5 Co 48/2026-52 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku vyhověl žalobě co do částky 17 576 Kč, kterou uložil žalovanému zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, v odstavci II. výroku zamítl žalobu co do částky 27 729,49 Kč, kapitalizovaného úroku 3 467,66 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 903,28 Kč, úroku 11,90 % ročně z částky 36 201,49 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 36 201,49 Kč od 14. 5. 2025 do zaplacení. V odstavci III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem posouzení byla smlouva o úvěru, uzavřená mezi účastníky dne 9. 11. 2021, č. , číslo, , jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele platné ke dni uzavření smlouvy. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 68 000 Kč, který žalovaný splácel pouze zčásti. Předmětnou smlouvu okresní soud posoudil jako smlouvu spotřebitelskou ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a poté, co z úřední povinnosti přezkoumal, zda žalobkyně splnila povinnost stanovenou § 86 tohoto zákona, tj. přezkoumala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného, dospěl k závěru, že žalobkyně této povinnosti nedostála, neboť přezkoumala příjmy žalovaného, avšak neprokázala své tvrzení o tom, že přezkoumala též jeho výdaje. Smlouva je tak absolutně neplatná. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný z poskytnutého úvěru 68 000 Kč uhradil ve splátkách celkem 50 424 Kč, takže na jistině dále dluží 17 576 Kč. V této částce soud žalobě vyhověl, ohledně zbývajících nároků (poplatky z úvěru, kapitalizovaný obchodní úrok a kapitalizovaný zákonný úrok) žalobu zamítl. Splatnost úvěru určil s ohledem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného, který je v produktivním věku a nebyly provedeny žádné důkazy, které by svědčily o tom, že jeho zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti by mu znemožňovaly splácet dluh po splátkách 1 000 Kč měsíčně, za současné ztráty výhody splátek, k ochraně oprávněných zájmů žalobkyně. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolala žalobkyně, napadla jej však pouze co do nepřiznaného zákonného úroku z prodlení z částky 17 576 Kč, která byla uložena žalovanému k zaplacení, s odůvodněním, že žalovaný byl v prodlení i s vrácením bezdůvodného obohacení. Jeho úvěruschopnost navíc byla řádně zkoumána a také proto by měl být úrok z prodlení přiznán. Soud rovněž pochybil v tom, jestliže zjišťoval dobu přiměřenou možnostem žalovaného dluh splatit z moci úřední. Odkázala na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , který vyjádřil právní názor, že přiměřenost lhůty k vydání bezdůvodného obohacení bez dalšího plyne z toho, že ji stanovil sám žalobce a žalovaný proti ní nijak neprotestoval, a to ani z hlediska ust. § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Odkázala též na zásadu rovnosti účastníků vyjádřenou v ust. § 18 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.), č.l. 96 odst. 1 zák. č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Soud proto nemá na místo účastníka vstupovat do řízení a suplovat jeho procesní aktivitu, respektive má tak činit pouze výjimečně v případě, kdy je dotčen veřejný zájem. Tvrdit a dokazovat svou schopnost vrátit bezdůvodné obohacení má žalovaný. V tomto směru odkázala též na článek , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , který zastává totožný právní názor s tím, že není na soudu, aby bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti spotřebitele splnit dluh na základě vlastních domněnek (, jméno FO, , , jméno FO, splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy, 2022, č. 23 až 24, s. 808 až 812). Opačný postup prvostupňového soudu jde též proti recentním stanoviskům judikatury, kdy lhůta k plnění podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je lhůtou hmotněprávní a existence vydaného meritorního rozhodnutí, jež by stanovovalo lhůtu plnění, od níž by se následně odvíjelo právo žalobce na zákonný úrok z prodlení, není relevantní (Krajský soud v Praze dne , datum, , č.j. , číslo jednací, , Nejvyšší soud ČR dne , datum, , sp.zn. , spisová značka, , které dovozuje oprávnění žalobkyně na úrok z prodlení, pokud poskytla dlužníkovi peněžní prostředky bez právního důvodu, vyzvala jej k jejich vrácení, což doposud splněno nebylo). Navrhovala proto, aby odvolací soud prvoinstanční rozsudek změnil tak, že uloží žalovanému povinnost žalobkyni zaplatit částku 17 576 Kč a zákonný úrok z prodlení 12 % p.a. z této částky od 27. 3. 2025 (den následující po dni, do kterého měl žalovaný uhradit celou dlužnou částku) do zaplacení a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení.3. Odvolací soud projednal věc v mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.4. Odvolání žalobkyně není důvodné.5. Odvolací soud odkazuje na precizní a bezchybné odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, zcela se ztotožňuje s jeho závěrem o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele před uzavřením této smlouvy, a to nejen z hlediska příjmového, ale i ze strany výdajové, kdy podle konstantní soudní judikatury nepostačí, aby vyšel pouze z tvrzení dlužníka, což právě v daném případě učinil. Rovněž právní názor, že za dané situace lze žalobkyni uplatněný nárok přiznat z titulu bezdůvodného obohacení, kdy jí náleží pouze částka odpovídající nesplacené jistině úvěru, je správný. další nároky žalobkyni nepřísluší, je zcela správné. Co se týká doby plnění, lze bez výhrad souhlasit se soudem prvního stupně, kdy s ohledem na výši žalované částky není splátka 1 000 Kč měsíčně nepřiměřená, navíc toto rozhodnutí je odpovídající spravedlivému uspořádání práv a povinností spotřebitele a poskytovatele úvěru, jelikož při ztrátě výhody splátek se nezaplacením byť kterékoliv ze splátek i částečně stane celý zbytek dluhu splatným. Toto rozhodnutí odpovídá ustálené praxi odvolacího soudu, vycházející z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, (viz například rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, a další). Úrok z prodlení z přiznané částky (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) žalobkyni nenáleží, neboť lhůta k plnění je stanovena tímto rozsudkem a žalovaný se dostane do prodlení až tehdy, nebude-li na jeho základě plnit.6. Odvolací soud rozhodnutí okresního soudu v části napadené odvoláním potvrdil podle § 219 o.s.ř.7. Navrhovala-li žalobkyně přiznání úroku z prodlení 12 % ročně též za období od 27. 3. 2025, pak je třeba uvést, že předmětem žaloby byl úrok z prodlení až od 14. 5. 2025 do zaplacení. Žalobkyně sice uplatnila nárok též na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v celkové částce 903,28 Kč, avšak ze žalobních tvrzení ani z obsahu spisu nelze učinit závěr, za jaké období a z jakých částek je tento úrok z prodlení vypočten. V odvolacím řízení není možno žalobní nárok rozšířit, odvolací soud tak dospěl k závěru, že v této části není dán předmět odvolacího řízení, což představuje neodstranitelnou překážku ve smyslu § 104 odst. 1 o.s.ř., pro niž může soud řízení jedině zastavit.8. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem prvního stupně byl úspěšnější žalovaný, v řízení před odvolacím soudem byl zcela úspěšný žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly.