7 Co 1334/2025-120 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně") napadeným rozsudkem (výrok I.) žalovanému uložil zaplatit žalobci (jeho procesní předchůdkyni) částku 339 408,59 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Dále žalobu ohledně částky 145 044,09 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II.). Žalovanému uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 38 417,80 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce (procesní nástupce původní žalobkyně , právnická osoba, .) domáhal na žalovaném zaplacení částky 484 452,68 Kč s příslušenstvím. Žalobce tvrdil, že mezi , právnická osoba, . a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (konsolidace půjček č. , hodnota, - dále jen „předmětná smlouva"), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 450 000 Kč.3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně měl za prokázané, že dne byla 14.3.2022 uzavřena předmětná smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr (peněžité prostředky ve výši 450 000 Kč) a žalovaný se zavázal splácet poskytnuté prostředky v pravidelných měsíčních splátkách po 7 177,62 Kč (120 splátek). Dále se žalovaný zavázal platit pojištění ve výši 700 Kč měsíčně. Před uzavřením předmětné smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč. Žalovaný neměl žádné (externí) splátky a vyživovací povinnosti. Měsíční náklady na bydlení (ostatní nezbytné měsíční náklady) měly činit O Kč. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele (, právnická osoba, .)., z něhož vyplývá, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 866 Kč. Dále byl k dispozici výpis z účtu žalovaného za měsíc březen 2022, z něhož vyplynulo, že počáteční zůstatek prostředků žalovaného byl v záporné výši (-1 915,92 Kč). Žalobce vyšel ohledně výdajů žalovaného pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti z částky 6 458 Kč měsíčně. K této částce dospěl na základě statistických údajů (částka životního minima podle nařízení vlády č. , hodnota, /2011 Sb., normativní náklady na bydlení) a zohlednil měsíční splátku interních závazků žalovaného ve výši 40 Kč. Žalovaný vyčerpal na základě předmětné úvěrové smlouvy peněžní prostředky ve výši 450 000 Kč. Uhradil částku 110 591,41 Kč. Zbývající částku nesplatil.4. V právní rovině soud prvního stupně postupoval podle zákona č. , hodnota, Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Přihlédl i k dostupné judikatuře Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Co 2178/2018, 33 Cdo 3675/2021 - dostupné na www.nsoud.cz). Poukázal na § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Dovodil, že pokud dojde k porušení povinnosti věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr (zde žalovaného) před uzavřením úvěrové smlouvy, tak následkem (sankcí) je (absolutní) neplatnost úvěrové smlouvy. Proto je třeba při zkoumání úvěruschopnosti postupovat s odbornou péčí. Nelze tedy vyjít jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.5. Soud prvního stupně došel k závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byl dostatečně zjištěn (ověřen) jeho (nevysoký) příjem ve výši cca 21 000 Kč měsíčně (prokázán potvrzením zaměstnavatele o výši příjmu). Ohledně (měsíčních) výdajů žalovaného soud prvního stupně došel k závěru, že nebyly dostatečně ověřeny. Ze zmíněného výpisu z účtu žalovaného (březen 2022) vyplynulo, že zůstatek na účtu byl záporný. I proto nebylo (bez dalšího) možné vyjít pouze z normativně stanovené částky životního minima (statistkách údajů ohledně měsíčních nákladů na bydlení). Bylo třeba zjistit (ověřit) výdaje žalovaného v konkrétní podobě. Údaj žalovaného o měsíčních výdajích ve výši O Kč je nevěrohodný. Bylo třeba se důkladněji zabývat tím, zda majetková situace (příjmy) žalovaného umožňuje splácet poskytnutý úvěr při splátkách ve výši téměř 8 000 Kč měsíčně (včetně pojištění). Proto soud prvního stupně s ohledem na § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském došel k úvěru, že předmětná smlouva je (absolutně) neplatné právní jednání. Proto má žalobce nárok (pouze) na úhradu dosud nesplacené jistiny. Od poskytnutého úvěru (450 000 Kč) soud prvního stupně odečetl žalovaným zaplacenou částku 110 591,41 Kč a žalobě vyhověl pouze ohledně částky 339 408,59 Kč. Ve zbytku nedůvodnou žalobu zamítl. Dále poukázal na to, že žalovaný je povinen vrátit (nesplacenou) jistinu v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru). Zde vyšel z obsahu spisu (zejména výše uvedený příjem žalovaného). Žalovanému umožnil splácet zmíněnou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč.6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o.s.ř."). Žalobce byl ve věci úspěšný ze 70 % (neúspěšný ze 30 %). Rozdíl procentního vyjádření úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci představuje 40 %. V této části žalobci tedy přiznal náhradu nákladů řízení. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na vyčíslení nákladů řízení (11. odstavec odůvodnění napadeného rozsudku).7. Proti tomuto rozsudku se (v plném rozsahu) odvolal žalobce. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o (absolutní) neplatnosti předmětné smlouvy. Poukazuje na to, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem (celé) domácnosti ve výši 60 000 Kč a svůj čistý měsíční příjem ve výši 21 000 Kč. Tento příjem byl ověřen potvrzením od zaměstnavatele. Dále deklaroval, že pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou a bydlí v pronájmu (podíl na nákladech ve výši 35 %). Dále poukazuje žalobce na to, že kontroloval dostupné informace z interních a externích databází (bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd.). Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (například podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované údaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima (nařízení vlády č. 409/2011 Sb.) a částkou normativních nákladů na bydlení (§ 26 zákona č. 117/1995 Sb.) a výší splátek dosavadních závazků. Z těchto skutečností žalobce dovozuje, že se dostatečně zabýval (prokázal) úvěruschopností žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Odkazy i na dostupnou odbornou literaturu (Komentář zákon a o spotřebitelském úvěru, Slanina, Jemelka a kol., C.H.Beck, 2017). Dovozuje, že poskytovatel nemusí vždy zjišťoval konkrétní výdaje konkrétního spotřebitele, neboť mnohé relevantní spotřebitele není schopen poskytovatel vůbec zjistit. Proto lze postupovat na základě údajů vyplývajících z rozsáhlých statistických souborů (statistických dat a dostupných registrů a rejstříků). Dále žalobce vyjádřil názor, že rozdíl mezi výší zjištěných (doložených) příjmů žalovaného a zjištěnými statistickými náklady je dostatečně velký. Proto svou (předsmluvní) povinnost ověřovat úvěruschopnost žalovaného řádně splnil. Dále žalobce soudu prvního stupně vytýká výši splátek, které stanovil v napadeném rozsudku i skutečnost, že nebyla stanovena ztráta výhody splátek a nebyl přiznán úrok z prodlení. Považuje za zásadní, aby nedodržení splátkového kalendáře bylo sankcionováno ztrátou výhody splátek. Poukazuje v tomto směru na § 160 o.s.ř. (dostupnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR - rozhodnutí ve věcech sp. zn. 33 Cdo 2661/2015, 23 Cdo 5844/2017). Minimální splátka by měla dosáhnout částky 7 000 Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu. Proto by žalobci měl být přiznán i úrok z prodlení.8. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.9. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o.s.ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o.s.ř a § 212a o.s.ř.).10. Odvolání je částečně důvodné.11. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených zjištění soudu prvého stupně, která mají oporu v obsahu spisu (provedené dokazování). Proto je také přejímá. Žalobce ostatně brojí (zejména) proti právním závěrům soudu prvního stupně. I v právní rovině odvolací soud vychází ze závěrů, které učinil soud prvního stupně. Může tedy na ně (pro stručnost) odkázat. S ohledem na odvolací námitky považuje za potřebné uvést následující:12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel