7 Co 982/2024-349 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 24. 7. 2019 domáhala na žalované zaplacení částky 297 234 Kč s úrokem z prodlení od 28. 1. 2019 s tím, že se jedná o škodu způsobenou na dvou motorových vozidlech, která byla žalobkyni neoprávněně zajištěna v rámci trestní věci jejího přítele , jméno FO, . Uplatněný nárok souvisí s neoprávněným zadržováním osobního automobilu Toyota Rav 4, RZ , SPZ, 75 a motocyklu KTM 400 LC 4 T - EGS, RZ , SPZ, . Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem uvedených motorových vozidel, které byly neoprávněně zadržovány a vydány žalobkyni v nepojízdném stavu. V době zadržení došlo k poklesu ceny těchto motorových vozidel. Další škoda žalobkyni vznikla zaplacením odtahu nepojízdných vozidel z , Adresa, do , adresa, v částce 9 500 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala náhradu částky, kterou vynaložila za zastoupení advokátem při vrácení nepojízdných vozidel a uplatnění vzniklé škody.2. Okresní soud Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 4. 2024, č.j. 23 C 219/2019–322 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl (po zrušení jeho předchozího rozhodnutí v dané věci) o nároku žalobkyně na zaplacení částky 254 174 Kč s příslušenstvím tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 500 Kč s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od 1. 2. 2019 do zaplacení (výrok I.), že se žaloba, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 213 674 Kč s úrokem a z prodlení 8,05 % ročně od 1. 2. 2019 zamítá (výrok II.), že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 3 055 Kč (výrok III.) a že žalobkyně je povinna zaplatit státu náhradu nákladů řízení 39 894 Kč na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích (výrok IV.).3. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně se žalovaná odvolává. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, který nesprávný úřední postup žalované spatřuje v nečinnosti Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, který měl podle soudu prvního stupně jakožto správce zanedbat péči o zajištěná motorová vozidla. Žalovaná trvá na tom, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nikdy nebyl pověřen správou zajištěného majetku – předmětných vozidel. V posuzované věci správu zajištěného majetku prováděla po celou dobu Policie ČR. Soudu prvního stupně vytýká, že dospěl k závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím ve špatném zacházení s předmětnými vozidly, nicméně aniž provedl výslech policistů, který byl ze strany žalované navrhován a rovněž znevěrohodnil zprávu Policie ČR ze dne 4. 4. 2022. Žalovaná poukazuje na skutečnost, že v rámci předběžného projednání žádosti žalobkyně u Ministerstva spravedlnosti byl uplatněn pouze nárok z důvodu neoprávněného zadržení majetku žalobkyně, tedy z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoliv z titulu nesprávného úředního postupu. Na tomto základě má za to, že požadovaná škoda nebyla uplatněna ve smyslu § 14 OdpŠk., a proto je na místě zastavení řízení. Podle žalované v posuzované věci nelze shledat nezbytnou podmínku pro vznik odpovědnosti podle § 8 odst. 1 OdpŠk., tedy pravomocné rozhodnutí zrušené nebo změněné příslušným orgánem pro nezákonnost. Žalovaná poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3310/2013 ze dne 24. 6. 2015, které se týká odpovědnosti státu za škodu z rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na účtu banky. Dále trvá na tom, že žalobkyně není aktivně legitimována k podání žaloby z důvodu nedostatečného prokázání vlastnictví vozidel, neboť smlouvy, které by vlastnictví žalobkyně jednoznačně prokazovaly, nebyly předloženy. Registrace automobilu a motocyklu na žalobkyni neprokazuje vlastnictví těchto věcí. Přesto bylo rozhodnuto ve prospěch žalobkyně v otázce vlastnictví, aniž byl opatřen důkaz o tom, že žalobkyně spolehlivě věděla o původu finančních zdrojů na pořízení zmíněných motorových prostředků. Žalovaná poukazuje na to, že žalobkyně dobrovolně vydala předmětné věci policii, poukazuje na to, že si dopravní prostředky vyzvedla až po třech měsících od právní moci rozhodnutí o jejich vydání. K zajištění vozidel došlo v souvislosti s trestním věcí jejího přítele a žalobkyně by tak měla náhradu požadovat vůči němu. Pokud jde o konkrétní částku, kterou žalobkyně požaduje, odkazuje žalovaná na rozhodování soudu v obdobných věcech, konkrétně na rozhodnutí , adresa, , č. j. , číslo jednací, ze dne 3. 4. 2024, kdy došlo v obdobné věci k zamítnutí žaloby. Obvodní soud nepovažoval náklady na uvedení vozidla do provozuschopného stavu za škodu, jež by snižovala hodnotu vozidla, když mělo jít o náklady spojené s běžnou údržbou vozidla jako takového a tyto náklady by tak bylo nutné vynaložit v rámci pravidelného servisu vozidla i v případě, že by nebylo zajištěno. Žalovaná má za to, že v rámci rozhodování nelze výši škody dovozovat pouze ze znaleckého posudku. Jak v řízení vyplynulo, bylo znovuzprovoznění zajištěno „svépomocí“. Částky, které žalobkyně požaduje, jsou pouze předpokládané náklady a výši škody tak nelze mít za doloženou.4. Žalobkyně v odvolání proti rozhodnutí o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení státu namítá nesprávnost tohoto rozhodnutí, kdy dle jejího přesvědčení měl soud přihlédnout ke znaleckému posudku , tituly před jménem, , jméno FO, a aplikovat ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně měla ve věci toliko částečný úspěch, přičemž rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku. Žalobkyně považuje uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení státu za krajně neadekvátní, navíc v situaci, kdy z její strany nebyl důkaz znaleckým posudkem vznesen, neboť sama předložila znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, . Současně se dovolává ust. § 150 o.s.ř.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustná odvolání (§ 202 o.s.ř.) byla podána včas (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v části, jíž se podaná odvolání týkají, podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně i odvolání žalované není důvodné.6. V posuzované věci se žalobkyně domáhá na žalované náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk.). Předmětem odvolacího řízení je nárok na náhradu škody v částce 40 500 Kč sestávající z částky 31 000 Kč, kterou žalobkyně dle svého tvrzení byla nucena vynaložit na zprovoznění motorových vozidel, která jí byla zadržována policií po dobu pěti let bez náležité údržby a byla jí vydána v nepojízdném stavu. Na zprovoznění osobního automobilu podle tvrzení žalobkyně byla vynaložena částka 17 500 Kč a na zprovoznění motocyklu částka 13 500 Kč. Žalobkyně byla rovněž nucena vynaložit náklady na odtah motorových vozidel do místa svého bydliště v částce 9 500 Kč. Soud prvního stupně posoudil tento nárok jako oprávněný. Vyšel ze zjištění, že v rámci trestního řízení vedeném proti , jméno FO, vydala žalobkyně na výzvu policie osobní vozidlo Toyota Rav 4, rok výroby 2007 a motocykl zn. KTM 400 LC, rok výroby 2004 policii dne 12. 6. 2013. , jméno FO, byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a k trestu propadnutí věci v roce 2016, přičemž uvedený trest se na předmětná motorová vozidla nevztahoval. Ta byla vydána žalobkyni v roce 2018 v nepojízdném stavu. Za odtah nepojízdných vozidel vynaložila žalobkyně částku 9 500 Kč. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení této částky a mimo jiné i další částky 31 000 Kč za zprovoznění motorových vozidel u Ministerstva spravedlnosti 31. 7. 2018. Svou žádost doložila znaleckými posudky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 30. 4. 2018, v nichž znalec jako přiměřený náklad na zprovoznění motorových vozidel uvedl částku 17 500 Kč v případě automobilu a 13 500 Kč u motocyklu. Žalovaná ve lhůtě šesti měsíců žalobkyni předmětné částky neuhradila. Soud prvního stupně zjistil, že péče o zajištěná motorová vozidla neprobíhala řádně, což mělo za následek skutečnost, že byla vydána po pěti letech žalobkyni v nepojízdném stavu. Soud prvního stupně dovodil odpovědnost žalované za nesprávný úřední postup spočívající v nedostatečné údržbě zajištěných motorových vozidel a v opožděném vydání zajištěných věcí. Dospěl k závěru, že škoda byla způsobena postupem Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správcem předmětných věcí a rozhodovací činností Krajského soudu v Českých Budějovicích, který opožděně rozhodl o vrácení věcí žalobkyni. Vyšel z toho, že nárok na náhradu vzniklé škody žalobkyně uplatnila u Ministerstva spravedlnosti a byly tak naplněny formální podmínky uplatnění nároku, který je předmětem řízení. Po šesti měsících od uplatnění nároku se žalovaná dostala podle soudu prvního stupně do prodlení, a to konkrétně od 1. 2. 2019. Vynaložení nákladů na zprovoznění motorových vozidel soud prvního stupně dovodil v žalobkyní požadované výši s odkazem