5 Co 951/2025-54 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 572 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 22.10.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 400 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku.2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný způsobil dne 5.9.2023 v , adresa, v , Jméno účastníka, , jméno FO, , narozenému , datum, , který je pojištěncem žalobkyně, újmu na zdraví, a to tím, že ho fyzicky napadl. Udeřil jej několika údery do hlavy a tím mu způsobil zranění. V příčinné souvislosti s tímto jednáním pak žalobkyně uhradila náklady léčení , jméno FO, , a to příslušným poskytovatelům zdravotních služeb v žalované částce 17 572 Kč. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění je žalobkyně oprávněna tuto částku na žalovaném vymáhat. Žalovaný na výzvu žalobkyně k úhradě žalované částky, jež mu byla doručena dne 4.10.2024 nikterak nereagoval a ničeho neuhradil. O úroku z prodlení rozhodl soud prvního stupně s odkazem na § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Náklady řízení žalobkyně pak představují zaplacený soudní poplatek 800 Kč a dva úkony po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.4. Žalovaný ve svém odvolání uvádí, že pan , jméno FO, se nezachoval úplně správně. Před konfliktem byli oba kolegové v práci. Pak se cca pět let neviděli. , jméno FO, pak přijel za žalovaným jako obchodní zástupce, kterému se daří. To však nebyla pravda a žalovanému udělal škodu na majetku v celkové hodnotě cca 40 000 Kč + zboží, které mu objednal za dalších 20 000 Kč. Dokázal ho tedy za noc okrást o cca 60 000 Kč. Žalovaný pak v odvolání dále uvádí, že po jejich konfliktu doufal, že , jméno FO, dostane rozum. Bohužel se tak nestalo, přičemž žalovaný na , jméno FO, trestní oznámení nepodával. Uvádí, že myslel, že se to dorovná jako mezi přáteli a žádá o prověření rozsudku a přihlédnutí ke škodě, která mu vznikla po návštěvě , jméno FO, u něho.5. Proti rozsudku, avšak pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení podala odvolání též žalobkyně. Poukazuje na to, že v elektronickém platebním rozkazu, který byl následně z důvodů nedoručitelnosti žalovanému zrušen, bylo rozhodnuto o nákladech řízení tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku 1 850 Kč. Tato částka odpovídá požadavku žalobkyně, která v žalobě vedle soudního poplatku 800 Kč požaduje zaplatit i tři úkony za právní služby po 450 Kč, a to za převzetí případu, výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Tento požadavek soud upravil na 2 x 300 Kč a 1 x 450 Kč. Dále v odvolání poukazuje na to, že § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. stanoví výčet úkonů pouze demonstrativně. Měl v této věci být analogicky aplikován advokátní tarif. Žalobkyně přebírá věc ve chvíli, kdy dojde ke vzniku škody pojištěnci žalobce. S celým případem a okolnostmi vzniku škody se musí seznámit, aby mohla posoudit úspěšnost případného vymáhání škody na pachateli. Na vypracování podkladů k žalobě (tedy v rámci převzetí a přípravy věci) se podílejí zaměstnanci žalobkyně z různých úseků její činnosti, a to především z odboru zdravotní péče (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení, posouzení revizními lékaři) a z ekonomického odboru (rozpis plateb k náhradě za léčení). Též je nutná vysoce odborná práce revizního lékaře, který musí v rámci aktuálního zdravotního stavu zjistit péči, která je nebo není v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním jiné osoby, popřípadě nahlížet do zdravotní dokumentace u ošetřujících lékařů. Proto by žalobkyni měla být přiznána i paušální náhrada nákladů za úkon dle advokátního tarifu – převzetí věci. Žalobkyně si tak nárokuje náhradu nákladů za tři úkony, a to za převzetí věci, předžalobní výzvu a návrh ve věci samé. U návrhu ve věci vzhledem k době podání měl soud přiznat za tento úkon částku 450 Kč. Navrhla změnu napadeného výroku v odstavci II. tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 850 Kč.6. K podanému odvolání žalovaného se žalobkyně vyjádřila. Uvádí, že okolnosti, které žalovaný uvádí, nemají žádný vliv na správnost rozsudku a měly být tvrzeny v řízení před soudem prvého stupně. Poukazuje též na to, že soud prvního stupně rozhodl se souhlasem účastníků bez nařízení jednání. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a požádala o přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 450 Kč za jeden úkon, kterým je sepis vyjádření k odvolání.7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná podle § 201 o.s.ř. v návaznosti na ust. § 202 o.s.ř., byla podána včas a osobami k tomu oprávněnými (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) projednal věc podle § 212 o.s.ř. a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.8. Odvolání obou účastníků nejsou důvodná.9. Podle ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v platném znění příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.10. Odvolací soud se při svém rozhodnutí zcela ztotožňuje s tím, k jakým skutkovým zjištěním soud prvního stupně na základě dokazování před ním provedeného (při splnění podmínek § 115a o.s.ř.) dospěl a těmto skutkovým zjištěním nemá čeho vytknout. Ztotožňuje se i s právním hodnocením věci tak, jak soud prvního stupně uvádí v odůvodnění napadeného rozsudku. Důkazy provedené v řízení před soudem prvního stupně tento hodnotil tak, jak mu ukládá ust. § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Z odůvodnění napadeného rozsudku pak vyplývá, že soud prvního stupně přihlížel pečlivě ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Rozsah provedeného dokazování pak odpovídá předmětu řízení a jak již uvedeno, z takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud při posouzení odvolacích námitek vychází.11. Pokud jde o odvolání žalovaného do meritu věci, neuvádí žalovaný ve svém odvolání nic, co by mohlo přivodit změnu napadeného rozsudku či jinými slovy řečeno, pro žalovaného příznivější rozhodnutí. Soud prvního stupně vyšel při rozhodování z listinných důkazů, které jsou obsahem spisu a z nichž vyplývá, že žalovaný se dopustil protiprávního jednání ve vztahu k , jméno FO, , narozenému , datum, , trvale bytem , adresa, , PSČ , adresa, , kterého zranil fyzickým útokem, přičemž za toto jednání byl postižen v přestupkovém řízení před , adresa, když bylo rozhodnuto, že spáchal přestupek proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4 zákona č. 251/2016 Sb. a rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.6.2024. Dále soud prvního stupně vyšel z vyúčtování péče, která byla zdravotnickými zařízeními poškozenému , jméno FO, poskytnuta v souvislosti s útokem žalovaného a tuto péči (která je velice podrobně a přehledně specifikována) žalobkyně zdravotnickým zařízením uhradila. Vznikl jí proto nárok podle výše citovaného ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., aby jí žalovaný takto vynaloženou částku uhradil.12. Prakticky k jediné odvolací námitce žalovaného totiž, že jeho útoku předcházely neshody s poškozeným , jméno FO, , který měl dle tvrzení žalovaného tohoto finančně poškodit, odvolací soud uvádí, že nic z toho, co takto žalovaný vágně popisuje, nemůže mít vůbec žádný vliv na toto probíhající řízení, potažmo rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť neshody ohledně financí neopravňují nikoho, tedy ani žalovaného k tomu, aby jiného člověka fyzicky napadl a způsobil mu újmu na zdraví.13. Relevantní odvolací námitku pak neobsahuje ani odvolání žalobkyně, která brojí proti výši nákladů řízení, jež jí napadeným rozsudkem byly přiznány. Žalobkyně především požaduje úhradu dalšího úkonu dle vyhl. 254/2015 Sb., a to příprava a převzetí věci s tím, že tento úkon by jí měl být nahrazen analogicky podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. S tím však odvolací soud nesouhlasí, jak již ostatně dříve rozhodoval například ve věci sp. zn. 5 Co 898/2019. Opětovně tak uvádí, že úkon „příprava a převzetí věci“ se totiž váže k situaci, kdy účastník v řízení nevystupuje sám, nýbrž je zastoupen typicky advokátem na základě smlouvy o poskytování právních služeb, přičemž právě v takovém případě musí zástupce od zastupovaného účastníka získat potřebné informace a podklady a tyto zpracovat, tj. fakticky věc převzít. Pokud však účastník (jako v posuzované věci žalobkyně) zastoupen není a předání informací tak nepřichází v úvahu, nýbrž jde toliko o spolupráci jednotlivých zaměstnanců (odborů či oddělení) žalobkyně, což je výrazem obsahu její činnosti, nejde o situaci analogickou té, již má na mysli § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a tím tak nejde o situaci, kdy by za tuto činnost měla žalobkyni náležet jakákoliv náhrada.14. Žalobkyně se navíc ve svém odvolání i v