7 Co 1467/2025-123 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „soud prvního stupně“) napadeným rozsudkem (výrok I.) žalované uložil zaplatit žalobci částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení (dále jen „předmětná částka“). Žalované dále uložil zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 705 Kč (výrok II.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhá zaplacení předmětné částky. Žalobce tvrdil, že je synem , tituly před jménem, , jméno FO, , který zemřel dne , datum, (dále jen „zůstavitel“). Je vlastníkem pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je zemědělská usedlost č. p. , číslo, v k. ú , adresa, (dále jen „předmětná nemovitost“). Žalovaná je poslední manželkou zůstavitele. Účastníci (jediní dědici zůstavitele) se v průběhu řízení o pozůstalosti (vedeno před soudem prvního stupně pod sp. zn. 31 D 197/2023) neshodli, že pasivem dědictví je i sporná pohledávka žalobce (předmětná částka). Dále žalobce tvrdil, že uzavřel se zůstavitelem dne 1. 7. 2015 smlouvu o podnájmu domu ohledně předmětných nemovitostí (nájemní smlouvu), na jejímž základě předmětné nemovitosti žalobce (jako jejich výlučný vlastník) pronajal zůstaviteli za částku 3 000 Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že zůstavitel mu tuto částku neplatil (nejméně) od 10. 1. 2020 do svého úmrtí (dále jen ,,předmětné období“). Za výše uvedené období představuje dlužná částka 108 000 Kč. Protože účastníci jsou dědici zůstavitele (každý z ½), tak žalobce požadoval úhradu předmětné částky (108 000 Kč : 2). S ohledem na prodlení zůstavitele žalobce požadoval i úrok z prodlení.3. Ve skutkové rovině soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce (pronajímatel) uzavřel se zůstavitelem (nájemce) dne 1. 7. 2015 nájemní smlouvu (označena jako smlouva o podnájmu domu) ohledně předmětných nemovitostí. Nájemné bylo sjednáno ve výši 3 000 Kč měsíčně a mělo být hrazeno ke každému 10. dni v měsíci na účet pronajímatele. Žalobce předložil (dva) příjmové pokladní doklady o platbě nájemného (v hotovosti) za část roku 2015 (18 000 Kč) a rok 2016 (36 000 Kč). Zůstavitel předmětné nemovitosti dále podnajímal. Dále soud prvního stupně vyšel z toho, že předmětná částka (nájemné za předmětné období) nebyla uhrazena. Přihlédl i k tomu, že žalovaná neprokázala, že by výše uvedené smlouva představovala simulované právní jednání. Zohlednil i to, že se zůstavitelem žila od roku 2021 (až po uzavření nájemní smlouvy).4. V právní rovině soud prvního stupně poukázal na § 1701 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), § 171 odst. 2 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb. (dále jen „z. ř. s.“), § 173 z. ř. s. a § 189 odst. 1 z. ř. s. Došel k závěru, že existuje pohledávka žalobce (na nájemném) za zůstavitelem ve výši 108 000 Kč (3 000 Kč x 36 měsíců) a účastníci jsou dědici zůstavitele (každý z ½). Proto žalobě vyhověl ohledně předmětné částky. Neakceptoval námitku žalované (nedostatek její pasivní legitimace ve věci). Přihlédl k tomu, že účastníci (dědici zůstavitele) se v řízení o pozůstalosti neshodli na existenci sporného dluhu zůstavitele (ve výši 108 000 Kč). Proto k tomuto pasivu dědictví nebylo při projednání pozůstalosti přihlíženo (dluh nebyl v průběhu řízení o pozůstalosti vypořádán). Za popsané situace se žalobce může domáhat úhrady předmětné částky žalobou. Soud prvního stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020. V této věci tedy dojde ke konečnému vyřešení vztahu mezi dědici (ohledně předmětné částky). O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 37 705 Kč. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (22. odstavec).5. Proti tomuto rozsudku se odvolala žalovaná. Rekapituluje závěry soudu prvního stupně. Setrvává na námitce nedostatku pasivní legitimace ve věci. O tom, kdo je dědicem (nositelem dluhu v předmětné výši) může být rozhodnuto pouze pozůstalostním soudem. Nesouhlasí s výše uvedenými závěry soudu prvního stupně ohledně uzavření nájemní smlouvy. Setrvává na tom, že ačkoliv mezi žalobcem a zůstavitelem byla uzavřena písemná nájemní smlouva, tak mezi nimi bylo po celou dobu jejího trvání jasné, že za pronájem předmětných nemovitostí zůstavitel žalobci nebude sjednané nájemné platit (pokud sám neuváží, že platbu provede). Tak tomu bylo z toho důvodu, že zůstavitel žalobci (jeho rodině) během svého života poskytl značné majetkové hodnoty v řádech desítek milionů korun. Dále poukazuje na to, že žalobce dlužné nájemné po zůstaviteli nepožadoval (nevymáhal). Zůstavitel žalobci poskytl peněžní prostředky na nákup předmětných nemovitostí (opravil je a staral se o jejich využití prostřednictvím podnájmu). Ohledně možností prokázat původ finančních prostředků, které využil žalobce na zakoupení předmětných nemovitostí, odkázala na judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 22 Cdo 883/2010). Považuje za absurdní závěr, že zůstavitel dlužil žalobci na nájemném předmětnou částku. Dále uvedla, že mezi účastníky existují další spory (ve věci vedené před soudem prvního stupně pod sp. zn. 28 C 179/2023 a uplatnění zápočtu na dědický podíl v pozůstalostním řízení). Nárok žalobce považuje za nemravný (§ 8 o. z.). Hlavním účelem žaloby není domoci se zaplacení předmětné částky, ale výkon práva za účelem poškození druhé strany (žalované). Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 24 Cdo 1155/2023. Navrhla změnu napadeného rozsudku (zamítnutí žaloby).6. Žalovaný souhlasil se závěry, které učinil soud prvního stupně (ve skutkové i právní rovině). I v průběhu oddacího řízení setrval na své dosavadní argumentaci (od podání žaloby). Navrhl potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem.7. Odvolání bylo podáno osobou oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) a bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 věta prvá o. s. ř.). Odvolací soud odvolání projednal a napadený rozsudek přezkoumal (§ 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř.).8. Odvolání není důvodné.9. Ve skutkové rovině odvolací soud vychází z výše uvedených zjištění soudu prvního stupně, která mají oporu v provedeném dokazování. V průběhu odvolacího řízení tato zjištění nedoznala změn. Proto je odvolací soud přejímá (odkazuje na ně). S ohledem na odvolací argumentaci uvádí odvolací soud následující.10. V poměrech této věci je třeba přihlédnout k tomu, že mezi zůstavitelem a žalobcem byla uzavřena smlouva o podnájmu domu (nájemní smlouva ohledně předmětných nemovitostí) dne 1. 7. 2015. Uzavření této smlouvy účastníci nezpochybňovali. Vedle této smlouvy existují i (dva) příjmové pokladní doklady (ze dne 25. 1. 2017 na částku 36 000 Kč - nájemné za rok 2016 a ze dne 18. 1. 2016 na částku 18 000 Kč – nájemné za část roku 2015). Zůstavitel tedy (jistě v těchto případech) platil žalobci nájemné. Mezi účastníky bylo nesporné, že zůstavitel předmětné nemovitosti dále podnajímal. Proto odvolací soud nečiní (ve shodě se soudem prvního stupně) závěr, že žalobce a zůstavitel uzavřeli nájemní smlouvu bez vážného úmyslu (jen naoko). Z uvedených důvodů odvolací soud námitky žalované v tomto směru neakceptoval.11. V právní rovině odvolací soud souhlasí se závěry soudu prvního stupně. Na základě soudem prvního stupně provedeného dokazování (včetně obsahu žaloby a postupu žalobce v řízení) odvolací soud neshledal jiný důvod pro podání žaloby, než je uplatnění nároku na zaplacení předmětné částky. Proto odvolací soud nevidí důvod pro aplikaci § 8 o. z. Odvolací soud neakceptoval ani námitku žalované, že není ve věci legitimována. Soud prvního stupně přiléhavě poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí ve věci sp. zn. 24 Cdo 311/2020). Právní závěry učiněné v uvedeném rozhodnutí lze aplikovat nejen na vyřešení otázky sporných aktiv, ale (obdobně) i na vyřešení otázky sporných pasiv dědictví. Judikaturou vymezená podmínka pro věcné projednání popsaných nároků (sporných aktiv nebo pasiv dědictví) spočívající v účasti všech dědiců (ve sporném řízení) je splněna (mezi účastníky není spor o okruh dědiců po zůstaviteli nebo ohledně výše jejich dědických podílů).12. S ohledem na povahu žalobou uplatněného nároku odvolací soud považuje za vhodné (částečně) doplnit právní závěry soudu prvního stupně. Mezi účastníky v důsledku uzavření smlouvy ze dne 1. 7. 2015 byl založen nájem předmětných nemovitostí ve smyslu § 2201 a násl. o. z. Zůstavitel (nájemce) nesplnil základní povinnost vyplývající z nájemní smlouvy a žalobci nezaplatil za předmětné období celkem částku 108 000 Kč (36 měsíců x 3 000 Kč). Lze odkázat na § 2217 odst. 1 o. z.). Soud prvního stupně správně vyhověl žalobě ohledně předmětné částky, která představuje ½ z částky 108 000 Kč (s ohledem na poměr, v jakém účastníci nabývají dědictví po zůstaviteli). Protože se zůstavitel ocitl v prodlení s placením peněžité dluhu (nájemného), žalobci vznikl nárok na úrok z prodlen