7 Co 1259/2024-159 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 284 264,97 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 834,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 24 356,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 284 264,97 Kč ve výši 15 %, počínaje od 13. 5. 2023 do zaplacení a úroku 13,9 % ročně z částky 281 114,97 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení. Uvedený nárok uplatnila na základě smlouvy o půjčce č. , číslo, , kterou dne 11. 10. 2021 uzavřela s žalovanou společnost , právnická osoba, . Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované úvěr ve výši 300 000 Kč. Protože žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela dohodnutým způsobem, došlo ke dni 12. 5. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, č. j. 17 C 4/2024–120 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 237 888,77 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci s první splátkou splatnou v měsíci, který následuje po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení (výrok I.), že se žaloba ve zbývající části nároku, tj. včetně požadovaného úroku z prodlení, zamítá (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 39 854 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že smlouva o poskytnutí úvěru, o kterou žalobkyně opírá uplatněný nárok, je neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti při posuzování úvěruschopnosti žalované při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně má tak nárok na vrácení rozdílu mezi výší peněžních prostředků, které žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně vyčerpala, tj. částky 300 000 Kč a výši peněžních prostředků, které žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně již uhradila, tj. 62 111,23 Kč. Rozdíl uvedených částek činí 237 888,77 Kč. Ohledně této částky bylo žalobě vyhověno. Soud prvního stupně dále uvádí, že neobdržel od žalobkyně žádná skutková tvrzení ani důkazní návrhy ke zjištění možností žalované jako spotřebitele poskytnutou jistinu vrátit. Proto uvážil, že s ohledem na vzdělání žalované, je v jejich možnostech vrátit dosud nesplacenou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Za nedůvodnou označil žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky převyšující dosud nezaplacenou část jistiny. Soud prvního stupně uvádí, že vzhledem k tomu, že žalovaná doposud není v prodlení s vrácením části poskytnuté jistiny, byla zamítnuta žalobám, jíž se žalobkyně domáhala úroků a úroků z prodlení. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k převažujícímu úspěchu na straně žalobkyně přiznal žalobkyni poměrnou část nákladů řízení v rozsahu 68 %, konkrétně částku 39 854 Kč.3. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně odvolává, a to proti výroku odstavci I. a částečně ve vztahu k úroku z prodlení, proti výroku v odstavci II. Poukazuje na to, že žalovaná se dostala do prodlení v důsledku neplnění svých peněžitých závazku a z toho důvodu žalobkyně požaduje zaplacení úroku z prodlení. Tento nárok vyplývá z ust. § 1970 o.z. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého peněžitého dluhu novému věřiteli – žalobci v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 7. 2023. Měla tak dostatečný prostor poskytnutou jistinu vrátit, což neučinila. V řízení před soudem prvního stupně žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit, přičemž břemeno tvrzení a důkazní břemeno o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit, nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. Žalobkyně odmítá rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že k absolutně nepřiměřeným splátkám neuložil ujednání o ztrátě výhody splátek, což nijak blíže nezdůvodnil. Rozhodnutím soudu prvního stupně o splátkách došlo k neúměrnému zvýhodnění žalované. Splácení dlužné částky v dané věci znamená, že by k úhradě došlo v roce 2064, tj. ve lhůtě 40 let. Napadený rozsudek tak jako celek není vykonatelný. Další odvolací argumentace žalobkyně se vztahuje k výkladu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. s tím, že tomuto ustanovení odpovídá uložení povinnosti k zaplacení dlužné částky v podobě splátek nejvýše ve lhůtě tří let od právní moci rozsudku, tedy v minimální výši 6 500 Kč měsíčně.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, tak jako v průběhu řízení před soudem prvního stupně, i v odvolacím řízení zůstala zcela nečinná.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o.s.ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci I. a ve výroku v odstavci II. ohledně úroku z prodlení a navazujícím výroku o nákladech řízení v odstavci III., a dospěl k závěru, že je na místě napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, i když odvolací námitky žalobkyně ve věci samé nepovažuje odvolací soud za oprávněné.6. Z hlediska skutkového stavu odkazuje odvolací soud na závěry soudu prvního stupně, které nebyly podaným odvoláním zpochybněny. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že není zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované v souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Kusé údaje, které právní předchůdkyně žalobkyně měla, totiž neposkytují dostatečné informace o tom, zda a případně jakou finanční rezervu žalovaná jako dlužník ke splacení dluhu měla. Poskytovatelka úvěru spoléhala pouze na obecné statistické údaje a údaje uváděné spotřebitelem v žádosti o poskytnutí úvěru neověřila. Není zřejmé, zda a jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně pracovala s úvěrovou historií žalované, ze které vyplývá, že měla více úvěrů, které měla splácet, a dokonce několik žádostí o poskytnutí úvěrového produktu bylo žalované odmítnuto. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že s ohledem na nedostatečné splnění povinnosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je úvěrová smlouva neplatná.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinnosti smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).9. Odvolací soud nemá důvod se v dané věci odchýlit od závěru soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právní předchůdkyní žalobkyně z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalované. Ve vztahu k tomuto závěru žalobkyně žádné námitky neuvádí, její odvolací argumentace se vztahuje výlučně k otázce splatnosti, tj. způsobu, jakým má být podle rozsudku soudu prvního stupně zbývající část jistiny zaplacena. Žalobkyně nesouhlasí s výší splátek a soudu prvního stupně vytýká, že splácení dlužné částky nebylo stanoveno „pod ztrátou výhody splátek“. Současně trvá na tom, že žalovaná je se zaplacením (vrácením) jistiny v prodlení. Poukazuje na pasivitu žalované a její povinnost své poměry soudu objasnit.10. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nezaplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o speciální úpravu vypořádání plnění za neplatné smlouvy,