7 CO 794/2022-267 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaných zaplacení částky 170 913 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o škodu, která žalobkyně vznikla v souvislosti s protiprávním jednáním žalovaných, kteří způsobili destrukci střešní konstrukce stavby seníku ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně má za to, že rozdrcení střešní konstrukce nebylo nutné při řešení situace, která nastala po zřícení střešní konstrukce vlivem poryvu větru. Vlivem rozdrcení střešní konstrukce vznikl podle tvrzení žalobkyně nebezpečný odpad smícháním osinkocementové střešní krytiny s ostatním materiálem, přičemž žalovaná částka představuje náklady na likvidaci tohoto odpadu. Žalobkyně má za to, že pokud by k rozdrcení střešní konstrukce nedošlo, bylo možno ji demontovat a částečně znovu využít takto získaný materiál. 2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26.1.2022, č. j. 16 C 34/2017-242 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení oběma žalovaným i povinnost k náhradě nákladů řízení České republice (výrok II., III. a IV.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 31.3.2015 došlo v důsledku poryvu větru ke zřícení obvodových zdí a střechy seníku ve vlastnictví žalobkyně, že na místo byla přivolána Policie ČR, Hasičský záchranný sbor Jihočeského kraje a sbor dobrovolných hasičů a rovněž starosta obce Hůry, že po částečném zřícení obvodových konstrukcí byl objekt prozkoumán služebním psem Policie ČR z důvodu možného zavalení osob. Dále bylo zjištěno, že štítová zeď objektu byla nestabilní a bylo rozhodnuto o jejím stržení velitelem zásahu hasičského záchranného sboru. Dále bylo zjištěno, že žalovaný 1) byl na místo přivolán starostou [jméno] [příjmení] po dohodě s velitelem zásahu za účelem zboření nestabilního zdiva. Situace na místě byla mimořádná, vyžadovala rychlé řešení a značné nasazení zúčastněných. Po pádu obvodových zdí hrozilo zřícení štítu a nebezpečnou zůstala i střecha, která spadla dovnitř objektu a částečně i mimo původní půdorys. Střešní konstrukce po pádu z výšky 10 metrů a předchozím požáru byla nestabilní. Po stržení štítových zdí, na základě rozhodnutí velitele zásahu k zajištění místa tak, aby nebylo nebezpečné, došlo na pokyn starosty nebo svědka [příjmení] (velitele jednotky dobrovolných hasičů) k destrukci střešní konstrukce tak, aby nebylo možné pod ní vstoupit. Soud prvního stupně vyšel z toho, že o nutnosti zajistit místo tak, aby nebylo nebezpečné, což vyžadovalo vedle stržení štítových zdí i destrukci střešní konstrukce, rozhodl v rámci zásahu velitel hasičského záchranného sboru, který předal místo této mimořádné události k jejímu zabezpečení jednotce dobrovolných hasičů. S hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně ve vztahu k žalovanému 1) odkázal na ustanovení § 2914 o.z. s tím, že žalovaný 1) jednal jako závislá osoba a neodpovídá za případnou škodu, o kterou se v dané věci jedná. Ve věci není pasivně legitimován, což vede k zamítnutí žaloby proti jeho osobě. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mimořádnou událost, při které zasahovaly složky integrovaného záchranného systému, má soud prvního stupně za to, že odpovědnost za případnou škodu podle § 30 zákona č. 239/2000 Sb. má stát, proto byla žaloba zamítnuta i ve vztahu k žalovanému 2). 3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává. Namítá, že v dané věci nelze vycházet z výpovědi svědků, tj. jednotlivých aktérů události, z jejichž vyjádření byla zřejmá snaha nepřivodit si výpovědí případnou odpovědnost za destrukci seníku. Nelze přehlížet, že od události, ke které se jednotlivé osoby vyjadřovaly, uplynulo cca 7 let. Za nevěrohodné je nutno pokládat vyjádření [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Obsah jejich výpovědi je v rozporu s obsahem vysvětlení na Policii ČR v roce 2015. Jak vyplývá ze zprávy o zásahu ze dne 31.3.2015 zpracované velitelem zásahu, bylo rozhodnuto pouze o odstranění nebezpečných částí budovy, a to stojícího zdiva. To potvrzuje i vyjádření ředitele hasičského záchranného sboru ze dne 11.5.2015. Nelze souhlasit se soudem prvního stupně, že je nerozhodné, kdo konkrétně sdělil žalovanému 1) poté, co přijel s technikou na místo, jaká opatření má provést, neboť šlo o rozhodnutí velitele zásahu tlumočené žalovanému 1) buď starostou nebo svědkem [příjmení]. Z vyjádření hasičského záchranného sboru vyplývá, že velitel zásahu dal pokyn pouze ke ztržení štítových zdí, nikoliv dalších částí budovy. Nelze uzavřít, že velitelem zásahu bylo rozhodnuto i o ztržení střešní konstrukce jak dovodil soud prvního stupně. Vzhledem k tomu, že v 18:10 hodin byl zásah integrovaného záchranného systému ukončen a jednotka Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje a Policie ČR odjela, došlo ke ztržení a zdemolování střešní konstrukce bez pokynů velitele zásahu jako kompetentního subjektu a po ukončení zásahu integrovaného záchranného systému. V takovém případě nelze určit pasivní legitimaci s odkazem na zákon č. 239/2000 Sb. jak učinil soud prvního stupně. Iniciátorem ztržení střešní krytiny byl starosta obce. Prostřednictvím uvedených námitek žalobkyně uplatňuje odvolací důvody podřaditelné ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., jimiž lze soudu prvního stupně vytýkat, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 4. Žalovaný 1) ve vyjádření k podanému odvolání vyjadřuje souhlas se závěry soudu prvního stupně. V posuzovaném případě se jednalo o mimořádnou událost, kdy zásah integrovanému záchrannému systému nebyl ukončen odjezdem jednotky Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, ale pokračoval v podmínkách mimořádné události i během činnosti jednotky dobrovolných hasičů. Podle žalovaného 1) je evidentní, že během mimořádných událostí není namístě postupovat stejným způsobem, jako ve chvíli, kdy žádné nebezpečí ohrožení života, zdraví a majetku nehrozí. Nebyl tak namístě postup podle stavebního zákona, ale zcela v souladu se zákonem o integrovaném záchranném systému byla učiněna taková opatření, která nebezpečí ohrožení života a zdraví v důsledku trvajících podmínek mimořádné události eliminovala. 5. Žalovaný 2) ve vyjádření k podanému odvolání souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Svědky, kteří se v dané věci vyjadřovali nelze považovat za nevěrohodné. Z jejich výpovědi shodně vyplývá, že nebezpečnou částí budovy, kterou bylo třeba odstranit, nebyly pouze štíty budovy, ale rovněž krov a střešní krytina. Ze shodných výpovědí vyplývá i to, že věc byla společně diskutována a existovala shoda (tj. i velitele zásahu) na přijatém opatření, tedy na provedení prací, kterým budou zabezpečeny veškeré nebezpečné části této budovy, čímž bylo podmíněno i rozlámání střešní konstrukce. Z provedeného dokazování lze jednoznačně uzavřít, že práce provedené žalovaným 1) je nutné kvalifikovat jako záchranné a likvidační práce ve smyslu ustanovení § 2 písm. c) a d) zákona o integrovaném záchranném systému, které byla provedeny na základě a v souladu s tímto zákonem, tedy dle pokynů velitele zásahu. Za takové situace není věcná legitimace žalovaného 2) v projednávané věci dána. 6. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě podle § 204 odst. 1 o.s.ř. a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na které zcela odkazuje a nemá důvod na těchto závěrech cokoliv měnit.„ Opatrnost“ svědků při podání svědecké výpovědi sama o sobě závěr o jejich nevěrohodnosti nezakládá. Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že z jejich výpovědí vychází. Žalobkyně uplatňuje proti žalovaným jako osobám solidárně odpovědným nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu (stavební suť smíchaná s úlomky osinkocementové střešní krytiny), který vznikl destrukcí střešní konstrukce stavby seníku umístěné na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], k níž došlo v souvislosti se zřícením uvedené stavby vlivem poryvu větru dne 31.3.2015. Bylo zjištěno, že uvedená stavba byla v neudržovaném stavu, v minulosti částečně vyhořela a již v roce 2011 správní orgány vyzývaly žalobkyni k zajištění této stavby. 31.3.2015 působením povětrnostních vlivů došlo ke zřícení obvodových zdí stavby a střešní konstrukce, která po pádu z výšky 10 metrů zůstala částečně v původním tvaru. Po zřícení stavby na místě zasahovala jednotka hasičů Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, Policie České republiky, jednotka dobrovolných hasičů a přítomen byl starosta obce. Žalobkyně jako vlastník objektu byla v době události nekontaktní a nebylo jí tak možné uložit zajištění stavby proti případným škodám. Není pochyb o tom, že se jednalo o mimořádnou situaci, kdy bylo rozhodnuto velitelem hasičského záchra