5 Co 753/2024-142 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemkům specifikovaným v odstavci I. výroku, přičemž pozemky p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, , p. č. , číslo, p. č. , číslo, a p. č. , číslo, zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště České Budějovice v katastru nemovitostí obce , adresa, a v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, přikázal do společného jmění žalobců (odstavec II. výroku). Současně pak pozemky p. č. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, též zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice v katastru nemovitostí obce , adresa, a v katastrálním území , adresa, na LV č. , číslo, přikázal do vlastnictví žalovaného (odstavec III. výroku). V odstavci IV. výroku pak rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Vyšel ze zjištění, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemků: žalobci (ve společném jmění manželů) s podílem ve výši 9/10 a žalovaným s podílem 1/10 zapsaných na LV č. , číslo, v katastrálním území , adresa, . Darovací smlouvou z 12.4.2024 žalovaný daroval ideální 1/20 pozemků své nezletilé dceři. Následně dne 16.4.2024 podal návrh opatrovnickému soudu na vyslovení souhlasu s právním jednáním, nakonec dne 18.4.2024 podal návrh na vklad do katastru nemovitostí. Při rozhodování ve věci vychází soud ze stavu v době vyhlášení rozhodnutí. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví bylo zahájeno 25.10.2023. Žalovaný se dvakrát písemně vyjadřoval. Okresní soud též vyhověl jeho žádosti o odročení jednání. Darovací smlouva byla uzavřena 12.4.2024 a k darování tedy došlo těsně před zahájením prvního jednání ve věci a po půl roce od zahájení řízení, v němž byl žalovaný aktivní. Obě strany darovací smlouvy musely vědět, že probíhá toto řízení, když nezletilá dcera žalovaného byla zastoupena jeho manželkou a obě strany v řízení u opatrovnického soudu a katastrálního úřadu zastupuje týž zástupce. Nelze takto žalobcích spravedlivě požadovat, aby nesli negativní důsledky právního jednání žalovaného, který uvedenou v situaci vědomě vyvolal. Výše uvedené nasvědčuje tomu, že pravým důvodem právního jednání žalovaného je oddálení rozhodnutí v projednávané věci. Proto okresní soud pokračoval v řízení a ve věci rozhodl.3. Ani před zahájením řízení, ani v jeho průběhu nedošlo k uzavření dohody mezi účastníky a představy stran byly protichůdné. Okresní soud tak dospěl k závěru, že dohoda možná není. Žalovaný uváděl, že žalobci ani netvrdí, že o zrušení nežádají v nevhodnou dobu nebo jen k jeho újmě. Taková úvaha je však lichá, neboť bylo na žalovaném, aby skutkové předpoklady právní normy, které jsou mu příznivé (zde § 1140 odst. 2 věta druhá o.z.) tvrdil a prokazoval, takto však neargumentoval.4. Okresní soud zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky souboru 13 pozemků. Jejich celková výměra činí 23 280 m². Podle druhu pozemků jde o trvalý travní porost (4 pozemky o výměře 4 030 m²), ornou půdu (7 pozemků o výměře 18 871 m²) a ostatní plochu (2 pozemky o výměře 379 m²), všechny pozemky se nachází v místě zvaném , adresa, . Netvoří navazující celek nýbrž 8 dílů. 3 díly navazují na veřejně přístupnou komunikaci, zbývajících 5 dílů nikoliv. Všechny pozemky, které jsou využívány k zemědělské činnosti (s výjimkou p. č. , číslo, a p. č. , číslo, ) žalobci od 1.1.2024 propachtovali. Pachtýřem přímo prostorově nesousedících pozemků je jedna osoba, jedná se o soubor prostorově a spolu s dalšími pozemky patrně i funkčně souvisejících pozemků, které fakticky slouží jako pastviny a ornice a takto jsou i užívány.5. Vypořádání je třeba provést předně tak, že se každé straně přikáže některý z pozemků do vlastnictví, byť nejde o reálné rozdělení věci. O tento způsob vypořádání v principu projevily zájem obě strany (případně spolu s reálným rozdělením jednoho většího pozemku či se zaplacením dílčí náhrady) lišily se však představy komu má být ten či onen pozemek přikázán. Žádná strana však nežádala reálné rozdělení všech pozemků, přikázání pozemků jedné straně za náhradu, ani prodej pozemků v dražbě. Soud tak při přikázání pozemků do vlastnictví té či oné straně vyšel z výměry jednotlivých pozemků a jejich druhu, a to tak, aby vypořádání odráželo nejen poměr podílů k celkové výměře, ale též poměr podílů k jednotlivým druhům pozemků. Podpůrně pak přihlédl k tomu, jsou-li pozemky přístupné z veřejné komunikace, nejednalo se však o primární kritérium, neboť celý soubor pozemků (i s dalšími přilehlými pozemky) slouží jako pastviny a ornice. Kritérium blízkosti pozemků k zástavbě spojoval žalovaný s tím, že pokud by usiloval o změnu využití pozemku na stavební pozemek, mohla by být změna jednodušší u pozemku, který je blíže k zástavbě. Toto kritérium nemá v projednávané věci místo. Soud vychází ze stavu ke dni svého rozhodnutí a žalovaný neuvedl žádná konkrétní tvrzení, natož důkazy k nastíněné odlišnosti. Na jeho straně šlo pouze o spekulaci. Uvedené zohlednění odlišností zaručilo dělení, které je spravedlivé a jímž žádná ze stran nebude vážně poškozena. Žalovanému by s ohledem na velikost jeho podílu náležely pozemky o výměře 2 328 m², z toho trvalý travní porost o výměře 403 m², orná půda o výměře 1 887,1 m² a ostatní plocha o výměře 37,9 m2. Žalobcům pak náleží pozemky o zbývající výměře. Žalobci navrhovali, aby žalovanému byly přikázány pozemky o výměře 2 942 m². Okresní soud pak do vlastnictví žalovaného přikázal 3 pozemky o celkové výměře 2 927 m², tedy o 599 m² více než by náleželo na jeho podíl, z toho na trvalý travní porost pozemky o výměře 459 m², (tedy o 56 m² více než by náleželo na jeho podíl), orná půda o výměře 2 459 m² (tedy o 571,9 m² více) a ostatní plocha o výměře 9 m² (tedy o 28,9 m² méně, než by náleželo na jeho podíl). Právě tyto pozemky (p. č. , číslo, , p. č. , číslo, a p. č. , číslo, ) se svou výměrou v závislosti na druhu nejvíce blíží podílu žalovaného (v zásadě jej v nejmenší možné míře převyšují). Současně okresní soud přihlédl k tomu, že v případě pozemků p. č. , číslo, a p. č. , číslo, jde o díl (jeden ze tří) který je přístupný z veřejné komunikace. V případě pozemku p. č. , číslo, jde o díl (jeden z pěti), který není přístupný z veřejné komunikace. I v tomto ohledu tak odpovídá vypořádání podílům stran. Pro žalovaného je dokonce výhodnější, neboť oběma stranám soud přikázal do vlastnictví pozemky z poloviny přístupné k veřejné komunikaci a z poloviny nikoliv (počítáno podle dílů). Žalobcům pak byly přikázány zbývající pozemky do společného jmění manželů.6. V této věci bylo možno vypořádání provést tak, že se každé straně přikáže některý z pozemků do vlastnictví a takový postup bylo třeba upřednostnit před reálným rozdělením jednoho pozemku, jak navrhoval žalovaný. Jinak by soud jen zvyšoval náklady na vypořádání spoluvlastnictví a oddaloval své rozhodnutí. Nadto při dělení zemědělských pozemků zákon přikazuje vytvářet jen účelně obdělávatelné celky. Jelikož okresní soud zvolil výše specifikovaný způsob vypořádání, nezabýval se otázkou obvyklé ceny pozemků. Strany netvrdily, že by dělením mělo dojít k podstatnému snížení hodnoty jednotlivých pozemků, proto okresní soud návrh žalovaného na provedení důkazů k ocenění pozemků zamítl. Úspěch účastníků byl v řízení shodný a obě strany se právo na náhradu nákladů řízení vzdaly.7. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný, v něm okresnímu soudu vytýká, že nezohlednil jeho námitky a argumenty předložené v průběhu řízení. Závěry okresního soudu pak považuje za chybné, nesprávné, nezákonné, vůči žalovanému nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy a s veřejným pořádkem. Postupu soudu prvního stupně před vydáním napadeného rozsudku obsáhle vytýká, že nezohlednil skutečnost, že žalovaný část svého podílu převedl na nezletilou dceru a okresní soud zamítl návrh na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o schválení právního jednání za nezletilou. K tomu cituje z judikatury Ústavního soudu či Evropského soudu pro lidská práva a takový postup považuje za svévolný a nespravedlivý. Též vyjadřuje podiv nad tím, že okresní soud dosud nepravomocný rozsudek zaslal Okresnímu soudu v Pardubicích (před nímž probíhá řízení o schválení právního jednání za nezletilou) a Katastrálnímu úřadu pro Jihočeský kraj. Takový postup není v souladu s právními předpisy a odporuje čl. 90 Ústavy ČR. Budí pak pochybnosti, zda soud je skutečně nestranným a nezávislým.8. Žalovaný pak dále v odvolání vyjadřuje kategorický nesouhlas s tím, jaké pozemky přikázal okresní soud do jeho vlastnictví a jaké pozemky přikázal do vlastnictví žalobců. Nesouhlasí se závěry a s použitými kritérii. Dále v odvolání obsáhlé polemizuje s kritérii, které okresní soud pro vypořádání spoluvlastnictví zvolil a jimiž se řídil při rozdělení pozemků mezi účastníky. Okresnímu soudu zejména vytýká, že nevyhověl jeho návrhu na přikázání části pozemku p. č. , číslo, poté, co by byl tento