinil závěr o tom, že z hodnoty věcí a aktiv se má žalobkyni dostat částka 39 412, 755 Kč a k té je nutno připočíst shora uvedený vnos ve výši 7 050 Kč, tedy celkem částka 46 462, 755 Kč. V řízení bylo zjištěno, že od okamžiku zániku manželství do dne rozhodnutí soudu na společné závazky účastníků zaplatil [role v řízení] výlučně ze svého částku 38 178 Kč a 14 454 Kč, celkem částku 52 632 Kč. Žalobkyně na společných závazcích ode dne zániku manželství ničeho nehradila, vypořádací podíl se tedy u žalobkyně musí snížit o polovinu hrazené částky na společný dluh, tedy 46 462, 755 Kč mínus 26 316 Kč, tj. 20 146, 755 Kč. Zjistil, že za trvání manželství od [datum] do [datum] žalovaný splácel úvěr u [právnická osoba] poskytnutý na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum], mezi účastníky nebylo sporné, že tento úvěr byl výlučným závazkem žalovaného a netvoří společné jmění. Na tento úvěr byla celkem za trvání manželství zaplacena částka 137 047,82 Kč a žalobkyni se tedy má z této částky vrátit polovina, částka 68 523,71 Kč. K částce 20 146, 755 Kč tedy soud připočetl částku 68 523,91 Kč, celkem tedy se jedná o částku 88 670, 665 Kč. Žalobkyni se má tato částka dostat, dostává se jí ale hodnoty 12 363,23 Kč a po odečtení částky 12 363,23 Kč z částky 88 670, 665 Kč zbývá částka 76 307, 435 Kč. Od této hodnoty, které se má dostat žalobkyni, je dále nutno odečíst částku 55 695,80 Kč, která představuje polovinu společných závazků účastníků k doplacení úvěrů u [právnická osoba] K doplacení na těchto úvěrech zbývá částka 78 518,22 Kč a 32 873,38 Kč, tj. celkem částka 111 391,60 Kč (polovina činí 55 695,80 Kč). Pokud jde o vyplacené pojistné plnění ve výši 67 900 Kč, vyplacené žalovanému v souvislosti s pojistnou událostí vzniklou dne [datum] týkající se automobilu [značka] [značka] XL, [registrační značka], soud s hodnotou tohoto vyplaceného pojistného plnění neuvažoval, neboť učinil závěr o tom, že prostředky byly spotřebovány na opravu automobilu, případně jiným způsobem, když bylo zjištěno, že účet žalovaného, na který bylo pojistné plnění vyplaceno, vykazoval ke dni zániku manželství hodnotu 2 462,28 Kč. Účastníci učinili nespornou hodnotu tohoto osobního automobilu ve výši 60 000 Kč a i to vypovídá podle soudu o tom, že automobil musel být po dopravní nehodě opraven, jestliže podle odborného vyjádření společnosti [právnická osoba] jej bylo možno po dopravní nehodě ocenit pouze jako použitelné náhradní díly a cena byla stanovena částkou 20 100 Kč. Na vypořádání podílu žalobkyně je tedy žalovaný povinen zaplatit částku 20 611, 635 Kč. 2. Proti tomuto rozsudku se odvolal žalovaný s tím, že nesouhlasí s přikázáním osobního automobilu do jeho výlučného vlastnictví. Od okamžiku, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, jí nikterak nebránil automobil užívat, sám ji vyzýval, aby si ho převzala. Za těchto okolností by soud neměl vycházet pouze ze skutečnosti, že ke dni právní moci rozvodu s automobilem disponoval on, jelikož se tak stalo z důvodu nečinnosti žalobkyně. Do okamžiku odchodu ze společné domácnosti automobil zcela běžně a pravidelně užívala, automobil chtěl co nejdříve prodat a z kupní ceny doplatit úvěr, žalobkyně sdělila, že se vše bude řešit až po rozvodu v rámci vypořádání SJM. Není jeho chybou, že automobil již asi dva roky leží ladem. Chtěl ho prodat i po podání žaloby na vypořádání SJM a s žalobkyní si rozdělit cenu kupní cenu rovným dílem, toto řešení ovšem odmítla. Za krajně nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy považuje tu skutečnost, že soud při výpočtu vypořádacího podílu nikterak nezohlednil období, kdy s žalobkyní (byť stále manželé) netvořili společnou domácnost – období od 1/ 2019 2019 a následně od 8/ 2019 až do právní moci rozvodového rozsudku. Po tu dobu hospodařil odděleně, hradil výživné na nezletilou dceru, na manželku, splátky půjček, a to jak té uzavřené před manželstvím, tak i těch uzavřených za trvání manželství, nájem atd. Ohledně úhrady splátek dvou půjček tvořících společné jmění manželů žalobkyni upozorňoval, že je taktéž dlužníkem a je tedy zavázána je uhradit, ona však úvěry neuhradila a veškerou starost ponechala na něm. Je přesvědčen, že by odvolací soud měl tyto skutečnosti zohlednit ve výši vypořádacího podílu, především ve vztahu ke splátkám jeho výlučné půjčky, kdy splátky jím uhrazené za období netvoření společné domácnosti by se neměly promítnout ve vypořádacím podílu ve prospěch žalobkyně. Pokud se týká tvrzeného vnosu, poukazuje na to, že v den připsání částky 40 000 Kč již na běžném účtu žalobkyně byla částka 24 293 Kč, došlo tedy ke smísení prostředků v jejím výlučném vlastnictví a těch tvořících součást společného jmění manželů. Vnos žalobkyně nebyl prokázán. Neměl být zahrnut ve vypořádacím podílu. 3. Žalobkyně považovala rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné a spravedlivé. K tvrzení žalovaného, že jí nikterak nebránil automobil užívat, se musí ohradit, neboť žalovaný zakazoval žalobkyn