7 CO 742/2022-509 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva České republiky k pozemkům zapsaným v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], konkrétně k pozemkům parc. [číslo]. Žalobkyně tvrdí, že uvedené pozemky původně náležely do vlastnictví právního předchůdce žalobkyně [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a byly zapsány v pozemkových knihách ve vložce č. 124/I pro katastrální [územní celek] jako pozemky PK [číslo], [číslo] a [číslo]. Žalobkyně má za to, že Československý stát nabyl uvedený majetek v důsledku majetkové křivdy předvídané ust. § 5 písm. e) zák. č. 428/2012 Sb., o vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (ZMV). Žaloba je podána s odkazem na ust. § 18 odst. 1 ZMV s tím, že s předmětným majetkem bylo nakládáno v rozporu s ust. § 29 zák. č. 229/1991 Sb. Současně má za to, že podmínky přechodu vlastnického práva k uvedeným pozemkům a na žalovanou 2) podle zák. č. 172/1991 Sb. nebyly splněny. Žalobkyně předmětné pozemky původně náležející [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] podle rozhodnutí [orgán státní správy] [anonymizováno] [obec] ze dne 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52 přikázány do jejího vlastnictví a následně došlo k jejich bezúplatnému vyvedení na Československý stát prostřednictvím [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. 2. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 31. 12. 2021, č. j. 2 C 321/2015-461 (napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným (výrok II. a III.). Podle soudu prvního stupně je podstatná smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 28. 12. 1961, kterou uzavřela [název] [anonymizována dvě slova] jako převádějící a [anonymizována dvě slova] jako nabyvatel. Touto smlouvou je převáděn prakticky veškerý zbývající majetek žalobkyně, tj. i předmětné nemovitosti. Na tuto smlouvu navazuje darovací smlouva uzavřená mezi [anonymizována dvě slova] a Čs. státem – finančním odborem [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 10. 4. 1962, podle které [anonymizována dvě slova] převzala podle smlouvy s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne 28. 12. 1961 předmětné nemovitosti, které jsou knihovně připsány [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a přešly mimoknihovně do vlastnictví [obec] [anonymizována dvě slova]. Podle rozhodnutí Krajského národního výboru pro věci církevní z 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52-I/4. [anonymizována dvě slova] podle příkazu [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 17. 1. 1962, č. j. 2974/62/VI převedla bezplatně do vlastnictví Čs. státu finančního odboru [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] mimo jiné i předmětné nemovitosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem převáděných nemovitostí zapsaných ve vl. [číslo] pozemkové knihy v k. ú. [obec] byla [anonymizována dvě slova], která je podle § 3 písm. d) zák. č. 428/2012 Sb. oprávněnou osobou. Současně uvádí, že žalobkyně není oprávněnou osobou (byť uvádí, že [anonymizována dvě slova] se stala prostředníkem pro převod, neboť v řízení nebylo prokázáno její právní nástupnictví). Podle soudu prvního stupně je nepochybné, že původní církevní majetek vlastnil [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] a jeho majetek přešel do vlastnictví Čs. státu podle zákona 142/47 Sb. o revizi první majetkové reformy, což by naplnilo ust. § 5 písm. a) zák. č. 428/2012 Sb. Pokud se žalobkyně snaží prokázat právní nástupnictví vkladným prohlášením z 28. 3. 1962, které zmiňuje rozhodnutí [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 18. 3. 1952, č. j. 293.8-17/3-52-I/4, jímž byla majetková podstata [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] převedena do vlastnictví [obec] [anonymizována dvě slova], soud prvního stupně konstatuje, že toto rozhodnutí nebylo předloženo. Doložen byl pouze opis příkazu [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], z něhož plyne, že [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] dává souhlas k začlenění nadace [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] a převedení movitého a nemovitého majetku do [obec] [anonymizována dvě slova]. Zároveň bylo z listiny podáno, že právní řešení má být provedeno dožádáním na příslušný soud. Rozhodnutí nebylo doloženo ani v řízení, které bylo vedeno u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 16/2016 a ani v tomto řízení nebyly předloženy důkazy, které by prokázaly vstup žalobkyně do práv a povinností [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec]. K prokázání této skutečnosti nestačí uvedené vkladné prohlášení, na které se odvolává žalobkyně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že vlastníkem převáděných nemovitostí byla [anonymizována dvě slova], která je oprávněnou osobou a na tomto základě dovodil, že žalobkyně není legitimována k uplatnění nároku, o který se v dané věci jedná. Současně považoval za nepochybné, že původní církevní majetek vlastněný [název] [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [obec] přešel do vlastnictví Čs. státu podle zákona č. 142/47 Sb., což by naplnilo ust. § 5 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. Soud prvního stupně se zabýval také otázkou, zda nemovitosti, o které v dané věci jde, jsou historickým vlastnictvím obce (žalovaný 2) a posuzoval i otázku vydržení vlastnického práva k těmto pozemkům žalovaným 2) Vyšel z toho, že předmětné nemovitosti jsou zapsány v katastru nemovitostí ve vlastnictví města Jindřichův Hradec na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví podle § 1 zák. č. 172/1991 Sb. ze dne 7. 5. 2003. Stát jako katastrální vlastník proti tomuto zápisu žádné kroky nepodnikl, což vyvolalo u žalovaného 2) přesvědčení, že převod je v souladu se zákonem č. 172/1991 Sb. Bylo doloženo, že pozemky, které jsou předmětem sporu, byly žalovaným 2) přenechány do nájmu [anonymizováno] [obec] [územní celek] bylo v dobré víře, že mu nemovitosti patří a jako takový držitel s nimi nakládal. Proto soud prvního stupně v dané věci dovodil i vydržení vlastnického práva k nemovitostem žalovaným 2., což uvádí jako další důvod zamítnutí žaloby. 3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. Namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně trpí zásadními vadami, je netransparentní, je založeno na nesprávných skutkových závěrech i chybném právním posouzení věci tak, jak tomu bylo v předchozím rozhodnutí soudu prvního stupně, které bylo zrušeno odvolacím soudem. Ve vztahu k otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně soud prvního stupně pominul nejpodstatnější skutková tvrzení žalobkyně a předložené důkazy včetně její právní argumentace. Žalobkyně má nadále za to, že je oprávněnou osobou, ač posledním církevním vlastníkem před konfiskací byla [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně vysvětlila i s poukazem na historické okolnosti fungování [obec] [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v rozhodném období. Poukázala na komentářovou literaturu, která přesně zmiňuje dvojí postavení [anonymizována dvě slova] v případě konfiskací církevního majetku, kdy tento subjekt (rovněž se značně pohnutou historií) může v různých případech figurovat jak jako oprávněná osoba, které byla způsobena majetková křivda (v případě konfiskace jejího kmenového majetku), tak i jako nástroj zvůle nedemokratických státních struktur, který sloužil k legalizaci konfiskací církevního majetku, když byl plně ovládán komunistickou stranou. Soud prvního stupně tyto skutečnosti zcela pominul. Shodný postup zaujal i k argumentaci žalobkyně ohledně nenaplnění zákonných podmínek podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí („ ZoPMČR“). Podle žalobkyně je z časové posloupnosti událostí a obsahu některých historických listin patrné, že převod ze žalobkyně na [anonymizována dvě slova] a následný převod nemovitostí z [anonymizována dvě slova] na stát dělilo jen několik dní, přičemž církevní subjekty v této transakci neprojevovaly zcela svobodnou vůli. Žalobkyně převedla předmětné nemovitosti na stát na základě smlouvy z 28. 12. 1961, v níž se uvádí, že vzhledem k připravovanému vládnímu usnesení z 9. 12. 1959, č. 1047 o převzetí ústavů sociální péče do správy národních výborů od 1. 1. 1960 a vzhledem k tomu, že vlastnické právo nebylo dosud knihovně převedeno na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], byly již před uzavřením této smlouvy na pokyn [organizační složka státu ] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a v dohodě s [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze strany [anonymizována dvě slova]