8 Co 1173/2025-192 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem OS v Písku jako soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že žalobce je spoluvlastníkem nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí u , orgán státní správy, , pro k. ú. a obec , adresa, , a to 1) pozemků parc. č. stav. , čísla parcel, 2) pozemků parc. č. , čísla parcel, 3) pozemku parc. č. , číslo parcely, na LV č. , hodnota, , podíl 1/20 (výrokem I.). Současně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyklizení žalovaného z týchž nemovitostí (výrokem II.). Výrokem III. zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 917 Kč. Výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobci uložil zaplatit žalovanému částku 63 088,70 Kč do 3 dnů k rukám právního zástupce, výrokem V. rozhodl o tom, že „žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Písku na soudním poplatku částku ve výši 0 Kč, a to do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku“.2. Určení svého vlastnictví k nemovitostem shora uvedeným se žalobce domáhal s odůvodněním, že Darovací smlouvou ze dne 26. 6. 1999 daroval žalovanému svůj spoluvlastnický podíl k nim, žalovaný však přestal o žalobce projevovat jakýkoliv zájem, neposkytuje mu potřebnou pomoc, proto svůj dar listinou doručenou žalovanému dne 30. 11. 2023 pro nevděk odvolal. Současně žádá jejich vyklizení a vydání užitků, které z jejich pachtu měl (35 000 Kč ročně), za měsíce prosinec 2023 a leden 2024 ve výši 2 917 Kč.3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobce, otec žalovaného, daroval žalovanému, svému synovi, Darovací smlouvou ze dne 26. 6. 1999 spoluvlastnické podíly na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, o velikosti podílu ½, na nemovitostech zapsaných na LV č. , hodnota, o velikosti podílu ¼ a na pozemku zapsanému na LV č. , hodnota, o velikosti podílu 1/20. Spoluvlastnické podíly stejných výší darovala žalovanému i , jméno FO, , nar. , datum, , která zemřela dne , datum, , manželka žalobce a matka žalovaného. Žalovaný pachtuje část nemovitostí zapsaných na LV č. , hodnota, (kromě pozemku parc. č. stav. , čísla parcel, ) , adresa, , přičemž výše pachtovného za rok 2023 činila 35 551 Kč. Žalobce odvolal uvedený dar (jím převedené spoluvlastnické podíly) dne 6. 11. 2023 listinou, která byla doručena žalovanému dne 30. 11. 2023. Odvolání daru, sepsané v zastoupení advokátem, odůvodnil tak, že „prakticky ihned po darování výše uvedených nemovitostí jste o (klienta) přestal projevovat jakýkoliv zájem. Navíc jste mému klientovi od darování neposkytl žádnou pomoc, kterou, s ohledem na jeho věk a zdravotní stav, nutně potřebuje, a kterou byste mu, jako syn, měl poskytovat. Veškerou nutnou pomoc mu poskytuje pouze jeho druhý syn , jméno FO, . Vše pak vyvrcholilo v měsíci říjnu tohoto roku, kdy Vás můj klient formou SMS zprávy požádal, abyste mu nutnou pomoc s topením a jídlem v tomto měsíci poskytl, protože jeho druhý syn , jméno FO, tak nemohl z osobních důvodů činit. Výzva Vám byla odeslána 26.9.2023. Nejenže jste však dárci, jako svému otci, v tomto měsíci žádnou pomoc neposkytl, ale dokonce jste na výzvu ani nijak nereagoval“. Na odvolání daru ze dne 6. 11. 2023 reagoval žalovaný dne 8. 12. 2023 tak, že nesouhlasí s důvody zde uvedenými, odvolání daru pro nevděk není důvodné a je nicotné, popsané chování žalovaného je konstrukcí bratra žalovaného , jméno FO, . Byl-li by požádán žalobcem o pomoc, poskytl by mu ji, byť je mu v tom bratrem záměrně bráněno. SMS zprávu s žádostí o pomoc žalobce žalovaný neobdržel. Z výslechu svědka , jméno FO, a výpovědí účastníků vyplynulo, že do doby 15 měsíců před smrtí manželky žalobce, tj. do léta 2020, žalovaný jezdil za rodiči denně, i o víkendech a realizoval rekonstrukci své nemovitosti, kde plánoval postavit se synem dva byty. I dle svědka , jméno FO, žalovaný jezdil za rodiči tak, jak uváděl, dle jeho názoru však především, aby se tam najedl a opravil své věci, zatímco svědek , jméno FO, , který v nemovitosti bydlí a nedaleko podniká (provozuje pekárnu), otci zajišťuje obědy, jež mu dováží, a o víkendech vaří. Žalobce sám uvedl, že sice potřebuje pomoci se zajištěním stravy a pomoc s topením, ale také popsal, že hygienu zvládá, snídani si udělá sám, v zimě se postará o kotel, a je schopen si i vyprat a pověsit prádlo. Pokud jde o pomoc rodiny, tak mu svědek , jméno FO, zajistil dovážení obědů a sehnal mu advokáta. Žalovaný naposledy byl za žalobcem 30. 11. 2023 s dopisem od advokáta, jehož obsah žalobce před žalovaným popřel, rozhovor byl nahrán. Z nahrávky je patrný hovor pravděpodobně žalobce a žalovaného o tom, že žalovaný za žalobcem nejezdí až poslední 3 roky kvůli bratrovi , jméno FO, „tomu hňupovi“, což žalobce potvrzuje slovy „já vím“. Svědek , jméno FO, , syn žalovaného, potvrdil, že vztahy mezi žalobcem a žalovaným byly dobré do doby, než napadl opakovaně slovně svědek , jméno FO, žalovaného a následně jej dvakrát napadl fyzicky, proto přestal žalovaný a svědek za žalobcem jezdit. Pak zemřela babička, o jejíž smrti nebyl svědek informován a naposledy byl svědek u žalobce se žalovaným v souvislosti s dopisem, který žalovaný dostal od advokáta žalobce, přičemž dle svědka žalobce nesouhlasil s obsahem toho dopisu. Svědek se v roce 2020 věnoval nemovitostí žalovaného, kde chtěl do budoucna bydlet, což se nelíbilo , jméno FO, . U prarodičů v té době bydlel asi 2 měsíce, občas prarodičům pomohl. Žalobce byl dle svědka soběstačný, ohřál si jídlo, a to i po smrti babičky.4. Po právní stránce soud při posuzování nároku žalobce na vrácení daru aplikoval ust. § 630 obč. zák. s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 124/2020, dle kterého „...byla-li darovací smlouva uzavřena před 1. 1. 2014, je nutné nárok na vrácení daru vždy poměřovat zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), i když k „nemravnému“ chování obdarovaného, pro které dárce žádá vrácení daru, došlo až po 1. 1. 2014.“ Darovací smlouva byla uzavřena dne 26.6.1999, tedy za účinnosti občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. S odkazem na citovanou judikaturu soud uvedl, že v § 630 obč. zák. je upraven zvláštní způsob zániku darovacího vztahu jednostranným právním úkonem dárce. Okamžikem jednání obdarovaného, které naplňuje znaky uvedené v tomto ustanovení, vzniká dárci právo domáhat se vrácení daru, tedy požadovat po obdarovaném vrácení toho, co bylo předmětem darování. Využije-li dárce tohoto práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Byla-li darována věc, projevem vůle dárce o odvolání daru došlým obdarovanému se ruší darovací smlouva a obnovuje se původní právní vztah, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci ex nunc. Pro případný zápis vlastnického práva žalobce jako dárce do katastru nemovitostí shledal po právu i uplatnění určovací žaloby.5. Žalobce učinil projev vůle k vrácení daru v listině ze dne 6. 11. 2023, doručené žalovanému dne 30. 11. 2023, soud se proto zabýval tím, zda vytýkaným chováním žalovaného došlo k hrubému porušení dobrých mravů. Poukázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 2163/2009, dle kterého platí, „že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného, ale takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.“, což obdobně stanoví judikát sp. zn. 33 Cdo 942/2013. Z rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 578/2021, 33 Cdo 160/2022 a 33 Cdo 1794/2018 pak vyplývá, že „Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata uvedených ustanovení, se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností toho kterého případu individuálně. V rozsudku ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1794/2018, pak Nejvyšší soud uvedl, že zodpovězení otázky, zda v konkrétní situaci došlo k činu, který lze označit za zjevně (dříve hrubě) porušující dobré mravy a který má z toho důvodu vést k úspěšné revokaci daru, spočívá v komplexním hodnocení závadného chování, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko, teprve na místě druhém má nastoupit úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem obdarovaného ublížen, avšak teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k relevantnímu závěru o patřičnosti revokace. Pouhé subjektivní