5 Co 258/2026-148 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně v prvých dvou odstavcích výroku nahradil rozhodnutím soudu souhlas žalovaného se žádostí o trvalé odnětí pozemku p. č. , číslo, v k.ú. , adresa, ze zemědělského půdního fondu za účelem změny využití na druh ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace a dále souhlas právě s touto změnou využití tohoto pozemku. Ve třetím výroku žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení vlastnoručního podpisu vyjadřujícího souhlas žalovaného v řízení před příslušným stavebním úřadem se zřízením zpevněné komunikace na tomto pozemku, zamítl. Posledním výrokem rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Soud prvého stupně zjistil, že předmětný pozemek p. č. , číslo, je v katastru nemovitostí evidován jako orná půda, fakticky je však využíván jako cesta. Účastníci jako jeho spoluvlastníci se spoluvlastnickým podílem každý ve výši 1/2 nedospěli ke shodě, pokud jde o žalobkyní zamýšlené odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu a se změnou druhu využití pozemku. Dle soudu prvého stupně se jedná o významné záležitosti týkající se společného pozemku vyžadující alespoň dvoutřetinovou většinu hlasů účastníků ve smyslu § 1129 odst. 1 o.z., nejde o záležitosti běžné správy. Při rozhodování o žalobě žalobkyně soud prvého stupně postupoval dále dle § 1139 odst. 2 o.z. ve spojení s § 1139 odst. 1 o.z. a dospěl k závěru, že žaloba je ohledně dvou prvých nároků důvodná. Pozemek p. č. , číslo, fakticky slouží jako cesta po generace, oba účastníci ji využívají jako cestu ke svým pozemkům. Předmětný pozemek p. č. , číslo, není obhospodařován, nejsou tam pěstovány zemědělské plodiny, neslouží chovu hospodářských zvířat, nýbrž slouží právě jako přístupová cesta. Soud prvého stupně proto považoval za spravedlivé, aby faktický stav mohl být dán do souladu s právním stavem, tedy aby žalobkyně mohla iniciovat příslušná v rozsudku soudu prvého stupně zmiňovaná správní řízení o odnětí pozemku ze zemědělského půdního fondu a o změnu účelu využití pozemku. Záměr žalobkyně využívat konkrétním způsobem její pozemek p. č., Anonymizováno, , číslo, , k němuž pozemek ve spoluvlastnictví zajišťuje přístup, není pro rozhodnutí soudu v této věci významný. Není rozhodné, zda žalobkyně zamýšlí pozemek p. č. , číslo, zemědělsky obhospodařovat, zda na něm chce postavit rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci či pro glamping. Námitkami žalovaného, že zpevněním pozemku po odnětí ze zemědělského půdního fondu dojde k ohrožení životního prostředí, např. v důsledku nemožnosti vsakování vody, že dojde k zvýšenému pohybu osob v obci, jakož všemi případnými dalšími věcnými námitkami, se bude zabývat správní orgán v rámci správního řízení. O náhradě nákladů řízení soud prvého stupně rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na částečný úspěch obou účastníků.3. Proti tomuto rozsudku se včas, proti výrokům I. a II., odvolal žalovaný. Dle jeho názoru soud nesprávně dospěl k závěru, že je v dané věci nezbytný soudem prvého stupně provedený zásah do vlastnického práva žalovaného. Soud prvého stupně nevysvětlil, jak konkrétně má jeho rozhodnutí přispět k minimalizaci sporů (rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, ). Ustanovení dotčených paragrafů občanského zákoníku mají chránit toho ze spoluvlastníků, komu jde o společnou věc a kdo nevytváří konfliktní prostředí. Není možné aplikovat toto ustanovení tam, kde pouze existuje neshoda o změně věci. Soud musí zkoumat, čím je taková neshoda způsobena, kdo má na nedohodě větší podíl a zda je navrhované nahrazení projevu vůle jednoho ze spoluvlastníků nezbytné pro zachování či zlepšení věci při vědomí toho, o jak velký zásah do vlastnického práva se jedná. Žalovaný navrhovanou změnu nepovažuje za zlepšení věci, ale za její zhoršení, soud se touto argumentací žalovaného vůbec nezabýval. Žalovaný dále namítl, že existuje mnoho jiných polních cest, které jsou jako cesty užívány a vedeny jako orná půda, přičemž nikomu takový rozpor nevadí a rozhodně není v zájmu vlastníků všech polností, aby části pozemků užívané jako polní cesta byly oddělovány a vyjímány ze zemědělského půdního fondu jenom proto, že slouží jako přístupové komunikaci k ostatním pozemkům. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobkyně, respektive její synové, chtějí pozemek přilehlý k předmětnému pozemku využívat v budoucnosti ke své podnikatelské činnosti, chtějí zde zřídit glampingové stany s veškerým zázemím a tyto stany pronajímat ke krátkodobým pronájmům. Žalovaný tvrdil a byl připraven prokázat, že provoz zamýšlený protistranou bude jak pro něj, tak pro ostatní obyvatele obce velmi zatěžující a obtěžující a že v souvislosti s podnikatelským záměrem synů žalobkyně hrozí vznik dalších sousedských sporů jak mezi účastníky, tak mezi žalobkyní a ostatními obyvateli obce. Soud se ani touto argumentací žalovaného nikterak nezabýval a zamítl všechny důkazní návrhy k tomu navržené. Žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně a její synové postupovali vůči němu bezohledně a bez respektu k jeho názoru na to, jak nakládat se společnou věcí. Žalobkyně sice tvrdila, že se s bratrem pokusila dohodnout, avšak dohodou byl myšlen bezvýhradný souhlas žalovaného se vším, co žalobkyně navrhuje. O takovou dohodu se ostatně žalobkyně pokusila až poté, kdy nebyla úspěšná se svým původním záměrem změnit spoluvlastnickou strukturu k předmětnému pozemku. V řízení žalovaný poukazoval i na nejasnosti ohledně toho, zda je pozemek ve vlastnictví žalobkyně skutečně určen k rekreaci. Žalovaný dále prokázal, že žalobkyni nikterak nebrání v přístupu na její pozemek po předmětném společném pozemku, její tvrzení, že nezpevnění cesty brání přístupu v deštivých obdobích, bylo vyvráceno místním šetřením konaným bezprostředně po deštích. Žalovaný navrhl, aby napadený rozsudek byl v napadených výrocích změněn tak, že žaloba bude v plném rozsahu zamítnuta.4. Žalobkyně naopak navrhla rozsudek soudu prvého stupně v dotčeném rozsahu potvrdit. Dle ní argumentace žalovaného míří převážně proti budoucímu záměru na pozemcích žalobkyně a proti hypotetickým dopadům jeho případného provozu. Tyto otázky však nemohou být rozhodujícím důvodem pro to, aby žalovaný trvale znemožňoval žalobkyni výkon jejích vlastnických práv a přístup k zákonem předvídaným povolovacím postupům. Žalobkyně se pokoušela situaci řešit mimosoudně opakovaně a vyzývala žalovaného k součinnosti. Před zahájením soudního řízení tak vyčerpala přiměřené možnosti dohody. Žalovaný nezpochybňuje, že pozemek p. č. , číslo, plní funkci cesty, na druhé straně odmítá základní kroky, které mají umožnit, aby tato funkce byla řešena právně transparentním a úředně akceptovatelným způsobem. Argument žalovaného, že existují i jiné polní cesty vedené jako orná půda, není pro tuto věc rozhodný. Žalobkyně se nedomáhá toho, aby žalovaný byl zbaven možnosti chránit svá práva v dalších řízeních, nejedná se o libovolný zásah do společné věci, nýbrž o řešení její základní funkce, přičemž je racionální a přiměřené umožnit kroky směřující k tomu, aby byl stav uveden do právně a veřejnoprávně udržitelného režimu. Právě takové řešení odpovídá požadavku slušného uvážení, zohledňuje reálnou funkci společné věci, dosavadní neúspěšné pokusy o dohodu a skutečnost, že žalobkyně nabízí nést související náklady. Současně ponechává všechny veřejnoprávní otázky k posouzení příslušným orgánům. Tvrzení žalovaného, že napadený rozsudek, povede ke vzniku dalších sporů, je spekulativní, naopak dlouhodobý stav, kdy spoluvlastníci nejsou schopni dosáhnout dohody ani o základních krocích souvisejících s faktickou přístupovou funkcí společného pozemku sám o sobě představuje zdroj sporu a právní nejistoty. Soudní nahrazení projevu vůle v napadeném rozsahu neeskaluje konflikt, ale procesně jej vymezuje. Namísto faktické blokace jednoho spoluvlastníka umožňuje, aby o veřejnoprávních otázkách rozhodly orgány k tomu příslušné. Žalovaný neuvádí žádný konkrétní a bezprostřední zásah do svých práv, který by plynul již ze samotného nahrazení souhlasu s podání žádostí.5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu vyplývajícím z odvolání (§ 212 o.s.ř.) v dotčených prvých dvou výrocích a v závislém nákladovém výroku postupem podle § 212 odst. 1, 3 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.6. Odvolací soud je zcela ve shodě se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně, na něž v plném rozsahu odkazuje.7. I dle odvolacího soudu je pro rozhodnutí v dané věci podstatné jen to, že předmětný pozemek p. č. , číslo, , jež je dosud v katastru nemovitostí veden jako orná půda, je fakticky dlouhodobě užíván oběma účastníky (spoluvlastníky) jako přístupová cesta k dalším jejich pozemkům a není zemědělsky využíván.8. Při neshodě účastníků o návrzích na změny právního režimu tohoto pozemku (o nichž rozhodují příslušné správní orgány), a to o změnách, jež by vedly k souladu právního režimu s uvedeným faktickým stavem, soud prvního stupně správně prvními dvěma výroky žalobě v této části vyhověl. Jeho rozhodnut