7 CO 1369/2021-236 — Krajský soud v Českých Budějovicích

Žalobce se domáhal na žalované vydání movitých věcí specifikovaných ve výroku I. a II. napadeného rozsudku s tím, že tyto věci nabyl do svého výlučného vlastnictví a žalovaná mu je neprávem zadržuje. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem ve vztahu k movitým věcem uvedeným ve výroku v odstavci I. řízení částečně zastavil pro zpětvzetí žaloby. Ohledně zbývajících věcí, jejichž vydání se žalobce na žalované domáhal, byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 38 700 Kč (výrok III.) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení 1 726 Kč (výrok IV.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobce se domáhal ochrany svého vlastnického práva ke konkrétně specifikovaným věcem. Jeho úkolem bylo tyto věci popsat takovým způsobem, aby je nebylo možno zaměnit s jinými věcmi téhož druhu. To však žalobce v případě řady věcí neučinil, a to v situaci, kdy účastníci měli ve svém společném bydlišti několik věcí stejného druhu, což bylo v řízení prokázáno. Současně bylo prokázáno, že žalobce měl možnost si z bývalého společného bydliště účastníků odstěhovat všechny své věci dle své vůle a výběru. Žalobce také neprokázal, že je výlučným vlastníkem většiny požadovaných věcí, neuvedl, jakým způsobem je nabyl do svého výlučného vlastnictví a rovněž neprokázal, že je má v držení žalovaná. Proto nemohl být ve věci úspěšný. Proti tomuto rozsudku jako celku podal odvolání žalobce. Odvolání žalované se týká rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení. Odvolací námitky žalobce jsou podřaditelné ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., jimiž lze soudu prvního stupně vytýkat neúplná a nesprávná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení věci. Žalobce poukazuje na to, že předmětem řízení jsou věci, k nimž mu nebyl umožněn přístup. Zdůrazňuje, že při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků se žalovaná stala vlastníkem veškerých movitých i nemovitých věcí. Nyní se žalobce domáhá vydání movitých věcí, jichž je vlastníkem a žalovaná mu je neprávem zadržuje. Za lživé označuje tvrzení soudu prvního stupně, který v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že vztahy mezi účastníky byly vyhrocené a žalovaná byla vystavena domácímu násilí ze strany žalobce. Toto tvrzení je jednak nepravdivé a jednak nemá žádný vztah k projednávané věci. Poukazuje na to, že v průběhu svého vystěhován měl přístup pouze do několika místností nemovitosti, ve které se jeho věci nacházely. Jednalo se o dva pokoje žalobce, garáž a sklep. Z těchto prostor, kam mu byl umožněn přístup, odnesl veškeré věci. Nyní požaduje vydání věcí, k nimž mu přístup umožněn nebyl a které jsou v jeho vlastnictví. Tyto věci měla žalovaná zamčeny v jí obývaných pokojích. Dalším obsahem odvolání žalobce jsou námitky vztahující se ke konkrétním věcem, které byly předmětem řízení. Konkrétně se jedná o originální perský koberec, originál vody po holení zn. Davidoff a obrazy akademického malíře [příjmení], dámské jízdní kolo zn. Apache, batoh 75 l, velký průmyslový vysavač, 4 ks alu disků a pneu a A4 ks disků na BMW a obecně veškerou elekroniku. Za unáhlený považuje žalobce závěr soudu prvního stupně, který u nemalého počtu movitých věcí uzavřel, že žalobce k nim neprokázal vlastnické právo. Jak bylo opakovaně uvedeno, žalobce se žalovanou neměli majetek ve společném jmění manželů a veškeré předmětné movité věci tak byly ve výlučném vlastnictví žalobce. U řady věcí žalobce své vlastnické právo doložil pořizovacími doklady. Na žalobce nemůže být kladena povinnost, aby vlastnické právo dokládal i něčím jiným, když takový požadavek je nepřiměřený. Žalobce neměl žádný jiný prostor k uskladnění svých věcí a je tak zřejmé, že pokud si danou movitou věc neodvezl v průběhu svého vystěhování, musí se tato nacházet stále v nemovitosti, kterou žalobce spolu s žalovanou obývali. Má za to, že dostál své povinnosti tvrzení i důkazní, kdy prokázal, že předmětné věci jsou v jeho výlučném vlastnictví a žalovaná na tyto movité věci nemá žádný nárok. Současně tyto movité věci popsal takovými znaky, aby je bylo možné rozeznat od jiných věcí téhož druhu, a to s výjimkou věcí hromadně vyráběných. V té souvislost odkazuje na konkrétní judikaturu Nejvyšší ho soudu a navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k novému projednání. Žalovaná se odvolává proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, protože nesouhlasí s výší těchto nákladů. Soudu prvního stupně vytýká, že se nezabýval otázkou, zda zástupce žalované je plátcem DPH a kolik v této věci bylo realizováno úkonů právních služby. Upřesňuje, že zástupce žalované je plátcem DPH, proto je zapotřebí ke každému úkonu právní služby připočítat zákonné DPH. Vzhledem k okolnostem změny právního zastoupení žalované, kdy došlo k tragickému úmrtí dřívější zástupkyně žalované [titul] [jméno] [příjmení], je namístě přiznat odměnu za převzetí a přípravu zastoupení a poradu s klientkou v souvislosti s převzetím zastoupení. Za účelný je nutno považovat i úkon právní služby v podobě prostudování spisu dne [datum]. Soud prvního stupně rovněž přehlédl zmařené jednání dne [datum], kterého se zúčastnili oba účastníci i právní zástupci, avšak na toto jednání se nedostavil bez jakékoliv omluvy soud a účastníci i právní zástupci, kteří byli řádně předvoláni, nebyli vyrozuměni o zmaření tohoto jednání. Pokud jde o úkony právní služby vyčíslené soudem v souvislosti s jednáním [datum] a [datum], k těmto nemá žalovaná výhrady s výjimkou DPH. Pokud jde o počet úkonů právní služby realizovaných po převzetí předmětné věci novým právním zástupcem, tj. od [datum], pak měla mít žalovaná nárok na úhradu celkem 4 úkonů, příprava a převzetí věci dne [datum], nahlédnutí do spisu [datum], ½ úkonu za účast při jednání [datum], které bylo zmařeno neomluvenou neúčastí soudkyně, účast při jednání dne [datum] a ½ úkonu právní služby za účast při vyhlášení rozsudku [datum]. Současně má žalovaná za to, že soud nesprávně aplikoval ust. § 9 odst. 1 advokátního tarifu, neboť žalobce ve svém návrhu v průběhu řízení konkrétně vyčíslil hodnotu jednotlivých věcí, které chtěl po žalované vydat. Příkladem může být matrace Viva Alfa exklusiv v ceně 10 097 Kč, bicykl Bike Salo v hodnotě 8 888 Kč, ochlazovač vzduchu za 2 690 Kč, žehlička Braun za 1 050 Kč a motory na loď v ceně 27 000 Kč. Za takových okolností by měla být dle názoru žalované aplikována tarifní hodnota dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Ve vyjádření k odvolání žalobce žalovaná poukazuje na prvky šikanózního a účelového jednání žalobce, který se snaží prostřednictvím účelově vedeného soudního sporu žalovanou ničit. Žalovaná souhlasí se závěry soudu prvního stupně ve věci samé, opakuje, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem věcí, jejichž vydání požaduje a současně neprokázal, že by tyto věci přešly do držby žalované a že by tato jimi disponovala. Žalobce si z nemovitosti žalované odstěhoval vše, o čem uznal za vhodné, že by si mohl odstěhovat a to také stvrdil písemně v přítomnosti soudních vykonavatelů a zástupců obou účastníků. Žalobce neunesl důkazní břemeno k tvrzení o existenci vlastnictví předmětných věcí, kterými žalovaná nedisponuje. To se týká i konkrétních movitých věcí, na které žalobce pokazuje v podaném odvolání. Vlastnictví k těmto věcem žalobce neprokázal, žalovaná je ve své držbě nikdy neměla. Žalobce také neprovedl specifikaci věcí, které požaduje nezaměnitelným způsobem. V tomto směru lze těžko vydat vykonatelné rozhodnutí o elektronice, která není ani obecně vymezena, natož doložena nabývacími tituly. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované ve vztahu k nákladům řízení poukazuje na to, že soud není povinen prověřovat, zda je zástupce účastníka plátcem DPH, neboť doložení této skutečnosti bylo povinností zástupce žalované vyplývající z § 14a odst. 1 advokátního tarifu. Ke zmařenému jednání, které se mělo konat [datum], žalobce upozorňuje na informaci o řízení, dostupnou na www.infosoud.justice.cz, kde bylo možné zjistit, že uvedené jednání bylo odvoláno a tato informace byla dostupná [datum]. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalované o nesprávné aplikaci § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Předmětem řízení bylo vydání movitých věcí, které nebyly nově pořízené a je nepřípustné uvádět, že pořizovací cena odpovídá skutečné ceně těchto věcí a určovat na jejím základě tarifní hodnotu. Má také za to, že nelze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby opětovné převzetí právního zastoupení a prostudování spisu. Převzetí právního zastoupení je úkonem, který je vyhrazen toliko pro první převzetí právního zastoupení účastníka řízení. Tím spíše nelze za účelně vynaložený považovat úkon nahlédnutí do spisu. Žalobce si není vědom, že by bylo v řízení prokázáno zničení spisu, který si vedla předchozí právní zástupkyně žalované. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustná odvolání byla podána v zá