19 Co 1533/2025-104 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Okresní soud napadeným rozsudkem vyhověl podané žalobě zčásti a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 33 771,33 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje 3. měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), ve zbytku nárok zamítl (výrok II.), o nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 3 497,24 Kč opět v pravidelných měsíčních splátkách (výrok III.).2. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 56 660,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřená smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 69 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 110 Kč. Protože však žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalovaný poukazoval na to, že má zhoršený zdravotní stav, je po autonehodě, v současnosti je veden na úřadu práce a současně je v pracovní neschopnosti. Žádá o povolení splátek a prosí o „humánní splátkový kalendář“. Okresní soud po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně při poskytnutí tohoto spotřebitelského úvěru nepostupovala s odbornou péčí při prověření úvěruschopnosti žalovaného, z tohoto důvodu je smlouva absolutně neplatná. Žalobkyni proto náleží pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi částkou, kterou vyplatila žalovanému a částkou, kterou vrátil, tedy ve výši 33 771,33 Kč. Žalobkyni nepřísluší nad uvedený nárok ničeho, ani nárok na úrok z prodlení, jak vyplývá z konstantní soudní judikatury (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Okresní soud postupem podle § 87 zákon o spotřebitelském úvěru přihlédl k poměrům žalovaného, který uvedl a doložil, že je dlouhodobě nemocný, rodina pobírá příspěvek na bydlení a na živobytí. V této situaci žalovaný není zjevně schopen uhradit nárok najednou, proto okresní soud mu uložil úhradu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Rovnováhu mezi zájmem obou stran soud nastolil pomocí ztráty výhody splátek. Protože pracovní neschopnost žalovaného má trvat do 30. 6. 2025, považoval soud za přiměřené, aby splátky začaly probíhat až po skončení pracovní neschopnosti, tedy od 3. měsíce po nabytí právní moci rozsudku.3. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, odvoláním napadá výrok o splatnosti nároku pouze v té části, ve které bylo rozhodnuto o začátku splátek od 3. měsíce následujícího po právní moci rozsudku, když navrhuje změnu tak, že splátky začnou již první měsíce následující po právní moci rozsudku. Poukazuje na to, že institut povolení splátek je výjimkou z obecné zásady splatnosti ve lhůtě 3 dnů a měl by být užíván přiměřeně a odůvodněně. Žalobci nevadí povolení splátek ani výše splátky, avšak posunutí počátku splátek považuje za zjevně nepřiměřené. Druhou odvolací námitkou je nesouhlas žalobkyně se závěrem okresního soudu, že jí nepřísluší požadovaný nárok na zákonný úrok z prodlení. Argumentuje tím, že okresní soud měl pochybit, když zjišťoval dobu přiměřenou pro splátky podle možností žalovaného z moci úřední, samostatně, ba dokonce proti vůli žalovaného. Tento postup považuje v rozporu se zásadou rovnosti účastníků. Je totiž na dlužníku, aby tvrdil a prokazoval okolnosti podstatné pro posouzení jeho schopnosti vrátit bezdůvodné obohacení. Žalobkyně proto navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dále změnil tak, že žalobkyni přizná požadovaný zákonný úrok z prodlení.4. Žalovaný k podanému odvolání uvedl pouze, že je stále veden na úřadu práce „na hmotné nouzi“ a podal žádost o invalidní důchod.5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací po zjištění, že odvolání žalobkyně bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu, ve kterém byl odvoláním a napaden (v části zamítnutí nároku na zákonný úrok z prodlení a v části určení počátku povinnosti přiznaných splátek) podle § 212 a § 212a odst. 1 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.6. Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku o nesprávném právním posouzení otázky nároku žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Tuto otázku řeší konstantní soudní judikatura, konkrétně rozhodnutí, na které výslovně okresní soud odkázal. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, který vychází z uvedené judikatury, souhlasí s ní a aplikuje ji v obdobných věcech v rámci své rozhodovací činnosti. V souvislosti s touto otázkou žalobkyně argumentovala procesními okolnostmi, a to rovností účastníků a otázkou, kdo nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně prokazování poměrů dlužníka pro posouzení splatnosti nároku. Tyto otázky podle názoru odvolacího soudu nijak přímo nesouvisí s otázkou zákonného úroku z prodlení, nicméně i v těchto otázkách postupoval okresní soud správně, když při stanovení splatnosti nároku vycházel z tvrzených a doložených skutečností stranou žalovanou.7. Okresní soud tedy správně zamítl nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení proto, že žalovaná se nemohla dostat do prodlení s úhradou nároku na vydání bezdůvodného obohacení, neboť tuto splatnost stanoví teprve soud v tomto rozhodnutí. Odvolací soud proto v této části rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.8. Pokud jde o počátek úhrady splátek žalovaným, odvolací soud považuje za správné a odůvodněné rozhodnutí okresního soudu, který zohlednil tehdy aktuální pracovní neschopnost žalovaného tak, aby splátky byly zahájeny až po předpokládaném ukončení pracovní neschopnosti. Námitky žalobkyně v této otázce nepovažuje soud za důvodné, určení splatnosti pohledávky včetně určení počátku splátek považuje odvolací soud za správné, přiměřené a odpovídající situaci v době vydání rozsudku soudu prvního stupně. Nicméně žalobkyně sama tím, že podala v této věci nedůvodné odvolání, odsunula možný počátek splátek podstatně dále, než jak učinil okresní soud. Za této situace již není třeba vázat počátek určení splátek na delší období po právní moci rozhodnutí ve věci samé, odvolací soud proto podle § 220 o. s. ř. v tomto rozsahu změnil rozsudek soudu do prvního stupně tak, že splátky počnou v měsíci únoru 2026. Žalovaný je tedy povinen první splátku uhradit tak, aby ji žalobkyně obdržela nejpozději 25. 2. 2026.9. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodoval podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. podle kritéria úspěchu v odvolacím řízení, když odvolací soud nepovažoval odvolání žalobkyně za důvodné ani zčásti, důvodem částečné změny rozsudku není procesní úspěch žalobkyně a její oprávněná odvolací námitka, ale objektivní skutečnosti ve formě plynutí času od doby rozhodování soudu prvního stupně. Žalobkyně proto nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, toto právo naleží žalovanému, tomu však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly.