19 Co 1303/2024-80 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českém Krumlově soud (prvního stupně) napadeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, jako parcela stavební číslo , hodnota, , jejíž součástí je stavba , adresa, , rodinný dům a pozemku , číslo, - zahrada (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 18 850 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (výrok II.).2. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , a to pozemku parc. st. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , adresa, a pozemku parc. č. , číslo, - zahrada (dále jen nemovitosti). Žalobu odůvodnil tím, že jednu polovinu těchto nemovitostí daroval žalované smlouvou ze dne 5. 8. 2009, když žalovaná tím podmiňovala souhlas se sňatkem. Manželství účastníků bylo rozvedeno 20. 10. 2023, když manželka za trvání manželství opustila rodinnou domácnost poté, co opakovaně navazovala mimomanželské poměry. Žalovaná jako obdarovaná se vůči žalobci chovala způsobem, který byl hrubě v rozporu s dobrými mravy. Žalobce proto žalované zaslal dne 6. 6. 2023 odstoupení od daru, žalovaná jej však odmítla. Žalobce se proto domáhá svého práva podáním určovací žaloby.3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná byli manželé, jejich manželství uzavřené dne 20. 6. 2009 bylo rozvedeno 20. 10. 2023 s právní mocí dne 1. 11. 2023. Dne , datum, žalobce žalované smlouvou sepsanou notářským zápisem daroval 1/2 nemovitostí. Součástí darovací smlouvy je prohlášení žalované, že je si „vědoma podmínek, za kterých se může dárce domáhat vrácení daru zpět, tj. tehdy, pokud by se vůči němu obdarovaná chovala způsobem, který by byl hrubě v rozporu s dobrými mravy“. Soud prvního stupně nevzal za prokázané, že by žalovaná podmiňovala souhlas se sňatkem darem od žalobce. Soud prvního stupně má za prokázané, že k úplnému rozpadu partnerského vztahu účastníků vedla dlouhodobá nespokojenost obou účastníků v manželství. Již v řízení o rozvod manželství oba účastníci uváděli, že měli rozdílné představy o manželském soužití, které vedly k hlubokému citovému odcizení. V důsledku manželských neshod se žalovaná v březnu 2023 společně s nezletilými dcerami účastníků odstěhovala ze společné domácnosti. Teprve po ukončení společného soužití v měsíci dubnu 2023 navázala žalovaná vztah se svým současným partnerem panem , jméno FO, . Tyto skutečnosti vzal soud za prokázané s výpovědí svědka , jméno FO, a svědkyně , jméno FO, . Nebylo prokázáno, že by mimomanželský poměr žalovaná navázala před ukončením společného soužití se žalobcem. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalovaná navazovala mimomanželské poměry za doby trvání manželství opakovaně.4. Po právní stránce soud prvního stupně vycházel z ust. § 80 o.s.ř., když uzavřel, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý k právní zájem, neboť vyhověním žalobě by bylo postaven najisto jeho právní postavení ve smyslu vlastnického práva k nemovitostem a vedlo by to ke změně zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí. Nárok žalobce na vrácení daru pak posuzoval podle § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.) ve znění účinném do 31. 12. 2013. Vycházel přitom z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2339/2019, dle kterého je třeba nárok na vrácení daru posoudit podle právní úpravy účinné v době uzavření darovací smlouvy, přestože k nemravnému chování obdarované, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014. Žalobce vymezil důvod pro vrácení daru v odstoupení od daru ze dne 6. 6. 2023 tak, že žalovaná „opustila rodinnou domácnost a navázala zřejmě mimomanželský poměr“. Soud prvního stupně vycházel z komentářové literatury a konstantní judikatury k otázce vrácení daru, dle které předpokladem vzniku práva požadovat vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na okolnosti případu je možné kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů s ohledem na značnou intenzitu a váhu nebo soustavnost a dlouhou dobu. K naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny, které z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnost o hrubé kolizi s dobrými mravy. Odkázal přitom zejména na závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, z něhož lze dovodit, že chování typické pro rozvádějící se manžely (zánik společné domácnosti, nezájem o soužití, ztráta citlivých vazeb, nevěra, nevděk) nelze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. V projednávané věci došlo k zániku společné domácnosti, nezájmu žalované o soužití se žalobcem a ke ztrátě citových vazeb k němu. Skutečnost, že žalovaná opustila společnou domácnost a navázala vztah s jiným partnerem, není soudem hodnocena jako hrubé porušení dobrých mravů shodně se shora citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná sice za trvání manželství, ale po opuštění společné domácnosti se žalobcem, navázala vztah s jiným mužem. Tato skutečnost není soudem považována za hrubé porušení dobrých mravů. Rozsáhle popsaný subjektivní pocit lítosti žalobce nad koncem manželství účastníků není důvodem pro vrácení daru. S těmito závěry soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl a procesně úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, a to nákladů na právní zastoupení advokátem.5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodu, že soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k tvrzeným důkazům, neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť na základě provedených důkazů došel k nesprávným skutkovým zjištěním a neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobce tvrdil, že žalované nezavdal za trvání manželství důvody opustit rodinnou domácnost ani navazovat opakovaně mimomanželské poměry. Od daru odstoupil proto, že v opuštění rodiny pro četné mimomanželské aféry spatřoval zvlášť hrubé porušení dobrých mravů, a proto, že chování manželky porušovalo dobré mravy, když manželka si dar vymínila jako podmínku uzavření manželství se starším, zajištěným a tehdy již rozvedeným mužem. Žalobce soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně zhodnotil důkaz dopisem od pana „A“ a neprovedl důkaz výslechem žalované. Nesprávným právním posouzením pak je závěr soudu, že skutečnost, zda žalovaná podmiňovala souhlas se sňatkem darem, by neměla vliv na posuzování důvodu pro vrácení daru. Žalobce nesouhlasí ani s posouzením intenzity porušení dobrých mravů soudem. Opakovaně se ohrazoval proti obraně žalované, že odešla z nefunkčního manželství. Dle žalobce bylo naopak manželství funkční, rodina společně žila a všechny rodinné záležitosti sdílela společně. Manželství dle žalobce nepřečkalo až avantýry žalované – nejprve s panem , jméno FO, , poté odchod k jejímu partnerovi, panu , jméno FO, . Vůči žalobci je zavrženíhodná nejen věrolomnost ohledně manželského slibu stvrzeného darem poloviny domu, ale i opakované nevěry, agrese a hlavně to, že mu odlákala dcery. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a žalobě vyhověl.6. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že s odvoláním nesouhlasí a napadené rozhodnutí soudu považuje za správné. Žalovaná se v řízení před soudem prvního stupně i v řízení o rozvod manželství účastníků podrobně vyjadřovala k tomu, co vedlo k úplnému rozpadu partnerského vztahu účastníků. Není pravdou, že manželství účastníků bylo zcela funkční. Oba účastníci již v řízení o rozvod svého manželství vypovídali, že v manželství nebyli spokojeni a že měli zcela odlišné představy o tom, jak má jejich manželství vypadat. Skutečnost, že se žalobce choval k žalované nevhodně a že již v minulosti ze strachu ze žalobce žalovaná i její dcery opakovaně opouštěly domácnost a odjížděly do , adresa, k rodičům žalované, potvrdily společné děti účastníků tohoto řízení při pohovoru s kolizním opatrovníkem. Není také pravdou, že by se žalovaná nesnažila problémy v manželství řešit. Jíž za trvání manželství pracovala rodina s psycholožkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Tato spolupráce je žalovanou podporována a pokračuje i nyní. Jejím předmětem je především zlepšení vzájemného vztahu žalobce s dcerami. Mimomanželský poměr s panem , jméno FO, , na který žalobce soustavně poukazuje, byl až důsledkem rozvratu manželství účastníků, nikoliv jeho příčinou. Žádný jiný vztah žalovaná nenavázala. Žalobce sice zmiňuje opakované nevěry, tyto však nijak neprokázal a ani prokázat nemohl. Žalovaná se rovněž opakovaně