8 Co 690/2024-65 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 525 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení do 3 dnů (výrok I.), když současně zamítl žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení dalších 9 205 Kč s přísl. (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné vozidlo RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , č. technického průkazu , číslo, (dále jen „vozidlo“) dle § 4 odst. 1 a 6 z. 168/1999 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), a to za 2 období (částku 4 525 Kč za období 4. 5. 2022 – 7. 7. 2022 a částku 9 205 Kč za období 8. 7. 2022 – 22. 11. 2022).3. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný jako vlastník a provozovatel vozidla RZ , SPZ, , které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 25. 4. 2022 od , jméno FO, , provozoval uvedené vozidlo v období od 4. 5. 2022 do 7. 7. 2022 bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek ve výši 4 225 (za 65 dní po 65 Kč). Žalovaný na výzvu k úhradě příspěvku nereagoval a žalobkyni ničeho neuhradil poté, co jej k úhradě dlužné částky vyzval právní zástupce žalobkyně před podáním žaloby. Dne 24. 8. 2022 se však stal provozovatelem a vlastníkem vozidla , jméno FO, , kterým jím byl až do 20. 6. 2023 (sdělení , správní orgán, , sídlo, , karta vozidla). Žalobkyně pak v řízení nenabídla žádné důkazní prostředky, jimiž by vyvrátila skutečnosti o vlastnictví vozidla vyplývající z karty vozidla a sdělení , správní orgán, , sídlo, , ačkoliv k tomu byla soudem písemně vyzvána.4. Právně soud prvního stupně věc posoudil dle § 4 odst. 1 a 6zákona číslo 168/1999 Sb., kdy žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo žalovaným provozováno v rozporu s ust. § 3 odst. 2 zákona číslo 168/1999 Sb., tedy za dobu od 4. 5. 2022 do 7. 7. 2022. Výše příspěvku pak byla určena součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem, a nákladů na jeho uplatnění ve výši 300 Kč, v případě jeho nezaplacení, včetně nákladů na jeho vymáhání. Ohledně částky 9 205 Kč představující příspěvek za nepojištění uvedeného vozidla a náklady na uplatnění příspěvku za období od 8. 7. 2022 do 21. 11. 2022 pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když vyšel ze zjištění, že žalovaný od 24. 8. 2022 již nebyl vlastníkem ani provozovatelem uvedeného vozidla a žalobkyni tak nárok na jeho úhradu za uvedené období proti žalovanému nevznikl.5. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl úspěšnějším účastníkem tohoto řízení, avšak mu v něm žádné náklady nevznikly.6. Proti tomuto rozsudku (do části výroku v odst. II. a do výroku v odst. III.) se odvolala žalobkyně, navrhující jeho částečnou změnu tak, aby jí byla přiznána k úhradě další částka 3 355 Kč představující příspěvek do 23. 8. 2022 (dalších 47 dní + 300 Kč náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva), neboť i v této části 2. žalovaného období byl žalovaný vlastníkem/provozovatelem předmětného nepojištěného vozidla na základě Kupní smlouvy uzavřené s , jméno FO, dne 25. 4. 2022. Teprve od 24.8.2022 je v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla zapsán , jméno FO, . Navrhuje i tomu odpovídající změnu výroku o nákladech řízení respektující poměr jejího úspěchu v řízení.7. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.8. Odvolací soud po závěru o přípustnosti odvolání, podaného včas, účastníkem řízení k takovému úkonu legitimovaným (§§ 201, 202 a 204 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. a ve výroku III., o nákladech řízení, a dospěl k závěru o důvodnosti podaného odvolání. Odvolatelka uplatnila odvolací důvody dané ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a byly splněny i další náležitosti odvolání a podmínky přezkoumatelnosti (§ 205 odst. 1 a § 212a odst. 2 o. s. ř. a contrario). Výrok I. a část výroku II., odvoláním nenapadené, zůstaly nedotčeny a nabyly samostatně právní moci (§ 206 o. s. ř.).9. Soud prvního stupně si byl vědom zákonné úpravy a podmínek, za nichž lze žalobkyni (právnické osobě, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popř. provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se „zákonem“) přiznat právo na zaplacení příspěvku, jehož výše je dána denní sazbou dle druhu „vozidla“ (podle vyhl. Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. „zákon“ provádějící). Zároveň respektoval ust. § 4 odst. 2 „zákona“, podle kterého se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla je jeho provozovatelem s možností vyvrácení této zákonné domněnky. Přestože v rozhodném období (4. 5. 2022 – 21. 11. 2022) byli jako vlastníci/provozovatelé „vozidla“ zapsáni , jméno FO, (v období od 26. 9. 2018 do 24. 8. 2022) a , jméno FO, (v období od 24. 8. 2022 do 26. 6. 2023), správně přihlédl k v řízení prokázanému, že Kupní smlouvou ze dne 25. 4. 2022 (předcházející datem svého uzavření rozhodnému období) , jméno FO, prodala „vozidlo“ žalovanému. Ten byl proto jako vlastník/provozovatel povinen platit pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tuto povinnost neplnil, a stíhá jej povinnost uhradit žalovaný příspěvek. Soud prvního stupně přiznal žalobkyni příspěvek za 1.období (nedotčeným výrokem I.), za 2. období žalobu zamítl s poukazem na skutečnost, že od 24. 8. 2022 se stal provozovatelem a vlastníkem „vozidla“ , jméno FO, . Jakkoli odvolací soud toto skutkové zjištění respektuje, vyplývá z něj naopak, že až do 23. 8. 2022 je žalovaný povinen příspěvek hradit právě proto, že předchozí evidovaná vlastnice/provozovatelka „vozidla“ mu toto prodala shora citovanou kupní smlouvou. Z v řízení provedených důkazů nevyplývá (a žalovaný neprokázal), že by před 24. 8. 2022 vozidlo převedl na jiného (a taková skutečnost nevyplývá ani z registru vozidel, kde byla stále evidována, byť v rozporu s faktickým stavem, , jméno FO, ), proto i za dalších 47 dní (od 8. 7. 2022 do 23. 8. 2022) je dle názoru odvolacího soudu povinen hradit příspěvek 65 Kč denně, včetně 300 Kč náhrady nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva (podle § 2a vyhl. 205/1999 Sb.). S těmito úvahami odvolací soud postupem podle § 220 o. s. ř. napadený rozsudek změnil a i v této části (47 dní x 65 Kč + 300 Kč) žalobě jako důvodné vyhověl, včetně požadovaného příslušenství – úroku z prodlení, jehož běh je vázán na splatnost příspěvku na základě výzvy ze dne 27. 2. 2023.10. Nově (v souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř.) odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Aplikoval ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a přihlédl k tomu, že každý z účastníků měl v řízení částečný úspěch, žalobkyně 57 % , žalovaný úspěch z 43%. Žalobkyni tak náleží právo na náhradu 14 % v řízení účelně vynaložených nákladů (57-43), které jsou za řízení před soudem prvního stupně představovány 800 Kč zaplaceného soudního poplatku, odměnou za 3 vykonané úkony právní služby advokátem (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, advokátního tarifu (dále jen AT). Ke každému z nich náleží 100 Kč paušální částky dle § 14b odst. 5 AT, odměna a režijní paušál navýšené o 21% DPH, jehož je advokát plátcem (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) na výsledných 2 252 Kč (800+3x300+3x100+252 DPH). Za odvolací řízení jsou představovány 1 000 Kč soudního poplatku z odvolání, odměnou za 2 vykonané úkony právní služby (sepis odvolání a účast u jednání odvolacího soudu) po 1 000 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 AT z punkta 3 355 Kč (předmětu odvolacího řízení), 2x 300 Kč režijní náhrady podle § 13 odst. 3 AT, náhradu za promeškaný čas v délce 8 hodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 a 3 AT a náhradu cestovních výdajů ve výši 2 282 Kč (dle specifikace na č. l. 64 spisu). Navýšeno o 21 % DPH představují náklady odvolacího řízení částku 7 875,20 Kč (1 000+2x1 000+2x300+8x100+2 282+1 193,20 DPH). Celkové náklady žalobkyně za řízení před soudy obou stupňů tak představují částku 10 127,20 Kč, 14 % z nich činí 1 418 Kč, k jejichž úhradě byl žalovaný zavázán za podmínek uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).