7 Co 1325/2025-247 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se domáhá na žalovaných zaplacení částky 61 815,54 Kč s úrokem z prodlení od 23.12.2020 do zaplacení, přičemž částku 30 907,77 Kč požaduje výhradně na žalované 1) a zbývající část uplatněného nároku, tj. částku 30 907,77 Kč požaduje na obou žalovaných s tím, že jsou povinny zaplatit mu tuto částku společně a nerozdílně. Žalobu odůvodňuje tím, že na základě smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru u , banka, . č. , číslo úvěru, ze dne 29.11.2012, kterou uzavřel jako jeden ze tří solidárně zavázaných dlužníků, bylo čerpáno 550 000 Kč. Na úhradu tohoto úvěru žalobce v období od ledna 2018 do února 2020 uhradil 92 723,32 Kč. Jeho podíl přitom činí 30 977,77 Kč. Podíl připadající na žalované činí 61 815,55 Kč (2 x 30 907,77 Kč). V právní rovině žalobce odkazuje na § 511 obč. zák. či § 1875 a 1876 o.z. Okresní soud v Jindřichově Hradci (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 28.2.2025, č.j. 18 C 1/2021-222 (dále jen napadený rozsudek) žalobu zamítl (výrok I.) a uložil žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení žalovaným (výrok II.). Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku vychází soud prvního stupně z toho, že předmětem řízení je regresní nárok žalobce jako jednoho ze solidárně zavázaných dlužníků podle smlouvy o hypotečním úvěru, která byla uzavřena 21.11.2012 mezi , banka, jako poskytovatelkou úvěru a žalobcem a jeho rodiči , Jméno žalované A, (žalovaná 1) a , tituly před jménem, , jméno FO, jako dlužníky. Vzhledem k tomu, že , tituly před jménem, , právnická osoba, zemřel dne 1.12.2013, vystupuje na straně žalované společně s , Jméno žalované A, také , Jméno žalované B, (dědička , tituly před jménem, , jméno FO, ). Osoby dlužníků podle úvěrové smlouvy jsou zavázáni k vrácení úvěru ve vztahu k Hypoteční bance a.s. společně a nerozdílně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že uvedení dlužníci uzavřeli v souvislosti s uzavřením smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru dohodu o splácení dluhu, podle které měli rodiče žalobce na dluh ze smlouvy o úvěru zaplatit částku, kterou fakticky obdrželi, zbytek pohledávky uhradí Hypoteční bance žalobce. Podle soudu prvního stupně má tato dohoda solidárně zavázaných dlužníků význam v jejich vzájemném vztahu. Splnil-li dlužník více než odpovídalo vzájemnému poměru mezi dlužníky, resp. jejich dohodě, má proti ostatním podle § 511 odst. 3 obč. zák. následný regres. V dané věci soud dovodil existenci dohody mezi dlužníky o tom, v jakém rozsahu budou poskytnutý úvěr splácet dospěl k závěru, že žalované povinnost vyplývající z uzavřené dohody splnily. Proto posoudil žalobcem uplatněný nárok jako nedůvodný a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle zásady úspěchu v řízení vyplývající z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a náklady řízení vyčíslil jako odměnu a hotové výdaje advokáta žalovaných podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).2. Proti tomuto rozsudku se žalobce odvolává. Namítá, že existenci dohody mezi solidárně zavázanými dlužníky dovodil soud prvního stupně bez důkazu a řádné argumentace. Žalobce uzavření jakékoliv dohody spoludlužníků popírá. Má za to, že z toho, co vyplývá z obsahu spisu sp. zn. 12 C 129/2017, na který soud prvního stupně odkazuje, nelze na existenci dohody usuzovat. Závěr soudu o dohodě spoludlužníků je v rozporu s obsahem přihlášky pohledávky P7 ze dne 10.12.2014 , Jméno žalované A, do insolvenčního řízení vedeném ohledně žalobce a trvá na tom, že do smrti , tituly před jménem, , jméno FO, žalovaná , Jméno žalované A, neuhradila na jistinu čerpaného úvěru ničeho. V přihlášce pohledávky P7 žalovaná , Jméno žalované A, všechny transakce označila za půjčku a dožadovala se uspokojení této pohledávky v insolvenčním řízení žalobce. Tuto skutečnost potvrdila i v protokolaci řízení 1-T-78/2015, který označil žalobce jako důkaz. Z protokolace vyplývá, že žalovaná uvedla žalobce v omyl, když tento, jak se později ukázalo, zcela mylně na existenci dohody a slušné a čestné jednání žalované usuzoval. Žalobce poukazuje na to, že soud se při odůvodnění existence dohody dovolává zprávy o splácení hypotečního úvěru. Z této zprávy vyplývá, že žalovaná dle dohody z , datum, žádá o zřízení účtu, aby mohla zasílat finanční prostředky na úhradu třetí osoby. Z dohody uzavřené mezi žalovanou , Jméno žalované A, a Hypoteční bankou a.s. vyplývá, že úhrady neprováděla na svůj vrub, ale na vrub třetí osoby. Soudu prvního stupně vytýká, že k listinným důkazům z insolvenčního řízení žalobce, zejména pak k návrhu na vstup do insolvenčního řízení , Jméno žalované A, a k usnesení KSCB z 24.6.2016 o vstupu žalované do INS žalobce nepřihlížel. Dále namítá, že nebylo vyhověno jeho výzvě v průběhu řízení, aby dohoda byla definována. Podle žalobce žalované neprokázaly existenci dohody a její plnění. Nebyly schopné formulovat její znění a plnění prokázat. Odkaz na jiné řízení a z kontextu vytrhnuté formulace nelze jako důkaz existence dohody a její plnění ze strany žalovaných připustit, zejména ve světle listinných důkazů jako je přihláška pohledávky P7 a návrh na vstup do INS žalobce , Jméno žalované A, , ve kterých žalovaná popírá jakoukoliv úhradu svého dílu dluhu. Nebylo přihlédnuto k obsahu protokolu o výslechu žalované v řízení 1 – T – 78/2015. Dle formulace přihlášky pohledávky P7 , Jméno žalované A, do INS žalobce označila všechny transakce před smrtí zůstavitele za půjčku, jejíž vrácení se dožadovala přihláškou. Transakce uskutečněné po smrti zůstavitele byly dle listinného důkazu (usnesení o vstupu do INS žalobce) úhradou za třetí osobu. Argumentace rozsudkem NS 33 Cdo 856/12 by byla přiléhavá v případě, že by žalovaná tvrzenou konkludentní dohodu aktivně plnila. Dále poukazuje na to, že v rámci dědického řízení byla pohledávka z úvěru Hypoteční banky, a.s. v rozsahu 542 005,94 Kč přihlášena co pasivum dědictví. Čistá hodnota dědictví byla o tuto částku ponížena, stejně jako dědické podíly. Vypořádání celé pohledávky v dědickém řízení odporuje tvrzené existenci dohody. Žalobce namítá, že soud ve svém rozhodnutí zohlednil skutečnosti nastalé až po podání žaloby, což odporuje platným zákonům. Žalobce ohraničil časový úsek, k transakcím uskutečněným po podání žaloby soud nemůže přihlížet. Podle žalobce žalovaná neplnila jí tvrzeno dohodu a vše co uhradila na dluh u Hypoteční banky označila za platbu třetí osobou (žalobce) a domáhala se vstupu do INS žalobce a uspokojení toho, co uhradila.3. Žalované ve vyjádření k podanému odvolání souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že byl prokázán způsob čerpání úvěru podle mezi účastníky uzavřené dohody. Žalobce z pozice dlužníka se dohodl spolu se svými rodiči, že mu vypomohou s jeho závazky tím, že se připojí k uzavření úvěrové smlouvy tak, aby si mohl půjčit u banky částku 550 000 Kč. Zajištění představovala zástava nemovitostí ve společném jmění manželů , jméno FO, . Ze strany rodičů šlo o pomoc žalobci v situaci, kdy rodiče v době uzavření smlouvy měli nedoplacený úvěr u , právnická osoba, , který mohli doplatit a nepotřebovali si uvedený závazek sjednávat. Způsob čerpání úvěru byl doložen jednotlivými částkami, které odcházeli na čtyři různé účty. Z toho vyplývá, že si žalobce tímto způsobem připsal na své účty větší část úvěru, pouze menší část úvěru byla ve výši poukázána na účet rodičů za účelem doplacení jejich předchozího úvěru. Po doplacení úvěru pak mohla být vymazána zajišťující zástava a dům rodičů byl zastaven ve prospěch úvěru u Hypoteční banky. Z těchto důvodů je logická dohoda, kterou mezi sebou dlužníci uzavřeli a která vedla k tomu, aby se rodiče v rámci splácení nově čerpaného úvěru Hypoteční banky podíleli na jeho zaplacení pouze v rozsahu, v jakém jej čerpali. Celkový jejich podíl tak měl být představován částkou 172 778,16 Kč. Pokud jde tedy o plnění, které nyní žalobce požaduje, nemůže jeho argumentace obstát, neboť uzavřená dohoda dlužníků je jejich vnitřním vypořádáním, které má význam na existenci regresního nároku mezi nimi. Tvrzení žalobce o relevanci insolvenčního řízení a o skutečnostech, které by měly z tohoto řízení vyplývat, jsou v dané věci zcela irelevantní (uvádí se ve vyjádření).4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že přípustné odvolání bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o.s.ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o.s.ř.) přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.5. Z hlediska skutkového stavu odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, na něž zcela odkazuje. Podstatné je zjištění, že 29.11.2012 byla uzavřena smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru pod reg. č, číslo úvěru, R, podle které Hypoteční banka a.s. poskytla úvěr ve výši 550 000 Kč , Jméno žalobce, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , Jméno žalované A, . K čerpání úvěru došlo 20.12.2012, kdy na účet žalobce u ČSOB byla připsána částka 172 446,34 Kč, na účet žalobce u , právnická osoba, byla připsána částka 79 032,71 Kč a na účet žalobce u ,