5 Co 254/2024-105 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 74 340 Kč v měsíčních splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných k poslednímu dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku (odstavec , právnická osoba, odstavci II. výroku pak žalobu částečně zamítl pro částku 46 952 Kč, dále pro smluvní pokutu ve výši 34 470,72 Kč, zákonný úrok z prodlení a úrok, který v citované části výroku specifikoval. V odstavci III. pak rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela s žalobcem dne 3.3.2022 smlouvou o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované žalobcem poskytnuty prostředky ve výši 109 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci tyto poskytnuté prostředky spolu s odměnou za její poskytnutí v 36 splátkách po 6 932 Kč měsíčně. Celkem se tak zavázala zaplatit žalobci na základě této smlouvy částku 249 552 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná z titulu uvedené smlouvy zaplatila pouze částku 34 660 Kč. Soud prvního stupně se pak zabýval z úřední povinnosti tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovanou řádně zkoumal schopnost žalované splácet úvěr (s odkazem na § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru). Dospěl k závěru, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce před uzavřením smlouvy s žalovanou pouze ověřil příjem žalované, který činil za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy částku cca 20 000 Kč měsíčně, avšak vůbec se nezabýval ověřením výdajů žalované, přičemž vyšel z ničím nepodložené částky životního minima ve výši 3 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 2 603 Kč. Podle okresního soudu však bylo nutno přihlédnout i k tomu, že ujednaná měsíční splátka úvěru ve výši téměř 7 000 Kč měsíčně je vzhledem ke zjištěným příjmům žalované poměrně vysoká. Dospěl tak k závěru, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a smlouvu o úvěru tak posoudil jakožto neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které představuje peněžní prostředky poskytnuté žalobcem žalované, aniž by zde byl platný závazek (smlouva). Předmět bezdůvodného obohacení, tj. poskytnuté peněžní prostředky je žalovaná povinna žalobci vydat, tedy zaplatit, a to v části, v níž dosud zaplaceny nebyly. Jestliže žalobce poskytnul žalované prostředky ve výši 109 000 Kč, žalovaná z titulu smlouvy uhradila částku 34 660 Kč, zbývá k úhradě částka 74 340 Kč. Do této výše pak bylo podané žalobě vyhověno, přičemž ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť se jedná o sankce, odměny či poplatky, které nebyly mezi účastníky platně ujednány. S odkazem na aktuální judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021) je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobce uvedl, že mu nic není známo ničeho ohledně příjmů, výdajů a majetkové situace žalované, než co bylo uvedeno v tomto řízení. Žalovaná zůstala ve věci zcela nečinná a k jednání soudu prvního stupně se nedostavila. Soud prvního stupně tak vyšel z naposledy zjištěných poměrů žalované, tedy z poměrů zjištěných před uzavřením smlouvy dne 3.3.2022. V situaci, kdy byl zjištěn příjem žalované ve výši cca 20 000 Kč měsíčně (z žalobcem zjištěných výdajů žalované nelze podle názoru soudu vycházet, neboť nebyly ověřeny), tak má okresní soud za to, že by měla být žalovaná schopna dosud nesplacené prostředky v celkové výši 74 340 Kč zaplatit žalobci ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, přičemž zohlednil i skutečnost, že k uzavření smlouvy došlo téměř před dvěma lety, během nichž se obecně podstatně zvýšily výdaje na zajištění běžných životních potřeb, jako je strava, bydlení či platby za energie. Vzhledem k těmto okolnostem pak zaplacení částky 74 340 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně tak okresní soud považuje za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Jde o stanovení nové lhůty k plnění ve smyslu citovaného zákonného ustanovení a nelze tak konstatovat, že by se ke dni vyhlášení rozsudku ocitla žalovaná v prodlení. Proto byla žaloba zamítnuta i co do požadovaného úroku z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť úspěch žalobce i žalované je téměř ve stejném rozsahu.3. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti výroku v odstavci I. podal odvolání žalobce. Své odvolání pak omezil tak, že je podáno toliko co do podmínek plnění ve splátkách, když soudem nebyla stanovena ztráta výhody splátek pro případ prodlení, což je ve skutkově obdobných věcech obvykle žádoucí. Nejsou přitom dány žádné zákonné ani jiné důvody pro vynechání této běžné podmínky. Dále v odvolání uvádí, že se neodvolává do výše stanovených splátek, avšak požaduje ztrátu výhody splátek pro žalovanou v situaci, kdy se ocitne v prodlení se splácením těchto splátek. Pokud by tomu tak nebylo a žalovaná se dostávala do prodlení pravidelně, musel by se žalobce vždy domáhat plnění pro každou jednotlivou splátku. To by vymáhání při neplnění pouze prodražovalo. Na podporu svého tvrzení pak argumentuje z judikatury či odborné literatury a podle tam vyjádřených názorů zdůrazňuje, že soudu nic nebrání, aby neřádné placení splátek sankcionoval ztrátou výhody splátek. Pokud soud prvního stupně možnost ztráty výhody splátek nestanovil, pak toto své rozhodnutí neodůvodnil a je tak nepřezkoumatelné. Poukazuje též na to, že žalované by se nemělo dostávat zvláštní nedůvodné ochrany mimo rámec zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla obviněna ze spáchání více majetkových trestných činů, mimo jiné i z přečinu úvěrového podvodu, kterého se kromě žalobce dopustila i vůči dalším subjektům. V souvislosti se sjednanými úvěry uváděla nepravdivé skutečnosti ohledně své majetkové situace s cílem vylákat peněžité plnění, které neměla v úmyslu řádně a zcela splatit. Navrhl změnu napadeného výroku ve smyslu podaného odvolání.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. K odvolacímu jednání se nedostavila.5. Odvolací soud předně uvádí, že odvolání je přípustné, bylo podáno osobou k tomu oprávněnou a včas (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu napadeném odvoláním podle § 212 o.s.ř. a § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 6 o.s.ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.6. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Odvolací soud především uvádí, že napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně nelze ničeho vytknout v tom, jak při nečinnosti žalované a nedostatečné vědomosti žalobce o aktuálních poměrech žalované a možnostech splácení dlužné částky v závislosti na přiměřenosti jejích možností tuto otázku posoudil a dospěl tak k závěru, že zaplacení částky 74 340 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně může být považováno za dobu přiměřenou možnostem žalované ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvádí, jakými úvahami byl při rozhodování o výši splátek veden a rozhodně tak nelze říci, že by jeho rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Žalobce ostatně ani proti výši těchto měsíčních splátek v odvolání nebrojí, pouze namítá, že neplnění těchto splátek mělo být sankcionováno ztrátou výhody těchto splátek.9. Pokud pak žalob