8 CO 1394/2021-103 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem (výrokem I.) rozhodl soud prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 36 696,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28.5.2020 do zaplacení. Ve výroku II. pak zamítl žalobu ohledně nároku žalobce na zaplacení částky 96 256,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 28.5.2020 do zaplacení z částky 74 756,75 Kč spolu s úrokem ve výši 70,96 % ročně z částky 41 558,10 Kč od 28.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 156 384 Kč. Na náhradě nákladů řízení pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobce podal žalobu s tím, že jako věřitel je oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry a s žalovaným jako klientem uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] to 18.8.2014. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 99,26 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 715 Kč, splatných vždy k 24. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2014, a to podle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o informacích získaných od žalovaného. Žalovaný však neplnil podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatněného celého úvěru byl tento uhrazen pouze částečně. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru k datu 26.5.2020 a vyčíslil celkový dluh žalovaného ve výši 110 096,91 Kč. 3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce prokázal svá skutková tvrzení o uzavření úvěrové smlouvy a jejím tvrzeném obsahu. Sjednanou smlouvu o úvěru považoval za platnou, neboť úroky byly sjednány jasným a srozumitelným způsobem, přesto se však rozhodl, že k ujednání o výši úroku z prodlení nelze pro rozpor s dobrými mravy přihlížet. Odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 a ust. § 580 odst. 1 o.z. Ze systému databáze ARAD, tedy statistických údajů shromažďovaných Českou národní bankou, dovodil, že obvyklá úroková míra u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smlouvy o úvěru přibližně 14,06 % ročně. Ke dni zesplatnění tedy přepočítal nárok žalobce a započetl na ně příslušné platby žalovaného s danou úvěrovou sazbou namísto původně smluvené. Jak soud prvního stupně následně pečlivě odůvodnil, považoval z tohoto důvodu žalobu důvodnou pouze co do částky 36 696,25 Kč, když za součást oprávněného nároku žalobce považoval i smluvní úrok z prodlení ve výši 14,06 % počítaný do dne 28.5.2020. 4. Žalobce se odvolal, jak výše uvedeno, do části výroku II., o zamítnutí žaloby. V rámci skutkové a zejména právní argumentace se ohradil proti některým závěrům okresního soudu zejména ve vztahu k nepřiměřenosti smluveného úroku, přesto však odvolání vymezil pouze co do úroku z prodlení tak, že napadl zamítavou část rozsudku co do úroku ve výši 14,06 % ročně z částky 26 352,91 Kč od 28.5.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 156 384 Kč. Poukázal na to, že smluvní ujednání účastníků (čl. 4) obsahuje dohodu účastníků o povinnosti žalovaného hradit úrok až do data skutečného vrácení jistiny, což je postup běžný i u„ renomovaných bank nejen v nebankovním sektoru“. Poukázal taktéž na související judikaturu, tedy rozhodnutí NS sp. zn. 22 Cdo 1705/2008 nebo rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 625/03. 5. Žalovaný se nevyjádřil. 6. Odvolání žalobce je podáno oprávněnou osobou, je přípustné a včasné (§ 201, § 202 a § 204 o.s.ř.), odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v intencích ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. a to při jednání odvolacího soudu, kterého se však strany nezúčastnily (žalovaný bez omluvy, žalobce s omluvou). Odvolací dospěl k závěru o důvodnosti odvolání. 7. Odvolateli lze přitakat nejen v jeho skutkovém poukazu na dohodu účastníků o tom, že žalovanému svědčí právo na smluvní úrok až do dne skutečného vrácení jistiny (a v této části přitom soud prvního stupně nedovodil neplatnost smlouvy, ta se týkala pouze ujednání o výši úroku), ale jde taktéž o obecný zákonný princip vyjádřený v ustanovení § 2395 o.z. podle něhož se v rámci smlouvy o úvěru úvěrovaný zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 2 o.z. pak platí, že úroky úvěrovaný zaplatí za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Jinak řečeno účastníci se v rámci uzavřené smlouvy o úvěru od tohoto základního pravidla občanského zákoníku nejen neodchýlili, ale v rámci smluvních podmínek jej naopak utvrdili. Sama skutečnost, že byl v určité fázi smluvního vztahu účastníků nárok úvěrujícího, tedy žalobce, sankčně zesplatněn a tomu vznikl (a také následně byl soudem prvního stupně přiznán) nárok na úrok z prodlení neznamená, že od daného okamžiku (pokud nebyly prostředky představující předmět úvěru úvěrujícímu vráceny) by jakkoliv byl zpochybněn jeho nárok na úroky z úvěru dohodnuté ve smyslu § 2395 o.z. (nikoliv jejich výše, ale právo na jejich zaplacení). Pokud jde o výši této úroků, soud prvního stupně dospěl k správnému závěru o jejich obvyklé výši, kterou ani žalovaný nikterak nezpochybnil, naopak v rámci odvolání formuluje rozsah odvolání tak, aby byla přiznána právě soudem prvního stupně dovozená obvyklá výše. Odvolací soud proto přistoupil ve smyslu § 220 o.s.ř. k částečné změně rozsudku soudu prvního stupně v navrhovaném smyslu. 8. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, rozhodl o nich odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto náklady na procesní úspěšné straně žalující představují jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, jednak odměna advokáta za jeden úkon právní služby. Je předmětem odvolacího řízení plnění neurčité a proto ve smyslu § 8 odst. 2 je nutné učinit předmětem výpočtu tarifní hodnoty odměny advokáta pětinásobek hodnoty ročního plnění 14,06 % ročně z částky 26 352,91 Kč, představuje ročně plnění ve výši 3 705, 2191 Kč za 5 let tedy 18 526, 096 Kč, z toho tedy postupem podle § 7 advokátního tarifu činí odměna advokáta za jeden úkon právní služby částku 1 860 Kč plus režijní paušál 300 Kč plus DPH 21 %, jehož je právní zástupkyně žalobce plátcem, celkem 2 613,60 Kč, celkem tedy náklady takto vypočtené činí 3 613,60 Kč. Soud však přihlédl k předmětu odvolacího řízení poměrně jednoduché argumentaci (viz výše), která se týkala předmětu řízení (pokud se odvolatel vyjadřoval obsáhle k argumentaci soudu prvního stupně, kterou však nenapadl odvoláním, nemá v této části její složitost důvod odvolací soud zohledňovat zejména k faktu, že předmětem řízení byla učiněna žaloba u které byl věcně nárok z větší části nedůvodný a dospěl s ohledem na tyto okolnosti k závěru, že bude přiměřené a spravedlivé pokud odměna právního zástupce za předmětný úkon právní služby bude stanovena na jedné polovině (na rozdíl od soudního poplatku, který žalobce uhradit obligatorně musel). Náhrada nákladů řízení tak byla stanovena jako jedna polovina z odměny advokáta ve výši 2 613,60 Kč, tedy 1 306,80 Kč plus zaplacený soudní poplatek tedy 2 306,80 Kč.