7 Co 1205/2025-57 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 3. 2025, č. j. 8 51/2025-25 (dále jen napadený rozsudek) rozhodl o nároku žalobkyně na zaplacení částky 388 379,90 Kč s příslušenstvím tak, že žalobě vyhověl ohledně částky 332 856 Kč, kterou uložil žalovanému k zaplacení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ohledně částky 55 523,90 Kč, úroku 10,99 % ročně z částky 385 385,90 Kč od 17. 4. 2024, zákonného úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 385 385,90 Kč od 27. 4. 2024 a kapitalizovaného úroku, ve výši 10 958,94 Kč od 13. 1. 2024 do 17. 4. 2024 žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 11 092,70 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Předmětem řízení byl nárok žalobkyně uplatněný na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. , číslo, , podle které žalobkyně poskytla žalovanému částku 400 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku s příslušenstvím ve splátkách po 6 104 Kč počínaje od 13. 3. 2023. Soud prvního stupně se z úřední povinnosti zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy z hlediska povinnosti žalobkyně řádně posoudit v době uzavření smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Dospěl k závěru, že tuto povinnost stanovenou zákonem č. 257/2016 Sb. (zákon o spotřebitelském úvěru) žalobkyně nesplnila, což je důvodem neplatnosti úvěrové smlouvy. Závěrem soudu prvního stupně je, že žalovaný jako spotřebitel je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Vzhledem k tomu, že uhradil 67 144 Kč, je povinen žalobkyni zaplatit 332 856 Kč. Ve zbývající části nároku byla žaloba výrokem II. napadeného rozsudku zamítnuta, tedy i ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení s tím, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny, to je částky 332 856 Kč uložené žalovanému napadeným rozsudkem. Soud prvního stupně vychází z toho, že v době rozhodnutí žalovaný není s úhradou zbývající části jistiny v prodlení.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně, a to ve vztahu k úroku z prodlení (ohledně něhož byla žaloba ve výroku v odstavci II. zamítnuta) se žalobkyně odvolává. Soudu prvního stupně vytýká nesprávnou aplikaci ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Má za to, že pravidlo času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost bezdůvodného obohacení a použije pouze v případě, kdy není v možnostech spotřebitele jako dlužníka splnit pohledávku bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. To znamená, že pravidlo o času plnění povinnosti spotřebitele vrátit bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy o úvěru, se uplatní jen tam, kdy věřitel spotřebitele vyzval k plnění a současně není v možnostech spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Přitom spotřebitel je tím, kdo je nositelem procesní povinnosti skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh a k těmto tvrzením navrhnout důkazy. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh ve zbytečného odkladu, tak musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování. Pochybení soudu prvního stupně žalobkyně spatřuje především v neúplně zjištěném skutkovém stavu, neboť soud prvního stupně neprovedl žádné důkazy, na jejich základě by dospěl k závěru, že není v možnostech žalovaného splatit bezdůvodné obohacení po výzvě věřitele. Žalovaný byl v řízení pasivní, nesplnil svou důkazní povinnost ke svým možnostem zaplatit požadovanou částku. Přesto soud rozhodl tak, že žalobci nepřiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalovaná s odkazem na rozhodnutí krajských soudů v obdobných věcech má za to, že žalovaný neunesl břemeno důkazní a tvrzení ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splnění závazku z bezdůvodného obohacení. Za takové situace měl soud prvního stupně postupovat podle obecného pravidla, dle kterého má dlužník splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu a přiznat žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.3. Žalovaný se k otázce úroku z prodlení nevyjádřil. U odvolacího jednání k věci uvedl pouze to, že částku 332 856 Kč podle rozsudku soudu prvního stupně zaplatil 29. 8. 2025.4. Krajský soud by Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněnou osobou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 o.s.ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a o.s.ř. a to v části týkající se zákonného úroku z prodlení, o němž bylo rozhodnuto výrokem v odstavci II. napadeného rozsudku a dospěl k závěru, že napadený rozsudek soudu prvního stupně je na místě částečně změnit, avšak nikoliv z důvodu namítaných žalobkyní v podaném odvolání.5. Podle odvolání žalobkyně se stal předmětem odvolacího řízení její nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 586 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do zaplacení. V průběhu odvolacího řízení došlo k částečnému zpětvzetí odvolání, a to ohledně úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč a za dobu od 29. 8. 2025 do zaplacení. Odvolací soud v návaznosti na toto částečné zpětvzetí odvolání rozhodl výrokem III. tak, že podle § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení ve vztahu k úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč od 29. 8. 2025 do zaplacení, zastavil.6. Předmětem odvolacího řízení zůstal nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do 28. 8. 2025.7. Odvolací soud vyšel z toho, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen 1. 6. 2025 (žalobkyni bylo doručeno 5. 5. 2025) a ve výroku v odstavci I. jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni jistinu ve výši 332 856 Kč (toto rozhodnutí není odvoláním dotčeno) nabyl právní moci 17. 6. 2025. Žalovanému uplynula třídenní lhůta k zaplacení uvedené jistiny dnem 20. 6. 2025. Bylo zjištěno, že je žalovaný uvedenou částku zaplatil 29. 8. 2025, tomu odpovídá i částečné zpětvzetí odvolání.8. Ze shora uvedených skutečností vyplývá, že se žalovaný po vydání napadeného rozsudku soudu prvního stupně dostal do prodlení s úhradou částky 332 856 Kč, a to v době od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025. Tuto (novou) skutečnost odvolací soud zohlednil, což se projevilo tím, že částečně změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. ohledně úroků z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 21. 6. 2025 do 28. 8. 2025 podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, že žalovanému uložil tento úrok z prodlení žalobkyni zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části výroku v odstavci II., tj. ohledně nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 14,75 % ročně z částky 332 856 Kč za dobu od 27. 4. 2024 do 20. 6. 2025 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný.9. V posuzovaném případě nebyl s odvoláním zpochybněn závěr soudu prvního stupně o neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu nedostatečně ověřené úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a z toho vyplývající závěr, že žalobkyně má podle uvedeného ustanovení právo na zaplacení dosud neuhrazené části jistiny, kterou žalovanému na základě smlouvy poskytla, a to v nové lhůtě splatnosti stanovené soudm. To se v projednávané věci projevilo ve výroku v odstavci I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně. Ohledně zbývající části uplatněného nároku byla žaloba zamítnuta, stejně jako požadované příslušenství. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální právní úpravou vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o.z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Tato „nová“ splatnost nesouvisí s výzvou věřitele k plnění, nýbrž je dána možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době stanovené podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému, právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoliv na úroky, poplatky apod., pokud nenastane prodlení dlužníka, které se odvíjí od „nové“ doby splatnosti. Právě k tomu v dané věci po rozhodnutí soudu prvního stupně došlo.10. Ačkoliv soudu prvního stupně nelze ve vztahu k rozhodnutí o uplatněném nároku na zaplacení úroků z prodlení ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, nic vytkno