8 CO 1262/2021-138 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně proti žalované domáhala nahrazení rozhodnutí správního orgánu – Rady ERÚ, č. j. 03333-34/2016-ERÚ ze dne 15.9.2020, rozsudkem, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši [částka] a náklady správního řízení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.). Z odůvodnění je zřejmé, že žalobkyně se domáhala nahrazení označeného rozhodnutí rady ERÚ [částka] a zaplacení s příslušenstvím coby nároku z titulu výroby elektrické energie ze slunečního záření za období od února 2013 do září 2014 coby nástupnická společnost [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], nároky uplatněné žalobou vyplývají z licence [číslo] udělené předchůdkyni žalobkyně rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] a dále vyplývají ze smlouvy uzavřené se [právnická osoba] [právnická osoba] ze dne [datum] (Smlouva o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen), a to podle cenového předpisu ERÚ [číslo] v cenách pro rok 2010. Předchůdkyni žalobkyně, [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba], jež zanikla fúzí sloučením ke dni [datum], byla udělena zmiňovaná licence rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010, č. j. 015453-8/2010-ERÚ, které bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] z 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599. Žalobkyně dále zdůrazňovala, že odlišně od správního orgánu by měla být posouzena také otázka dobré víry při získání licence a to ve prospěch žalobkyně (její právní předchůdkyně), kdy bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním předmětných revizních zpráv samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20. - 21. 12. 2010, ale i posléze znaleckými posudky, přičemž uvedeným jednáním revizního technika [příjmení] došlo ke konvalidaci dokladů předložených energetickému regulačnímu, který na základě nich vydal předmětnou licenci. Elektrárna byla fakticky dokončena, dodávala elektrickou energii do sítě a žalobkyně v rozhodné době byla držitelkou licence k výrobě elektřiny podle platných právních předpisů. Samotná licence zrušena v rámci samostatného soudního řízení nebyla, zrušeno bylo jen formální rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, a proto měl být žalobkyni napadeným rozhodnutím přiznán nárok na výkupní cenu 2010 za dodanou elektrickou energii, a pokud nikoliv měl být její nárok posouzen podle jiného cenového předpisu a přiznat jí kupní cenu 2011, u které již není pochyb o tom, že žalobkyně podmínky k tomu splnila. 2. Žalovaná nárok na náhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za období února 2013 – září 2014 neuznávala, podle ní nikdy nevznikl. Žalovaná dále upozornila, že žalobkyně byla personálně propojena se [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] již před zahájením licenčního řízení, neboť byla jejím jediným společníkem a personálně byla propojena osobami [titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení], přičemž licence udělená právní předchůdkyni žalované byla zrušena z důvodu, že revizní zpráva předložená ERÚ v rámci licenční řízení byla vypracována tzv.„ od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněné podmínky pro vydání licence, a ta byla vydána v rozporu se zákonem. Předchůdkyně žalobkyně nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence a nemohla mít tak nárok na cenu Tarif 2010, když se zmíněného protiprávního jednání dopustil její bývalý jednatel, který byl pak odsouzen Krajským soudem v [obec] rozsudkem pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl [titul] [jméno] [příjmení] mimo jiné uzná vinným z trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit tím, že předložil ERÚ revizní zprávu ohledně výrobny [obec], ačkoliv v době jeho vypracování nebyla zpracována revizním technikem, čímž energetický regulační úřad uvedl v omyl, jestliže předmětná revizní zpráva v licenčním řízení byla vypracována bez fyzické kontroly výrobny [obec], nebyly splněné materiální podmínky uvedení výrobny do provozu a nelze ji proto považovat za fotovoltaický zdroj uvedený do provozu do konce roku 2010. Absence revize revizním technikem [příjmení] nemohla být konvalidována ani následnou kontrolou výrobny a žalovaná nakonec ani neuznala nárok žalobce co do důvodu a výše v situaci, kdy cenu silové elektřiny z výroben [obec], a to cenu obvyklou nikoliv ve výši podpory hradila přímo na účet Finančního úřadu v [obec], neboť ten zřídil zástavní právo k pohledávkám žalobkyně na úhradu ceny silové elektřiny. 3. Soud prvního stupně vyšel z obsahu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 20. 6. 2016, č. j. [spisová značka] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci č. j. [číslo jednací], jimiž byli uznáni vinnými a odsouzeni, jak [titul] [jméno] [příjmení], tak revizní technik [jméno] [příjmení] (v podrobnostech viz bod 18. až 22. rozsudku) a dovodil svou vázanost výrokovou částí trestního rozsudku (včetně právní věty), pokud jde o námitku uznání dluhu žalovanou, neztotožnil se s argumentem žalobkyně o tom, že by ze strany žalované došlo k uznání uplatněného nároku, neboť z dokazování vyplývá, že žalovaná spolu s částečnou úhradou pohledávky v červenci 2017 na účet Finančního úřadu v [obec], zároveň zaslala žalobkyně dopis z [datum], v němž výslovně uvádí, že provedené platby nejsou uznáním jakéhokoliv nároku žalobkyně ani jakékoliv jeho části, a to zejména z titulu náhrady škody bezdůvodného obohacení výkupní ceny elektřiny podle cenového rozhodnutí ERÚ, tzv. tarif 2010 a nebo tarif 2011 a nároku nelze dovodit ani ze Smlouvy o dodávce elektřiny z obnovitelného zdroje. Soud zdůraznil, že žalobkyně nesplnila předpoklad vzniku nároku provozovatele na výkupní ceny roku 2010, neboť se nejednalo o dodávky činěné v souladu s právem, neboť rozhodnutí o udělení Licence bylo pro nezákonnost zrušeno; nepostačuje pouhé formální splnění podmínky existence licence, nýbrž je potřeba naplnit materiální podmínku uvedení výrobny do provozu, kdy v daném případě sice byla rozhodnutím Energetického regulačního úřadu udělena licence pro výrobu elektřiny pro FVE ovšem následně označeným rozsudkem Krajského soudu v [obec] ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu v Brně bylo rozhodnutí o udělení licence zrušeno. Neplatí ani argument, že by žalobkyně mohla mít nárok na úhrady podpory v cenách pro rok 2011, neboť takový nárok žalobkyně by musela nejprve uplatnit v rámci správního řízení vedeného u Energetického regulačního úřadu, což neučinila a v souladu s § 250d odst. 3 o. s. ř. nesmí být návrh, o němž rozhodl správní orgán změně v průběhu řízení u soudu, a proto o nároku ve formě výkupních cen pro rok 2011 soud není oprávněn rozhodovat. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu je správné, bylo vydáno v souladu se zákonem, není možné je nahradit rozsudkem soudu, a proto žalobu zamítnul a s odkazem na ustanovení § 146 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalované proti žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] (viz specifikace bod 35.). 4. Rozsudek soudu prvního stupně napadla včasným a přípustným odvoláním žalobkyně (§ 201, § 202 a § 204 odst. 1 o. s. ř.), která namítala neúplně provedené dokazování, chybné hodnocení důkazů a nesprávné právní posouzení věci soudem prvního stupně. Za podstatné považuje odvolatelka zejména řešení otázky, zda rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex tunc nebo ex nunc, jde totiž o otázku pro spor zásadní, pokud by totiž rozhodnutí o udělení licence bylo zrušeno s účinky ex nunc, znamenalo by to, že právní předchůdce odvolatelky byl držitelem platné licence v předmětném období a byly splněny podmínky cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo] tedy odvolatelce vznikl nárok na podporu ve formě výkupních cen pro rok 2010. V uvedených souvislostech odvolatelka poukazuje na některá rozhodnutí, jež svědčí ve prospěch její argumentace, například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, č. j. 3 Azs 91/2016-46 a některá další označená rozhodnutí. Pokud jde o vázanost soudu závěry skutkové věty trestního rozsudku ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř., zdůrazňuje odvolatelka, že se jedná pouze o vázanost samotným výrokem, nikoliv odůvodněním a nikoliv hodnocením všech důkazů s tím, že důkazy provedené jiným soudem představují důkazy, které soud nehodnotí v rámci svého volného hodnocení důkazů, a pokud by soud slepě přebíral důkazy, aniž by je prováděl, rezignoval by tím na své postavení a úlohu v rámci řízení a dochází tím k porušení práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně tedy nesprávně odmítl provedení některých důkazů s ohledem na tvrzenou vázanost závěry trestního soudu, neboť není vázán od