7 CO 1011/2022-42 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 062 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 27. 1. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a konečně mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 2 252 Kč ve shodné lhůtě k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně se proti žalovanému jako vlastníku nebo provozovateli motorového vozidla [registrační značka] domáhala zaplacení částky 10 062 Kč s příslušenstvím, neboť v období od 27. 10. 2019 do 20. 2. 2020 nebylo k vozu sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Dále požadovala 300 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nereagoval ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, proto soud předpokládal, že s tímto postupem souhlasil. Z výzvy k úhradě příspěvku, upomínky a předžalobní upomínky okresní soud zjistil, že žalovaný byl evidován jako vlastník nebo provozovatel nákladního automobilu s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], ke kterému nebylo v období od 27. 10. 2019 do 20. 2. 2020 sjednáno povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ač bylo evidováno jako provozované. Proto žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku ve výši 10 062 Kč, ničeho však neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala i k úhradě poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva. Na příspěvek ani poplatek ve výši 300 Kč ničeho neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Okresní soud shledal žalobu důvodnou s tím, že aktivní legitimace žalobkyně k podání žaloby vyplývá ze zákona č. 168/1999 Sb., podle § 4 téhož zákon žalovanému vznikla povinnost uhradit příspěvek, a to ve výši 86 Kč denně dle § 2 odst. 1 písm. o) vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., tj. za 117 nepojištěných dní 10 062 Kč. Povinnost uhradit poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč vychází z § 2 téže vyhlášky. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by mu tato povinnost nevznikla. Vzhledem k prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok i na úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšné žalobkyně. 2. Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání. Uvedl, že skutečnosti, na základě kterých soud dospěl k rozhodnutí, neodpovídají skutečnému stavu věci. Předmětné vozidlo bez STK s určením na náhradní díly koupil na základě ústní dohody sjednané ke dni, kdy obdrží od prodávajícího doklady od vozidla. Technický průkaz převzal 1. 3. 2020 a tím se stal vlastníkem vozidla. Dne 6. 3. 2020 požádal odbor dopravy [stát. instituce] o zaevidování vozidla na svou osobu a vyřazení vozidla z provozu. Dne 11. 3. 2020 byl kontaktován zástupkyní žalobce [titul] [příjmení], že neuhradil zákonné pojištění. Poté, co ji seznámil se stavem věci, žádala jej o zaslání kopie technického průkazu s tím, že v takovém případě bude považovat věc za vyřízenou. Kopii technického průkazu zaslal [titul] [příjmení] e-mailem 11. 3. 2022 (přiložil fotokopii). 3. K odvolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila tak, že žalovaný uvádí, že vlastníkem předmětného vozidla se měl stát až k 1. 3. 2020. Jde však o uplatňování nových skutečností a důkazů v rozporu s § 205a o. s. ř. Před soudem prvního stupně se žalovaný k žalobě nevyjádřil, ani nereagoval na soudní výzvu, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku a náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem k tomu legitimovaným přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání. 5. Podle § 4 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [název společnosti] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 6. Z obsahu spisu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích z 9. 5. 2022, č. j. EPR 51675/2022-13 byl zrušen elektronický platební rozkaz (výrok I.) a výrokem II. byli účastníci vyzváni, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení vyjádřili, zda souhlasí, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému spolu s žalobou doručeno 12. 5. 2020 do vlastních rukou (žalobkyně vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání EPR). Okresní soud pak vydal rozsudek 8. 6. 2022. 7. Okresní soud rozhodl bez nařízení jednání za použití § 115a o. s. ř. Podle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Podle § 101 odst. 4 o. s. ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. Bez nařízení jednání může soud věc projednat a rozhodnout však jen tehdy, byl-li náležitě zjištěn skutkový stav na základě účastníky předložených listin, když listinami byly prokázány všechny skutkové okolnosti významné pro právní posouzení věci (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 11. 4. 2006, sp. zn. 21 Cdo 1696/2005). V předmětné věci žalobkyně předložila listinu„ Zjištěné údaje o vozidle“, z níž vyplývá, že 6. 11. 2020 přijala informaci, že provozovaný nákladní automobil do 3,5 t [název] [anonymizováno], [registrační značka] (VIN shodné s žalobou) je ve vlastnictví [jméno] [příjmení], který je identifikován rodným číslem, datem narození a bydlištěm shodnými s žalobou. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako Výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu [název společnosti] z 12. 11. 2020, z níž vyplývá, že žalovaného vyzvala k úhradě příspěvku nepojištěných za období od 27. 10. 2019 do 20. 2. 2020 za předmětné vozidlo v částce 10 362 Kč v prodloužené lhůtě do 60 dnů od doručení dopisu s tím, že pokud existují okolnosti vylučující vznik nároku [název společnosti] na příspěvek, nechť tyto sdělí v co nejkratší lhůtě (bližší informace na druhé straně). Dále předložila upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu [název společnosti] s tím, že aktuální dlužná částka činí 10 427 Kč Okresní soud měl tak k dispozici dostatečné podklady pro skutkový závěr, že žalovaný jako vlastník předmětného vozidla neměl v období od 27. 10. 2019 do 20. 2. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti, a nepochybil, když postupoval podle § 115a o. s. ř. Právě z nečinnosti žalovaného dovodil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání a věcně správně na základě předložených listin žalobě v souladu s § 4 odst. 1, 2 zák. č. 168/1999 Sb. a § 2 odst. 1 písm. o), § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. vyhověl. 8. U jednání odvolacího soudu se zástupkyně žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, nepožádal soud o odročení jednání z důležitého důvodu, odvolací soud věc projednal a rozhodl za použití § 101 odst. 3 bez přítomnosti účastníků. Vyšel přitom z obsahu spisu a listinných důkazů. Pokud se žalovaný až v odvolacím řízení brání tvrzením, že se vlastníkem předmětného vozidla stal až 1. 3. 2020, a překládá fotokopii technického průkazu č. AP094537, uplatnění takových skutečností a důkazů brání § 205a o. s. ř., jedná se o tzv. nepřípustnou novotu. Rozhodne-li soud ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., řídí se v odvolacím řízení projednání věci systémem neúplné apelace (viz rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 566/2003, dále literatura Občanský soudní řád, Praktický komentář, nakladatel Wolters Kluwer, Praha 2016, autor Petr Lavický aj., komentář k § 115a). Žalovaný zároveň opožděně dokládá, že elektronicky komunikoval s žalobcem. V soudním řízení je nutno reagovat na výzvy soudu, případně se včas bránit, neboť soud v zásadě nemá k dispozici více informací, než které mu účastníci poskytnou. Ve sporném řízení neplatí vyšetřovací zásada. Rozhodnutí okresního soudu je tedy věcně správné včetně výroku o nákladech řízení (to vychází z advokátního tarifu a zákona o soudních poplatcích), proto je odvolací soud za použití § 219 o. s. ř. potvrdil. 9. V odvolací