5 CO 81/2022-73 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně vyhověl žalobě na ochranu rušené držby a uložil žalovanému povinnost zdržet se rušení držby práva žalobců ke studni umístěné na pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], když toto rušení spočívá v zavalení studny dvěma betonovými pražci a uložil žalovanému povinnost uvedenou studnu uvést v předešlý stav, a to do tří dnů od právní moci usnesení. Uložil též žalovanému povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 356 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám právního zástupce žalobců. 2. Vyšel ze zjištění, že žalobci vlastní pozemek parc [číslo] parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je dům v [katastrální uzemí]. Studna se nachází na vedlejším pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], který je ve vlastnictví žalovaného. Tato studna je výlučně využívána jako zdroj pité i užitkové vody pro dům žalobců a za tím účelem vede od studny k rodinnému domu žalobců vodovodní potrubí. Žalobci tvrdili, že žalovaný nejprve odstranil ze studny čerpadlo a 24. 10. 2021 kolem 9. hodiny za pomoci jiné osoby a traktoru zavalil studnu dvěma těžkými betonovými pražci. Nelze tak zajistit odběr vody do rodinného domu žalobců, přičemž nájemce tohoto domu má znemožněno předmět nájmu užívat. Žalobci vyjádřili přesvědčení, že jim náleží nejen držba, nýbrž i vlastnické právo ke studni. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval s odkazem na § 1003 o. z. a zjistil, že byla prokázána držba žalobců i její svémocné rušení ze strany žalovaného. Držba žalobců plyne z toho, že studna je příslušenstvím jejich domu v jejich vlastnictví a jako taková slouží výhradě účelům tohoto domu. Předtím, než žalovaný přistoupil k odstranění čerpadla ze studny a zavalení studny betonovými pražci, panoval pokojný stav, který umožňoval řádné užívání domu. Zavalení studny prokazovali fotografiemi, z nichž je toto patrno. To, že původcem je žalovaný, plyne jednak z prohlášení nájemce domu žalobců [jméno] [příjmení], tak i z kontextu neshod mezi účastníky, které soud prvního stupně mimo tento spor také řeší. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 11. 2019, č. j. 23 C 339/2019-53 již soud prvního stupně ukládal žalovanému zdržet se rušení držby práva žalobců ke kanalizačnímu potrubí vedoucímu z pozemku žalobců až na pozemek parc. [číslo] k žumpě umístěné rovněž na pozemku žalovaného. I v tomto řízení soud měl za nepochybné, že než žalovaný kanalizační potrubí narušil, panoval pokojný stav, který umožňoval řádné užívání domu [adresa] ve vlastnictví žalobců. 3. Proti tomuto usnesení podal odvolání žalovaný. V něm namítá, že již při nabytí svých nemovitých věcí kupní smlouvou ze dne 9. 9. 2016 žalobci si byli vědomi toho, že studna a žumpa nepatří do vlastnictví tehdejšího prodávajícího, neboť tento jim tuto skutečnost sdělil. Riskovali tak možnost, že jejich rodinný dům nebude mít zajištěno dodávání vody a odvod odpadu. Žalobci nijak nereagovali na sdělení žalovaného, že je připraven dohodnout se s nimi na užívání studny i žumpy. Žalovaný je tak přesvědčen, že je vlastníkem study, žumpy i inženýrských sítí. Je pravdou, že žalovaný umístil na studnu betonové pražce, ovšem to vykonal z důvodů bezpečnosti, aby nikdo do otevřené studny nespadl. Odvolává se přitom na zákon o vodách a na Českou státní normu, podle níž kryt studny musí být mimo jiné zabezpečen proti posunutí. Toto údajné zavalení studny nikterak neovlivňuje její funkčnost, jelikož inženýrské sítě vedou ke studně v podzemí. Rušení držby nespočívá v zakrytí studny dvěma betonovými pražci, když k čerpání vody dochází prostřednictvím čerpadla. Poukazuje též na to, že studna nebyla povolena ani zkolaudována a není v evidenci vodoprávního úřadu. Též uvádí, že i sám měl v žumpě umístěné své čerpadlo a ze studny pravidelně dle potřeby i on čerpá vodu. Navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a zamítnutí žaloby. 4. K podanému odvolání se vyjádřili žalobci. Ve svém vyjádření poukazují na podstatu řízení o ochranu oprávněné držby a vyvrací opodstatněnost odvolacích námitek. Navrhují potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. 5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání, které zákon nevylučuje, bylo podáno v zákonné 15denní lhůtě účastníkem řízení (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), věc projednal podle § 212 o. s. ř. a přezkoumal napadené usnesení podle § 212a o. s. ř. v celém rozsahu. Dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 6. Podle ust. § 1003 o. z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. 7. Podle ust. § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. 8. Odvolací soud se po provedeném odvolacím řízení ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním dospěl soud prvního stupně a jak věc posoudil po právní stránce. Jak plyne z výše citovaného ustanovení, v tomto řízení, které žalobci zahájili podle ust. § 1003 o. z. (přičemž procesní úprava, která na věc dopadá, je obsažena v ust. § 176 a násl. o. s. ř.), se soud musí omezit toliko na zjištění poslední držby a zjištění jejího případného svémocného rušení. Nic dalšího v tomto řízení není oprávněn zkoumat a přesahovalo by tak předmět tohoto sporu. 9. Obě tyto výše zmíněné okolnosti, na jejichž základě soud prvního stupně vydal napadené usnesení, má odvolací soud též za prokázané. Plynou jednak z důkazů, které soud prvního stupně v řízení provedl a které cituje v odůvodnění napadeného usnesení, a jednak k tomu odvolací soud dodává, že tyto skutečnosti (poslední držbu a její svémocné rušení žalovaným) plynou i z tvrzení samotného žalovaného obsaženého v odvolání proti napadenému usnesení. Držbu, tj. skutečnost, že žalobci pro potřeby domu [adresa] v jejich vlastnictví používali vodu ze studny na pozemku žalovaného, žalovaný potvrzuje tím, že uvádí, že inženýrské sítě vedou ke studni v podzemí (míněno z domu žalobců). Též uvádí, že k čerpání vody dochází prostřednictvím čerpadla a toto nikterak neovlivňuje funkčnost studny. Vedle toho pak žalovaný potvrzuje i rušení této držby, když přiznává, že na studnu umístil betonové pražce. To, že uvádí motivy tohoto jednání a zdůvodňuje to péčí o bezpečnost třetí osob a zabezpečení studny proti pádu do ní, nemá na závěr o rušení pokojné držby žalobců, která zde předtím byla, žádný význam. 10. Závěrem pak odvolací soud na vysvětlení dodává, že v tomto řízení není řešena otázka vlastnictví předmětné studny a připomíná, že v této věci jde tzv. o posesorní žalobu, která poskytuje toliko prozatímní ochranu a chrání jen poslední faktický stav, nikoli stav právní. 11. S ohledem na výše uvedené tak bylo napadené usnesení jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno. 12. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když plně úspěšní žalobci mají právo na náhradu nákladů i odvolacího řízení. Tyto jsou tvořeny odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, nahlížení do spisu dne 23. 3. 2022 a účast na odvolacím jednání dne 25. 3. 2022) ve výši 1 500 Kč za 1 úkon. Součástí náhrady nákladů řízení je i paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a odst. 3 advokátního tarifu) a 21% DPH z uvedených částek ve výši 1 134 Kč. Žalobci účtovaný úkon nahlížení do spisu považoval odvolací soud za účelně vynaložený, neboť je pravdou, že poté, co žalobci obdrželi odvolání žalovaného, bylo v něm uvedeno, že přílohou je řada dalších listin a z opatrnosti do spisu nahlédli, neboť spolu s odvoláním jim tyto listiny zaslány nebyly. Celkovou částku náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 6 534 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobcům, jež jsou oprávněni společně a nerozdílně k rukám jejich právního zástupce.