7 CO 970/2022-226 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Prachaticích (dále jen soud prvního stupně) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení vlastnického práva žalobce parkováním automobilu na parc. č. [číslo] v k. ú. [obec]. Dále řízení zastavil ohledně povinnosti žalovaných zdržet se rušení vlastnického práva žalobce ve vztahu k parc. [číslo] v k. ú. [obec] skladováním dřeva (výrok II.). Žalobu zamítl (výrok III.) v části, kde se žalobce na žalovaných domáhal, aby jim byla uložena povinnost zdržet se rušení jeho vlastnického práva průjezdem a údržbou automobilu na parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec], sečením trávy na parc. č. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], vypouštěním slepic nebo jiných hospodářských zvířat na parc. [číslo] v k. ú. [obec] a ohledně vyklizení parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobci uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 5 000 Kč (výrok IV.). Dále rozhodl o povinnosti žalobce hradit žalovaným náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.). 2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě (během řízení doplňované, měněné a částečně vzaté zpět), kterou se žalobce (původně) domáhal vedle výše uvedených nároků i zrušení služebnosti jízdy přes parc. [číslo] [číslo] v k. ú. [obec]. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16.7.2021, č. j. 9 C 177/2019-144 řízení o nároku žalobce na zrušení služebnosti jízdy přes výše uvedené pozemky vyloučil k samostatnému projednání (nadále je vedeno pod sp. zn. 9 C 149/2021 u soudu prvního stupně). 3. V průběhu řízení žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně skladování dřeva na parcele [číslo] v k. ú. [obec]. Soud prvního stupně řízení zastavil podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (zák. č. 99/1963 Sb.). Protože výrok o zastavení řízení (výrok II.) nebyl napaden odvoláními, tak jej odvolací soud nepřezkoumává. 4. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. [číslo] [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. V katastru nemovitostí je zapsáno věcné břemeno jízdy ve prospěch stavební parc. [číslo] (ohledně pozemků parc. [číslo] [číslo]). Žalované jsou spoluvlastnice (spoluvlastnické podíly ½) stavební parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] v k. ú. [obec]. Vzájemná poloha uvedených pozemků vyplývá z katastrální mapy (uvedené pozemky žalobce se nacházejí v blízkosti pozemku s domem žalovaných). 5. Odvolací soud se nezabývá (mimo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení) skutkovými zjištěními (právními závěry) soudu prvního stupně ohledně sečením trávy a vypouštěním slepic (jiných hospodářských zvířat) na výše uvedených pozemcích, neboť v průběhu odvolacího řízení vzal žalobce v této části žalobu částečně zpět (za souhlasu žalovaných). Odvolací soud proto postupoval podle § 222a odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Rozsudek soudu prvního stupně v popsané části zrušil a řízení částečně zastavil. 6. Dále je třeba uvést, že žalované napadly rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) odvoláním, které vzaly (podáním ze dne 31.5.2022) v plném rozsahu zpět. Odvolací soud proto postupoval podle § 207 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a odvolací řízení v této části zastavil. Z tohoto důvodu odvolací soud nepřezkoumával výrok I. rozsudku soudu prvního stupně. 7. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 1042 o. z. (zák. č. 89/2012 Sb.). Konstatoval, že zmíněné ustanovení zakládá právo vlastníka negatorní žalobou požadovat ochranu proti zásahu do svého vlastnického práva (neoprávněné zadržování věci, neoprávněné užívání věci). Negatorní žalobou je možné se domáhat ochrany proti již vykonaných (trvajícím) zásahům i proti zásahům, jejichž opakování hrozí. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 22 Cdo 3844/2016, 22 Cdo 2530/2019). Neoprávněný zásah nemusí trvat stále. Opakující se jednání lze považovat za jediný a nepřetržitý skutek. Ochrana je namístě v případě, že hrozí konkrétní (reálné, bezprostřední) nebezpečí opakování zásahu. Pokud neoprávněný zásah pominul nebo (teprve) hrozí, poskytuje vlastníkovi ochranu určovací žaloba. Zde soud prvního stupně odkázal na další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věcech sp. zn. 22 Cdo 2162/99, 22 Cdo 4393/2014, 22 Cdo 162/2020). Žalobce prokazuje (kromě toho, že jeho právo žalovaný ruší) skutečnosti, na které právo váže nabytím vlastnického práva. Právní skutečnosti, na které právo váže omezení vlastníka, podle něho by byl povinen strpět zásahy do vlastnictví, tvrdí a prokazuje žalovaný. Zde soud prvního stupně odkázal na odbornou literaturu (Komentář o. z., Spáčil a kol., 2. vydání 2021, C. H. Beck, III. Věcná práva, str. 246-252). V případě, že nelze po rušeném vlastníkovi spravedlivě žádat, aby žaloval přímo osoby rušící jeho právo (obtížná identifikace těchto osob, změny v jejich okruhu), je třeba rušení vlastnického práva přičíst vlastníkovi nemovitosti, jejíž užívání je zdrojem rušení. Pasivní legitimace v tomto směru tedy svědčí (může svědčit) nejen osobě, která ruší vlastníka, ale i osobě, která vlastníka ruší nepřímo (neučinila potřebnou nápravu, ačkoliv má faktickou nebo právní možnost jednání přímého rušitele ovlivnit nebo mu zabránit). Zde soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015). 8. Na základě těchto (v obecné rovině vedených) úvah soud prvního stupně ve vztahu k průjezdu přes uvedené pozemky žalobce poukázal na to, že žalovaným svědčí výše uvedené (dosud nezrušené konstitutivním rozhodnutím soudu - § 1299 odst. 2 o. z.) oprávnění (služebnost jízdy) umožňující jim užívat tyto pozemky. Z této skutečnosti dovodil nedůvodnost žaloby (v této části). Soud prvního stupně i v tomto směru odkázal na odbornou literaturu (Spáčil a kol., Komentář o. z., 1. vydání 2013, C. H. Beck, III. Věcná práva, str. 1028-1036). 9. Ohledně provádění údržby automobilu na výše uvedeném pozemku žalobce soud prvního stupně poukázal na to, že tohoto jednání se nedopouští žalované (nýbrž jejich vnuk/syn). Žalobci je dobře známá jeho totožnost. Nejde tedy o případ, při kterém lze aplikovat závěry z již zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015). Z těchto skutečností soud prvního stupně dovodil nedostatek pasivní legitimace žalovaných ve věci a žalobu v této části zamítl. 10. Ohledně vyklizení pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] soud prvního stupně poukázal na to, že žalobce se původně domáhal toho, aby se žalované zdržely rušení jeho vlastnického práva ukládáním stavebního materiálu. Následně žalobu v této části změnil a domáhal se vyklizení uvedeného pozemku. V právní rovině soud prvního stupně odkázal na § 1040 odst. 1 o. z. Uvedl, že žalobu o vydání věci (vyklizení pozemku) může vlastník podat proti tomu, kdo věc neoprávněně zadržuje. Žalovaným může být osoba, která věc fyzicky ovládá, ale nemá vůli ji mít pro sebe nebo její držitel (osoba s věcí nakládající jako s vlastní). Předpokladem úspěšnosti žaloby je prokázání, že žalovaný nabyl držbu (detenci). Žalobce má prokázat, že žalovaný věc zadržuje (má věc ve své faktické moci bez právního důvodu). Soud prvního stupně došel k závěru, že tyto skutečnosti prokázány (konkrétně) nebyly. Poukázal na tvrzení (žalobce), že žalované měly do jeho vlastnického práva zasahovat tak, že na uvedený pozemek byl dlouhodobě ukládán písek (manželem žalované 1). Ukládání stavebního materiálu (písku) na cizí pozemek povahu zadržování věci nemá (nesměřuje k nakládaní s věcí jako vlastní, k fyzickému ovládnutí věci). Proto žalobu v této části zamítl, aniž by dále řešil otázku pasivní legitimace žalovaných ve věci (vlastnictví písku, uložení písku na uvedený pozemek žalobce žalovanými). Z těchto důvodů došel k závěru, že žaloba je i v této části nedůvodná. 11. Soud prvního stupně dále poukázal na skutečnost, že žalobce zaplatil soudní poplatek za žalobu pouze ve výši 5 000 Kč, přestože uplatnil více nároků (ochrana vlastnického práva, zrušení služebnosti jízdy). Proto s ohledem na § 4 odst. 1 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. (dále jen zákon o soudních poplatcích) a položku č. 4 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků (příloha zákona o soudních poplatcích) ve spojení s § 6a odst. 6 zák. o soudních poplatcích žalobci uložil povinnost doplatit soudní poplatek ve výši 5 000 Kč. 12. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na (částečný) úspěch žalovaných ve věci. 13. Proti rozsudku soudu prvního stupně (výrokům III. – VI.) se odvolal žalobce. Namítá, že soud prvního stupně věc nesprávně posoudil. Zpochybňuje právní závěr ohledně pasivní legitimace osoby, která ruší (jeho) vlastnické právo údržbou automobilu (na zmíněných pozemcích). Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 22 Cdo 374/2015. Namítá, že pasivně legitimovaná může být nejen osoba, která vlastníka (zde žalobce) ruší, nýbrž i osoba, která vlastníka ruší nepřímo tím, že protiprávní zásah přímého rušitele podnítila (udržovala jej, neučinila nápravu), jakož i osoba, která má faktickou nebo právní možnost jednání třetí osoby ovlivnit (zabránit mu). Žalobce odkázal