5 Co 1643/2025-48 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu žalobkyně o zaplacení částky 11 761,44 Kč s úroky z prodlení a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvého stupně zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zřízení běžného účtu dle § 2662 a násl. o. z. a následně byl žalovanému založen termínovaný vklad 1 700 000 Kč s úrokem 1,85 % p. a. Dne 28. 2. 2022 vydala Česká národní banka oznámení o neschopnosti , právnická osoba, dostát svým závazkům vůči oprávněným osobám ze zákonných a smluvních podmínek podle § 41a a násl. zák. č. 21/1992 Sb. , právnická osoba, byla povinna vykázat do GSFT, kde byla pojištěna, kreditní zůstatky na účtech svých klientů ke dni 28. 2. 2022. , právnická osoba, vykázala u účtu žalovaného č. , č. účtu, zůstatek ve výši 1 778 530,56 Kč, kterou si žalovaný z GSFT dne 29.3.2022 vybral. Ze strany , právnická osoba, však došlo k chybnému reportování kreditního zůstatku žalovaného do GSFT, neboť zůstatek termínovaného vkladu byl reportován ve výši, z které nebyla odečtena 15% srážková daň dle zák. č. 586/1992 Sb., tj. částka ve výši 11 761,44 Kč. Kreditní zůstatek žalovaného byl tedy reportován ve vyšší výši, a na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení o částku ve výši 11 761,44 Kč dle § 2991 a násl. o. z., přičemž GSFT nezná konkrétní složení jednotlivých zůstatků klientů a pracuje s daty, které mu poskytla , právnická osoba, a srážková daň ve výši 11 761,44 Kč byla správci daně , právnická osoba, uhrazena dne 27. 4. 2022, a to souhrnnou platbou za všechny klienty. Soud prvého stupně však žalobu zamítl, a to z toho důvodu, že ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo zaviněním , právnická osoba, v důsledku jejího pochybení, když neodvedla daň z příjmu z úroku dle zák. č. 586/1992 Sb. a žalobní nárok tak lze považovat za rozporný s dobrými mravy dle § 6 a § 8 o. z., neboť přiznání nároku žalobkyni by znamenalo zneužití práva. Námitku promlčení žalovaného soud prvého stupně neposoudil za důvodnou, protože tříletá promlčecí doba započala běžet dne , Datum narození žalobkyně A, . 2. 2025. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 o. s. ř. dle zásady úspěchu ve věci, žalovanému náklady řízení nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku se včas v plném rozsahu odvolala žalobkyně. Namítla, že žalovaný získal od žalobkyně více, než mu náleželo, přičemž k přijetí této vyšší částky není právního důvodu. Z ustanovení zákona upravujícího bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) nelze dovodit, že by ke vzniku bezdůvodného obohacení nemohlo dojít zaviněním žalobkyně. Toto subjektivní zavinění nemá vliv na samotné vydání bezdůvodného obohacení, a to vzhledem k objektivní podstatě bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že k vyplacení vyšší částky došlo v důsledku omylu či chyby na straně žalobkyně, není právním důvodem pro nabytí této vyšší částky žalovaným. Tato chyba žalobkyně je pouze důvodem vzniku bezdůvodného obohacení, nikoliv okolností, která by zakládala právo žalovaného ponechat si vyšší částku, než mu náleží. Soud prvého stupně přesvědčivě nedoložil, že by výkon práva byl v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný měl u , právnická osoba, v likvidaci termínový vklad ve výši 1 700 000 Kč, přičemž pohledávka žalovaného z termínovaného vkladu včetně úroků byla pojištěna u garančního systému finančního trhu (GSFT). Dne 28. 2. 2022 vydala Česká národní banka oznámení o neschopnosti , právnická osoba, dostát svým závazkům vůči oprávněným osobám. , právnická osoba, byla povinna do tří dnů od rozhodného dne poskytnout GSFT informace o výši pojištěných vkladů svých klientů. Bohužel vzhledem k takto krátké třídenní lhůtě u banky s více než sto tisíci klienty a k nejasné, nepředvídatelné a chaotické situaci, ve které se , právnická osoba, ze dne na den ocitla, došlo k pochybení, kdy byl zůstatek termínovaného vkladu žalovaného reportován do GSFT ve výši vkladu a naběhlých úroků, ze kterých nebyla odečtena 15% srážková daň. Následně GSFT žalovanému tuto vyšší částku vyplatila. , právnická osoba, pak musela jednak odvést daň správci daně a jednak v rámci aktuálně probíhajícího insolvenčního řízení uspokojit pohledávku GSFT. V případě, že žalovaný bezdůvodné obohacení nevydá, dojde ke znevýhodnění věřitelů , právnická osoba, , neboť tímto bude ponížena majetková podstata , právnická osoba, , z jehož zpeněžení jsou věřitelé , právnická osoba, uspokojováni. Současně nastane situace, kdy žalovaný bude zbaven povinnosti odvést ze svého příjmu daň. Schvalování takové situace je zjevně v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, jako i se zásadami insolvenčního řízení. Žalobkyně se neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, dle kterého by přiznání nároku žalobkyni znamenalo zneužití práva. Žalobkyně se podáním žalobního návrhu snažila pouze docílit vrácení částky, která jí náleží. Žalobkyně dokonce vyvinula maximální úsilí, aby se s žalovaným před zahájením soudního řízení spojila a vyřešila věc mimosoudně. Dokonce byla i ochotna přistoupit k dohodě o vrácení bezdůvodného obohacení prostřednictvím měsíčních splátek. Žalovaný byl ale bohužel zcela pasivní a nijak nereagoval na výzvy a snahy žalobkyně se s žalovaným spojit. Žalovaný rozhodně nebyl předčasným ukončením termínovaného vkladu ochuzen tím, že přišel o úroky, jak se domnívá. Úrok z termínovaného vkladu u , právnická osoba, činil pouze 1,85 % p. a. Žalovaný své vyplacené finanční prostředky mohl zhodnotit prostřednictvím investičních nástrojů (nejjednodušeji vložením na kterýkoliv spořící účet) u jiných bank, kde by získal podstatně vyšší úrok, než měl u , právnická osoba, . Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.3. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek postupem dle § 212 odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. V souladu s § 214 odst. 3 o. s. ř. odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání.4. Odvolací soud je ve shodě s argumentací žalobkyně. Žalovanému byla , právnická osoba, (nyní v likvidaci) vyplacena dne 29. 3. 2022 vyšší částka, než žalovanému náležela, neboť termínovaný vklad mu byl vyplacen včetně částky odpovídající 15% dani z příjmu z úroků z tohoto vkladu (v žalované výši 11 761,44 Kč), která ale měla být bankou sražena a odvedena správci daně (§ 36 odst. 2 písm. j) a § 38d odst. 1 a 3 zák. č. 586/1992 Sb.).5. Žalovaný se tak na úkor této banky plněním bez právního důvodu bezdůvodně obohatil a je tak povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni jako insolvenční správkyni této banky vydat (§ 2991 odst. 1 a 2 o. z.). Na rozdíl od soudu prvého stupně odvolací soud neshledává požadavek žalobkyně za rozporný s dobrými mravy či za zneužití práva, neboť jde o klasický případ bezdůvodného obohacení, jenž je spojen s povinností obohaceného ochuzenému bezprávné plnění vrátit.6. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadený rozsudek změnil a žalovanému uložil žalovanou částku žalobkyni uhradit, a to včetně úroků z prodlení. Žalovaný svůj dluh z bezdůvodného obohacení totiž nesplnil, přestože byl k vrácení dluhu do 31.7.2024 žalobkyní vyzván, čímž se ocitl v prodlení (§ 1958 odst. 2, § 1968 a § 1970 o. z.).7. Soud prvého stupně přitom správně dovodil, že žalobní nárok žalobkyně není promlčen, neboť ke dni podání žaloby (k 14. 2. 2025) ještě neuplynula tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 629 odst. 1 o. z. ve spojení s § 619 a § 621 o. z. Dne 28. 2. 2022 totiž teprve jmenovaná banka vykázala kreditní zůstatky na účtech svých klientů a teprve následně bylo žalovanému bezdůvodné obohacení vyplaceno. Ve věci nebyla důvodná ani další obrana žalovaného, který namítl, že ke zrušení vkladu došlo ze strany banky kvůli jejím problémům a tím žalovaný přišel o úroky. Žalovaný totiž proti žalobkyni neuplatnil konkrétní kompenzační námitku (§ 98 o. s. ř.).8. Odvolací soud současně rozhodl podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Dle konečného rozhodnutí byla ve věci samé úspěšná žalobkyně, a proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ty jsou představovány paušální náhradou ve výši 300 Kč za každý úkon žalobkyně v řízení ve smyslu vyhl. č. 254/2015 Sb. Jedná se o 4 úkony, a to výzvu k plnění, návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, účast při jednání před soudem prvého stupně a podání odvolání (§ 1 odst. 3 písm. c) a písm. f) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky). Celkem se jedná o částku 1 200 Kč, kterou žalovaný zaplatí žalobkyni.